Na počátku byl scénář

Recenze

Vytvořeno 26. 4. 2012 2:00

Autor: Lenka Martinková

Myslíte si, že jsem se spletla? Ne, tohle totiž nejlépe vystihuje osud malé černé knížky, která má na obálce obrázek z filmu. Už na první pohled vypadá značně ponuře a kdo si nezamiloval film, toho by asi jen těžko napadlo dát se do čtení. Alespoň tak to bylo se mnou a historickou novelou Údolí včel.

Pán na Vlkově se znovu žení. Není divu – má jen syna Ondřeje a kdo by převzal rodinný majetek, kdyby se mu něco stalo? Jenomže tehdy na scénu přichází dětský vzdor končící tragickou událostí, která zapříčiní, že Ondřej z Vlkova stráví následující léta na Stummu mezi křižáky. Možná to vypadá, že si na věčné půsty a přísná pravidla řádu zvykl, třeba mu pomáhá samotu snášet Armin von der Heide, ale Ondřej stále touží po návratu na rodný Vlkov.

Autor – Vladimír Körner – nechává svým postavám dost možností, aby se mohly chovat tajemně. Většinou je nemožné určit psychické rozpoložení té či oné postavy, a přesto má člověk pocit, že rytíře chápe, nebo je dokonce zná. A nejinak je tomu i u dalších osob vyskytujících se v novele.

V příběhu nenajdete přemrštěné množství míst. Celkově by bylo možné rozdělit je na tři části: Vlkov, křižácký hrad Stumm a cesta domů (nebo spíš útěk z řádu). Körner se nevyžívá v žádných sáhodlouhých popisech, častěji si hraje se zvukovými kulisami jako šumění moře, bzučení včel a případně vytí vlků. Bez zbytečných průtahů tak dokreslí atmosféru a vystihne podstatu situace.

Čtenáře, kteří jako první viděli film, jistě potěší, že promluvy zůstaly zachovány. To je zrovna okamžik, ve kterém se projeví, že na počátku byl scénář a teprve po čase vznikla novela. Na druhou stranu je třeba uznat, že přímé řeči se vyskytují jen v omezeném počtu. Děj se totiž odehrává především na základě gest a představ, jež ve své kombinaci řeknou víc než dost.

Autor se v novele omezil jen na popisy a někomu by se mohlo zdát, že nijak nepracuje s myšlenkami svých hrdinů. Ale záleží spíš na vkusu čtenáře, jaký si na tenhle „problém“ udělá názor. Nakonec, možná to je právě to, co Údolí včel posunulo do jiného rozměru historické novely.

V doslovu na čtenáře čekají zajímavé podrobnosti o díle spolu s vysvětlením motivů, které v textu zcela jistě zaujaly. Proč se třeba v příběhu tak často vyskytují včely, vlci a netopýři? Má to snad něco symbolizovat? Na některé věci po chvilce přemýšlení přijde každý, k něčemu chce nápovědu a další zajímavosti si raději přečte.

Ukázka z knihy:

-    Otevřete! Hledám pána z Vlkova!
-    Šel jsi kolem jeho hrobu, - zaznělo shora a smích se zadrhl jako smyčka kolem krku.
(…)
-    Boží pozdrav, Jakube, - řekl Ondřej. – Ani ty mě neobejmeš?
(…)
-    Ty pane?
(…) – Kdo přišel, Jakube? – ptal se ženský hlas od vnitřního domu.
(Körner, V.: Údolí včel. Praha: Plus 2012, s. 82.)

Knihu Údolí včel vydalo nakladatelství Plus