
Moudrý komik
- Recenze
- Vytvořeno 25. 4. 2012 2:00
- Autor: Petr Měrka

Kdo by neznal Velkého blondýna s černou botou a blankytně modrýma očima, pro něhož je příznačná roztomilá roztržitost? Na první pohled snad ňouma, který neustále padá, pro jiného hlupák, jenž se nedokáže adekvátním způsobem vypořádat se samozřejmostmi všední každodennosti, pro dalšího však komik stavící na tom nejlepším z grotesky němé éry, jež svými skutky, ale i slovem, rozechvívá naši bránici, čímž nám dopřává vydatných výbuchů smíchu, u čehož je však v mnoha jeho, především autorských snímcích, neodmyslitelná i kritika sociálních poměrů a podobně jako u Charlese Chaplina, můžeme i u Pierra Richarda vysledovat neskonalý smysl pro humanismus – tedy lidskost v tom nejlepším slova významu, neb se odmítavě staví k zavrženíhodnému systému, jemuž dominuje bezcitný a bezohledný kapitalismus.
Respektive tato doktrína je již drahně let překonaná. Opět se vracíme spíše někam do éry feudalismu. Ovšem moderního a modifikovaného, jehož základy tvoří zbytky demokracie, nad nimiž trůní několik málo finančních oligarchů akumulujících ve svých spárech přes devadesát procent světového bohatství, přičemž desítky miliónů lidí chcípá hladem jenom proto, aby se hrstka samozvaných potentátů mohla rochnit v kaviáru a opájet šampaňským.
Jako ryba bez vody je Richardova autobiografie a předem podotýkám, že se jedná o literaturu laskavou, mimořádně moudrou a okořeněnou svérázným vtipem. Provází nás v ní od setkání svých rodičů, přes své narození, divadelní začátky, až po úspěšnou kariéru filmového herce a vinaře, u čehož uplatňuje i výstižné postřehy týkající současnosti. Především pak toho, kam se svět ubírá a co můžeme bez nadsázky označit za ontologickou řiť.
Spěcháme, stavíme na povrchnosti, podléháme mamonu, máme strach o práci, dlužíme kam se podíváme, podléháme stresům, vztekáme se, závidíme sousedovi hračku, na níž se nám nedostává, protože naše běžná mzda se s tou jeho „průměrnou“ nedá ani zdaleka srovnat. Kdybychom na to měli prostředky, propadneme alkoholismu či opiátům. A to jenom proto, abychom alespoň na chvíli unikli před tím vším marasmem, v němž se od rána do večera, ale i od večera do rána (to už odvisí od toho, zda-li kupříkladu nevykonáváme povolání s třísměnným provozem) lopotíme.
Plahočíme se za vidinou skromného, ale spokojeného, života, jež se nám však bezustání jaksi ztrácí před očima, ale nejen to, zcela bezděky se míjíme i s vlastní existencí. Zapomínáme na ni. Hlavním důvodem tohoto neblahého stavu je především naprostý nedostatek času. A právě z tohoto úděsného koloběhu se nás alespoň na okamžik čítající zhruba devadesát minut snaží svými filmy vytrhnout Pierre Richard.
Jeho autobiografie se orientuje především na dobu, jíž zasvětil prknům, co znamenají svět, přičemž velkou roli hrají jeho vzpomínky na nejbližší přátelé a spolupracovníky. Nechybí ani pár veselých postřehů z natáčení a ač je kniha poměrně útlá, tak je současně hutná a prostá jakékoli rozvláčnosti, u čehož oplývá onou okouzlující vlastností, že vás pohladí po srdci.
Obrovským a zároveň neocenitelným kladem na ní je, že se ji zhostil sám Pierre Richard a ne za tím účelem najatý spisovatel. Poznáváme tak další rozměr komikovi osobnosti, který nám doposud zůstával skryt.
„Lidé už tolik nehledají roli, jakou by mohli hrát v současném světě, ale spíše způsob, jak vyhrát soutěž. Způsob, jak se stůj co stůj dostat k jednomu z těch životů, co jsou „v módě“, a vytěžit z nich co nejvíc.
Životní úspěch neznamená najít si vlastní smysl života; znamená dosáhnout určité úrovně. Už se nehledí k obzoru. Hledí se nade sebe, pod sebe, ale nikdy kolem sebe. Člověk už se nezačleňuje do prostoru, ale provádí konfrontaci.
Vedle těchto příkladných „konfekčních“ životů, které nás bombardují ze všech stran, působí snaha navrhnout si svůj vlastní příběh na míru téměř jako odboj…“
(Richard, P. Jako ryba bez vody. Přel. H. Holubkovová. Mladá fronta: Praha, 2012, s. 13)
Knihu Jako ryba bez vody vydalo nakladatelství Mladá fronta
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...