
Neobjasněná tajemství příběhu
- Recenze
- Vytvořeno 20. 3. 2012 1:00
- Autor: Petr Měrka

Jak vlastně vzniká takový příběh? Po formální stránce se tomu jistě lze naučit, ale stejně jako u každého jiného projevu umění, je hlavním předpokladem nadání, potažmo talent, jenž se ruku v ruce snoubí s pílí.
Antologie Velká kniha příběhů pro XXI. století je pro mne osobně do jisté míry zklamáním a to i přesto, že jsou v ní zahrnuti autoři slovutných jmen, jež mnohdy mají na kontě nejeden bestseller. Jenomže dosáhnout této mety ještě nutně neznamená kvalitu.
Stran literárního průmyslu – i zde je pro úspěch nutný marketing a tudíž neodmyslitelná masírka podvědomí reklamou, která na vás prýští z masmédií a takto vyvolanou zvědavostí vás přiměje sáhnout do peněženky a inkriminovaný všudypřítomně presentovaný titul si koupit, pročež ho po „použití“ odložíte do knihovny, aniž byste kdy měli potřebu po něm znovu sáhnout.
Samozřejmě existují knihy, k nimž se čtenář vrací periodicky a nestojí za tím tedy výhradně síla kapitálu, jenž je základním předpokladem obchodní politiky, protože literatura je koneckonců také jen spotřební zboží. Ovšem s vkladem nás obohatit o radost, vědomosti, či útěchu, ale i děs.
Z Velké knihy příběhů vyčnívají nad ostatní zúčastněné tři jména. Tím asi nejvýraznějším je jeden z přímých iniciátorů jejího vzniku Neil Gaiman, autor, jenž oplývá nebývalou invencí fabulační imaginace. Jeho styl je vesměs prostý, bezmála dětský, ne však ve vyznění, ale formě. Dokáže zasáhnout temnou strunu lidské duše, ale především vás vtáhne do víru fantasie, pro níž je příznačná čarokrásná bezmeznost.
Další literárně gurmánský zážitek nám poskytne svým cynickým postojem věčný buřič Chuck Palahniuk, jemuž by k dosažení pomyslné nesmrtelnosti bohatě stačil jeho román Klub rváčů, ačkoli si dovolím tvrdit, že toto je jeden z mála případů, kdy filmová podoba předčí tu prosaickou.
Velkým a notně příjemným překvapením pak byl pro mne Michael Moorcock, který je legendou na poli science fiction a fantasy, a jenž se nám ve sborníku představil netradičně naprosto civilním příběhem obrážejícím ve zkratce bídu lidského života pohlceného tenaty stereotypní úmornosti všední každodennosti, jež se s nabitými léty čím dál víc mění ve frašku s tragickými konci.
Za pozornost stojí i Kat Howardová, pro níž účast byla současně i debutem. Ani zbylí autoři nepostrádají talent a vypravěčské mistrovství, avšak často slibně započatý děj se promění v mdlé „plkání“ završené nenaplněnou pointou, jíž schází jakákoli jiskra překvapivého vyvrcholení. V tomto ohledu mi značné rozčarování uchystal M. M. Smith. Od originálního autora výtečných románů jako jsou Jeden z nás či Náhradníci bych tak slabý a bezdůvodný výkon nečekal.
Asi nejhorším produktem je úvodní povídka Krev pocházející z klávesnice Roddyho Doyla, jejíž podstata měla patrně parodovat upírský a vlkodlacký boom.
Každopádně bych chtěl zdůraznit, že tato antologie má smysl především pro začínající spisovatele. Její tématický obsah totiž není nikterak omezen žánry, uvedené povídky oscilují od hororu až po pohádkově laděné motivy a žádná z nich není vyloženě špatná. Tudíž může posloužit jako vydatný zdroj inspirace.
Na závěr bych rád uvedl dvě z osmi pravidel Kurta Vonneguta pro psaní povídek.
Pravidlo číslo 4: „Každá věta musí udělat jednu ze dvou věcí – poodhalit postavu nebo posunout děj o kousek dál.“
Pravidlo číslo 7: „Pište tak, abyste potěšili jen jednoho člověka. Když otevřete okno a začnete objímat celý svět, váš příběh dostane zápal plic.“
„Zbyli jste už jenom dva, ty a ta babička ve staromódní tlusté mikině, prostě obyčejná něčí babička, co přežila světové války a jaderné bomby, nejspíš se dívala, jak zastřelili všechny ty Kennedyovic a Abrahama Lincolna, a teď se v těch svých teniskách pohupuje z pat na špičky a zpátky, tleská babičkovskýma rukama, kolem samá supermodelka a blikající světlo, a mocný hlas jí slibuje sportovní vozidlo, velkoplošný televizor, kožich až na zem.“
(Gaiman-Sarrantonio Velká kniha příběhů pro XXI. století. Přel. Kolektiv autorů. Plus: Praha, 2012, s. 203)
Knihu Velká kniha příběhů pro XXI. století vydalo nakladatelství Plus
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Hotel Winterhouse
Text patri tady -
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...