Recenze: Knihy pro dospělé

Neobjasněná tajemství příběhu

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
il

Jak vlastně vzniká takový příběh? Po formální stránce se tomu jistě lze naučit, ale stejně jako u každého jiného projevu umění, je hlavním předpokladem nadání, potažmo talent, jenž se ruku v ruce snoubí s pílí.



knihaAntologie Velká kniha příběhů pro XXI. století je pro mne osobně do jisté míry zklamáním a to i přesto, že jsou v ní zahrnuti autoři slovutných jmen, jež mnohdy mají na kontě nejeden bestseller. Jenomže dosáhnout této mety ještě nutně neznamená kvalitu.

Stran literárního průmyslu – i zde je pro úspěch nutný marketing a tudíž neodmyslitelná masírka podvědomí reklamou, která na vás prýští z masmédií a takto vyvolanou zvědavostí vás přiměje sáhnout do peněženky a inkriminovaný všudypřítomně presentovaný titul si koupit, pročež ho po „použití“ odložíte do knihovny, aniž byste kdy měli potřebu po něm znovu sáhnout.

Samozřejmě existují knihy, k nimž se čtenář vrací periodicky a nestojí za tím tedy výhradně síla kapitálu, jenž je základním předpokladem obchodní politiky, protože literatura je koneckonců také jen spotřební zboží. Ovšem s vkladem nás obohatit o radost, vědomosti, či útěchu, ale i děs.

Z Velké knihy příběhů vyčnívají nad ostatní zúčastněné tři jména. Tím asi nejvýraznějším je jeden z přímých iniciátorů jejího vzniku Neil Gaiman, autor, jenž oplývá nebývalou invencí fabulační imaginace. Jeho styl je vesměs prostý, bezmála dětský, ne však ve vyznění, ale formě. Dokáže zasáhnout temnou strunu lidské duše, ale především vás vtáhne do víru fantasie, pro níž je příznačná čarokrásná bezmeznost.

Další literárně gurmánský zážitek nám poskytne svým cynickým postojem věčný buřič Chuck Palahniuk, jemuž by k dosažení pomyslné nesmrtelnosti bohatě stačil jeho román Klub rváčů, ačkoli si dovolím tvrdit, že toto je jeden z mála případů, kdy filmová podoba předčí tu prosaickou.

Velkým a notně příjemným překvapením pak byl pro mne Michael Moorcock, který je legendou na poli science fiction a fantasy, a jenž se nám ve sborníku představil netradičně naprosto civilním příběhem obrážejícím ve zkratce bídu lidského života pohlceného tenaty stereotypní úmornosti všední každodennosti, jež se s nabitými léty čím dál víc mění ve frašku s tragickými konci.

Za pozornost stojí i Kat Howardová, pro níž účast byla současně i debutem. Ani zbylí autoři nepostrádají talent a vypravěčské mistrovství, avšak často slibně započatý děj se promění v mdlé „plkání“ završené nenaplněnou pointou, jíž schází jakákoli jiskra překvapivého vyvrcholení. V tomto ohledu mi značné rozčarování uchystal M. M. Smith. Od originálního autora výtečných románů jako jsou Jeden z nás či Náhradníci bych tak slabý a bezdůvodný výkon nečekal.

Asi nejhorším produktem je úvodní povídka Krev pocházející z klávesnice Roddyho Doyla, jejíž podstata měla patrně parodovat upírský a vlkodlacký boom.

Každopádně bych chtěl zdůraznit, že tato antologie má smysl především pro začínající spisovatele. Její tématický obsah totiž není nikterak omezen žánry, uvedené povídky oscilují od hororu až po pohádkově laděné motivy a žádná z nich není vyloženě špatná. Tudíž může posloužit jako vydatný zdroj inspirace.

Na závěr bych rád uvedl dvě z osmi pravidel Kurta Vonneguta pro psaní povídek.

Pravidlo číslo 4: „Každá věta musí udělat jednu ze dvou věcí – poodhalit postavu nebo posunout děj o kousek dál.“

Pravidlo číslo 7: „Pište tak, abyste potěšili jen jednoho člověka. Když otevřete okno a začnete objímat celý svět, váš příběh dostane zápal plic.“

„Zbyli jste už jenom dva, ty a ta babička ve staromódní tlusté mikině, prostě obyčejná něčí babička, co přežila světové války a jaderné bomby, nejspíš se dívala, jak zastřelili všechny ty Kennedyovic a Abrahama Lincolna, a teď se v těch svých teniskách pohupuje z pat na špičky a zpátky, tleská babičkovskýma rukama, kolem samá supermodelka a blikající světlo, a mocný hlas jí slibuje sportovní vozidlo, velkoplošný televizor, kožich až na zem.“
(Gaiman-Sarrantonio Velká kniha příběhů pro XXI. století. Přel. Kolektiv autorů. Plus: Praha, 2012, s. 203)

Knihu Velká kniha příběhů pro XXI. století vydalo nakladatelství Plus

 

Soutěže

Aktuality

  • Založena Česká akademie komiksu

    V pražském Café Neustadt byla v pondělí 25. června založena Česká akademie komiksu. Smyslem nového spolku je především s větší důstojností i propagací udělovat komiksové ceny Muriel, jejichž vyhlašovatelem od nynějška bude právě ČAK.

    Číst dál...  
  • Vyhlášení cen za českou detektivní literaturu

    Cena Jiřího Marka pro nejlepší detektivku vydanou v roce 2017 putuje k Vilému Křížkovi za historický příběh Smrt má vůni inkoustu (nakladatelství Mystery Press).

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení