
Kdyby žil Bohumil Hrabal…
- Recenze
- Vytvořeno 23. 3. 2012 1:00
- Autor: Jiří Lojín

Kdyby žil Bohumil Hrabal, určitě by napsal knihu o bezdomovcích. Napsal by ji svým nezapomenutelným poetickým způsobem, protože jeho hrdinové měli k bezdomovcům velmi blízko, žili jen v jiné době, za jiných podmínek. Ale protože už nežije a autoři i čtenáři poezii špíny a alkoholu málo vyhledávají, je literatury zaměřené tímto směrem poskrovnu. Je to škoda, v komunitě, žijící na okraji společnosti, vzniká a zaniká bezpočet příběhů. Jaroslav Špulák se z nich odvážil čerpat a riskoval, že pach bezdomovectví pronikne i přes obal jeho knihy A když tě chytím a čtenáře odradí.
Svět bezdomovců nabízí mnoho závažných témat, to vnímá na první pohled i člověk, který s ním nikdy nepřišel do bližšího styku. Jaroslav Špulák se je do své knihy snaží zachytit, některá mu však protékají mezi prsty. Ústřední postavou a zároveň vypravěčem je dosud mladý bezdomovec Viktor. V polorozpadlé boudě, kterou nazývá domeček bezdomovců, přežívá se starým Podťatým. Na první pohled, hlavně zpočátku, je kniha koncipovaná jako řada příběhů, spojená postavami bezdomovců a lidí, se kterými se setkávají. Ve skutečnosti však má svou dějovou linii postupující vpřed bez odboček a návratů. Zachycený časový úsek je poměrně krátký, takže není možné sledovat změny osobnosti člověka, žijícího takovým devastujícím způsobem života. Je to jeden z nevyužitých motivů, které téma nabízí.
Dvojice bezdomovců žije na malém městě, kde nejsou vystaveni konkurenci ze strany jiných, podobných lidí, ani tak velké agresi, jaká ve větších městech hrozí od „normálních“ občanů. Latentní nebezpečí této agrese se však v autorově textu odráží.
Já sám jsem si především užíval dobré volby, neboť jsem mínil, že ve větším městě už bychom možná byli podobnou mládeží utlučeni v centrálním parku, rozčtvrceni a ledabyle pohozeni po různých čtvrtích nebo ukřižování kdesi v záhybu řeky. V Městečku se to sice zatím nestalo, nepochyboval jsem ale o tom, že za pár let se tahle krutost dostane i sem.
(Špulák,J. A když tě chytím. Praha: Novela bohemica, 2011, str.33.)
Další otázkou, na kterou autor zvědavému čtenáři odpovídá, je jak se z člověka stane bezdomovec. Jeden z možných způsobů je v textu naznačen výpověďmi Viktorových přátel a jeho bývalé manželky, které jsou do děje vloženy a postupně dávají dohromady obrázek o jeho povaze i o problémech, v nichž svou vinou uvíznul. Přestože skládanka dává tušit příčiny pádu i postoje ospravedlňující jeho způsob života, není úplně jasné, jak velkou roli u něj hraje nechuť být součástí systému. Považuji to za detail, jenž by pomohl dokonaleji charakterizovat Viktorovu postavu. Odlišnou cestou se do domečku bezdomovců postupně dostávají doktor Krenek a mladý Bunta. Tyto postavy mají sice v příběhu menší prostor, ale jsou přirozené a živé, autorovi se „povedly“.
Hranice mezi světem bezdomovců a okolím je místo, kde se stýkají různé jazykové úrovně. Pro autora to představuje možnost zdůraznit různorodost postav, odlišit jejich původ, zázemí či sociální postavení. Tu ale Jaroslav Špulák vůbec nevyužil, jeho postavy mluví jedna jako druhá nepřirozeně nadneseným jazykem. Dalo by se to snést u vypravěče - bývalého učitele, ironizujícího své postavení a svůj život. U ostatních postav to působí nepatřičně.
K závěru upadá Jaroslav Špulák do sentimentu, který kazí dosavadní poměrně realistický tón, narazíme i na předčasný happyend. Částečně je sice vyvážen koncem, ale příchuť nepatřičného a nepravděpodobného optimismu zůstává. Osobně bych dal přednost tomu, aby se šťastná epizoda odehrávala ve Vikově fantazii. Doktor Krenek to shrnuje zcela jednoznačně:
A bezdomovec? Ten přece nemůže ženě vyjít v něčem vstříc, protože v jeho životě je všechno špatně. Nic nemá, po ničem netouží, smrdí, je zarostlý, hnusný, nemocný, nemá mobilní telefon, hodinky ani společenský oblek a každý se mu směje.
(Špulák,J. A když tě chytím. Praha: Novela bohemica, 2011, str.120.)
Špuláková kniha A když tě chytím má zajímavé téma, zasazené do neotřelého prostředí. Může vyprovokovat zamyšlení nad tím, že bezdomovci jsou také lidé, a že cesta vedoucí k bezdomovectví je stále otevřená pro mnoho z nás. Některé detaily, dokreslující atmosféru a příběh, však zůstávají nevyužité, hluché, slepé. Pokud by to byla první Špulákova kniha, označil bych ji za nadějnou prvotinu s nedotaženými detaily, které určitě v příštím díle autor dopiluje. I přesto jde o knihu čtivou, nepříliš komplikovanou, která stojí za přečtení.
Knihu A když tě chytím vydalo nakladatelství Novela bohemica
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...