
Londýnská rituální vražda
- Recenze
- Vytvořeno 10. 3. 2012 1:00
- Autor: Lenka Martinková

Kdo by neznal významné anglické autory přelomu 19. a 20. století, jako byli Oscar Wilde a sir Artur Conan Doyle? Dokázali byste si je ale představit coby schopné vyšetřovatele odporné vraždy? Právě tuhle možnost nabízí kniha Oscar Wilde: Vraždy za svitu svíček od Gylese Brandretha, vydaná v nakladatelství Domino koncem roku 2011.
Kniha na první pohled působí tajemným dojmem – plameny svíček na obálce přitahují pohled a podivná temnota kolem nich dává tušit nebývalé nebezpečí. Nebo je to příslib dobrodružství? V knize nechybí ani jedno a brzy se sám čtenář bude snažit všechny záhady rozlousknout dřív, než se to povede samozvaným detektivům.
Celý příběh začíná náhodným nálezem podříznutého Billyho Wooda, obklopeného dohořívajícími svíčkami a srovnaného tak, jako by ležel na katafalku. Před Oscarem Wildem stojí řešení problému, jestli událost nahlásit Scotland Yardu, nebo raději ne. Po setkání s Arturem Conanem Doylem se rozhodne pro první možnost, vždyť Arturův přítel pracuje u policie, a tak nebude žádný problém domoci se práva. Jenomže liknavost policie je natolik podezřelá, že se přátelé rozhodnou pátrat na vlastní pěst.
Děj se odehrává především v Londýně, zejména v domě, kde ke zločinu došlo, nechybí Wildeův dům a byt jeho spoluvyšetřovatele, mladého básníka Roberta Sherarda. K tomu, aby byla smrt bezbranného chlapce po zásluze „odměněna“, nestačí jenom sedět v Londýně a s podobně založenými kolegy navštěvovat kluby. Je nezbytně nutné alespoň navštívit příbuzné zavražděného a další osoby, které by o zločinu mohly vědět něco víc.
Hlavním aktérem příběhu je slavný spisovatel Oscar Wilde se svým přítelem, již zmiňovaným básníkem Robertem Sherardem. Netrvá to dlouho a přidá se k nim „otec“ Sherlocka Holmese – sir Artur Conan Doyle, přátelský vztah si vytvoří i s Aidanem Fraserem a jeho snoubenkou.
Během čtení občas člověka napadne, že už je vlastně zbytečné, aby četl dál, když ví, kdo je vrahem. Jenomže taková situace nastane skoro v každé kapitole a jako zločinec se pokaždé jeví někdo jiný. Je něco takového vůbec možné? Zpočátku by se dalo říct, že čtenář prostě jenom přehlédl nějakou stopu, která by ho zavedla k té správné osobě, ale po chvíli to vypadá, jako by Brandreth v knize záměrně předkládal falešné stopy a do posledního okamžiku měnil výpovědi a vraždil svědky. Ať je cesta spravedlnosti jakkoli obtížná, spisovatelé na postu detektivů se nevzdávají.
Při jiném úhlu pohledu by se dalo říct, že jde vlastně o encyklopedii života a díla Oscara Wildea v románové podobě. Autor nevtíravým způsobem poučí čtenáře o soukromí známého spisovatele, ale neopomene ani převyprávět jeho nejznámější díla. Stejně výborně ovládá i tvorbu Charlese Dickense a knihy o Sherlocku Holmesovi. Přestože by se mohlo zdát, že takové poučné vsuvky příběh ruší, opak je pravdou a mnohdy děj posunou nebo objasní některé jinak takřka nepochopitelné momenty. Svým způsobem tedy jde o sbírku děl tří anglických spisovatelů v jedné knize, doplněných detektivním příběhem.
Ukázka z knihy:
Onoho odpoledne na samém konci srpna 1889, kdy město Westminster zaléval ostrý sluneční svit, vstoupil do otevřených dveří řadového domku v ulici Cowley Street nedaleko parlamentu jistý muž. Byl vysoký, poněkud tělnatý a na první pohled příliš slavnostně oblečený.
(…)
Na okamžik se zastavil, aby popadl dech. Pak se pousmál, popotáhl si vestu a oběma rukama si uhladil vlnité kaštanové vlasy. Zlehka, decentně zaklepal, a aniž čekal na vyzvání, vstoupil.
(Brandreth, G.: Oscar Wilde: Vraždy za svitu svíček. Ostrava: Domino, 2011, s. 13.)
Knihu Oscar Wilde: Vraždy za svitu svíček vydalo nakladatelství Domino
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...