
Záblesky paměti ztraceného ráje
- Recenze
- Vytvořeno 3. 3. 2012 1:00
- Autor: Petr Měrka

Kalorie, hladomor, rez měchýřkovitá….v knize talentovaného spisovatele amerického původu Paola Bacigalupiho se ocitáme v blíže neurčené budoucnosti. Jde o dobu po apokalypse.
Kromě pojmů expanze a smrštění se toho mnoho konkrétního o katastrofě samotné nedozvíme. Autor se spokojil s náznakem a čtenářovým důvtipem, neb odrazovým můstkem je současný neblahý stav ekologie a bezohledné lidské řádění, kterého se lidstvo na přírodě dopouští.
Jisté je, že převládá nedostatek fosilních pohonných hmot, jež jsou zde nahrazeny takzvanými kličkopružinami, které napájejí i třeba takové počítače. Voda a jakékoli potraviny jsou neobyčejně cenné, a to pro jejich minimální zásoby, neb prakticky vše napadá několikero různých a rychle se transformujících bakterií, které cokoli vhodné ke konzumaci přemění v nepoživatelný toxický humus.
Infekce neustále mutují, a tudíž permanentně hrozí jejich divoké rozbujení. Do toho neblaze zasahuje nepřetržité nebezpečí ze strany zvedající se hladiny oceánů, dvakrát tomu nepřidávají ani konflikty, vedené mezi znepřátelenými frakcemi na nadnárodní i vnitrostátní úrovni.
Bacigalupi tak předvádí člověka jako tvora, jenž se ani ve vypjatých chvílích nedokáže poučit ze svých chyb. Naopak, jakoby mu činilo rozkoš se jich dopouštět znovu a znovu.
Děj nás zavádí do Thajského království, které si díky své semenné bance podrželo celistvost, nezávislost, ale především životaschopnost. Ale i zde se vyskytují třenice mezi vládními garniturami, jež neprahnou po ničem jiném, než po moci. Nechávají opájet mamonem, lační a touží, a přitom si ani neuvědomí, že zcela pozbyly zdravého rozumu, a podnítí tak další zkázu nedozírných rozměrů.
Důležitou - byť zdánlivě okrajovou - roli zde hraje náboženství, konkrétně buddhismus a fanatická varianta islámu.
Duše zemřelých se příčí reinkarnaci, protože ani všechny jejich hříchy nejsou s to navodit zasloužený úděl, neb by svým následným znovuzrozením dospěly do světa, který je mnohonásobně horší, než kupříkladu takové katolické peklo, jehož názorný příklad nám poskytuje pravý díl slavného triptychu Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší.
Bacigalupiho svět se de facto nachází v rozkladu a čeká na to, až bude lidská rasa nahrazena novou, vyšší formou, která konečně nebude notoricky nepoučitelná.
Pro tragicky nízkou míru natality přišli Japonci s novolidmi, jimž však zabránili v možnosti vlastní reprodukce. Mají sloužit jako otroci, popřípadě jako erotičtí společníci. Samozřejmě se jejich poněkud odlišná a - ve vztahu k fatálnímu přehřívání - daleko odolnější verze používá k bojovým účelům. Protože i když si následky oné blíže neurčené katastrofy vyžádaly značnou redukci počtu obyvatel planety Země, tak se přirozeně člověk ustavičně vyžívá ve vedení nesmyslných a krutých válek.
Ostatně si můžeme položit otázku, co ty pupkaté politiky na válce tolik interesuje, nebo snad dokonce sexuálně vzrušuje? Samí dřepí ukryti někde v nedobytném bunkru, zatímco civilisti, kterým jde jen o to slušně žít, jsou drceni nohama a páráni kly megadontů (forma zmutovaných slonů), trháni na kusy střelami tanků a ostrých pružin ručních zbraní, jež nahradily klasické projektily.
Bacigalupi nás zavádí do budoucnosti, avšak předkládá nám alarmující obraz civilizace, která se jakoby navrátila na úroveň barbarského středověku.
Román Dívka na klíček má pak asi jedinou vadu, a tou je jistá míra těžkopádnosti, jež je charakteristická pro první dvě třetiny knihy, v nichž se nás snaží autor uvést do specifických zákonitostí jím vykonstruované podoby reality. Ale bez toho by patrně nebyla navozena dokonale podmanivá atmosféra. Tuto rozvláčnost poté kompenzuje závěr, který je dynamický a sugestivně napínavý.
„V tomhle tonoucím městě se zdá být možné všechno. Ovoce a zelenina vstávají z hrobů, na širokých třídách se rozvíjí vyhynulé květy – a odkudsi z pozadí ministerstvo životního prostředí čaruje s genetickým materiálem dávných pokolení.“
(Bacigalupi, P. Dívka na klíček. Přel. R. Podaný. Argo: Praha, 2011, s. 10)
Knihu Dívka na klíček vydalo nakladatelství Argo
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Svaz českých knihkupců a nakladatelů děkuje zdravotníkům a spouští iniciativu #knizkaprosestricku
Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) si velice váží práce sester, lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, kteří v těchto dnech intenzivně pečují o pacienty nemocné Covidem-19 a letos proto nemají mnoho možností připravit se na blížící se Vánoce. SČKN proto věnuje kolekci knižních titulů Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a spouští iniciativu #knizkaprosestricku. Nabízí tak veřejnosti možnost poděkovat zdravotnickým pracovníkům za jejich nasazení tím, že pro ně mohou koupit a darovat jim knížku.
Číst dál... -
Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva
Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Peklo protireformace
To si určitě ráda poslechnu. -
Velryba sírobřichá
velryba sírobřichá je, dle mého přesvědčení, objev seriózního virtuálního zoologa Jaroslava Haška. -
Návrat do pohádkového světa
Díky za pochvalu Viktorie. Snažím se. Knihy jsou mým velkým koníčkem od malička a mým velkým snem je ... -
Cestou do pohádky a zase zpět
Dobrý den Elen, i když je příběh primárně určen jiné věkové kategorii, tak já si užívám každý díl ... -
Jak je to se slovním přízvukem v češtině
Označení vedlejších přízvuků je závislé na tom, v jakém typu textů/přepisů je potřebujete ... -
Jak je to se slovním přízvukem v češtině
Jak se označují vedlejší přízvuky? -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Vážená paní Hlušičková, moc Vám děkuji za všechen čas, který budete knize věnovat. A omlouvám se, že ... -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Dobrý den, děkuji za informaci, knihu jsem si objednala, moc ráda si ji přečtu a napíši recenzi. Mějte ... -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Vážená paní Hlušičková, jen jsem se chtěl připomenout s novou knihou. Kniha NEBYLOVÉ už vyšla. Bude mi ... -
Ukázka z knihy: Kletba krve
Pro mě tato kniha není ale někomu se líbit může. Například název mi moc k názvu nesedí ale možná je to ...
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře
stran děje, plně ho vystihuje právě tento odstavec:
"Děj nás zavádí do Thajského království, které si díky své semenné bance podrželo celistvost, nezávislost, ale především životaschopnost . Ale i zde se vyskytují třenice mezi vládními garniturami, jež neprahnou po ničem jiném, než po moci. Nechávají opájet mamonem, lační a touží, a přitom si ani neuvědomí, že zcela pozbyly zdravého rozumu, a podnítí tak další zkázu nedozírných rozměrů."
hlavně od: Ale i zde... (pokračování je meritem Bacigalupiho knihy.)
Pokud jde o děj, myslím, že by bylo vhodné zmínit něco o ústřední postavě/postavá ch. Jaké mají cíle, čeho se snaží dosáhnout. Zmíněný odstavec vnímám jako čtenář recenze a nečtenář knihy jenom jako popis prostředí v něm se vše odehrává.
Nicméně, celkově vzato, patří váš text k těm lepším, které se na tomto webu objevují, takže mě nemusíte brát tak vážně.
ke kritice jako takové se necítím dostatečně erudován.
co člověk to jiný názor.