Bezstarostný chaos v ulici Na plechárně

Recenze

Vytvořeno 28. 2. 2012 1:00

Autor: Petra Šmejdová

První poválečné dílo Johna Steinbecka u nás s úspěchem vychází již počtvrté. Nakladatelství Dokořán využilo původní překlad Zdenky Wattersonové z roku 1972, kdy kniha vyšla poprvé. Titul Na plechárně je novela z prostředí Steinbeckova rodného města a jeho okolí. Autor v ní popisuje osudy lidí na okraji, kteří se až s překvapivou lehkostí vyrovnávají s Velkou krizí ochromující celá třicátá léta.

Steinbeck v knize z roku 1945 oživuje nedávnou minulost, kterou sám prožíval napůl na univerzitě a napůl zaměstnán těžkou prací. V ulici Na plechárně v Monterey v Kalifornii žijí různé živli – povaleči, zloději, prostitutky a lichváři. Spisovatel je v knize zachycuje s přesvědčivou důvěrností hraničící se sympatiemi. Hned v úvodu o nich mluví takto:

Na plechárně bydlí, jak kdosi kdysi řekl, „děvky, pasáci, falešní hráči a syčáci“, čímž chtěl říci kdekdo. Kdyby se byl podíval jinou skulinou, možná že by byl řekl „světáci, andělé, mučedníci a lidé boží“, a byl by mínil totéž…
(Steinbeck J. Na plechárně. Praha: Dokořán, 2011, str. 11.)

Všichni tito zapomenutí lidé žijí ve Steinbeckově světě ze dne na den, což v období hospodářské krize nebylo jistě nic neobvyklého. Tito vyvolení mají ale štěstí v tom, že jim to nevadí. Nic jim nechybí a k životu nepotřebují víc, než to málo, co vždy nějak seženou. Parta povalečů, v čele s Mackem, obývající nevábně vypadající dům zvaný Grandlehárna se nejraději živí sběrem mořských živočichů pro doktora žijícího na druhé straně ulice Na plechárně. K tomuto neobvyklému povolání Steinbecka inspiroval jeho zájem o biologii, proto v novele figuruje dokonce celý Západní biologický ústav.

Kniha je psaná lehce, i když není o snadných věcech. Čtenář si v velmi rychle představí průmyslové prostředí ulice, ve které stojí místní konzervárna, hospoda U Medvěda, Grandlehárna a obchod Číňana Li Čonga. Společně s doktorem ze Západního biologického ústavu začnete brzo závidět bezstarostnost Mackovi a jeho kumpánům, kteří i přes své předchozí prohřešky začnou osnovat velkolepou oslavu pro svého dobrodince doktora.

Pokud se tedy odvážíte vstoupit do rušné a někdy až nebezpečné ulice Johna Steinbecka, ocitnete se ve světě fungujícím na těch nejzákladnějších pravidlech a lidské morálce, kde výdobytky moderní doby nemají své místo.

Na závěr bych chtěla vyzdvihnout vydání titulu Na plechárně nakladatelstvím Dokořán i z důvodu grafického zpracování celé knihy. Originální obálku, sazbu a grafickou úpravu vytvořil Pavel Růt, čímž dodal knize o trochu více bláznivosti. 

Někdo by měl napsat zasvěcené pojednání o morálním, fyzickém a estetickém účinku fordky model T na americký národ. Dvě generace Američanů věděly víc o pérech fordky než o ženském pohlavním ústrojí, víc o planetárním systému soukolí než o planetárním systému hvězd. Příchodem modelu T ztratil pojem soukromého vlastnictví částečně svůj význam. Kleště přestaly být osobním majetkem a hustilka patřila tomu, kdo ji zvedl poslední. Většina miminek té doby byla počata v modelu T a nebylo málo těch, která se v něm narodila. Teorie anglosaského domova došla tak pronikavých změn, že už se nikdy plně nevzpamatovala.
(Steinbeck J. Na plechárně. Praha: Dokořán, 2011, str. 57.)

Knihu Na plechárně vydalo nakladatelství Dokořán