
Sibiřská výchova – kniha pro skutečně otrlé čtenáře
- Recenze
- Vytvořeno 26. 1. 2012 1:00
- Autor: Alena Oudová

„Při čtení téhle knihy musíte zapomenout na to, jak obvykle vnímáte kategorie dobra a zla, a oprostit se od své citové výbavy. Je potřeba se jen pohroužit do četby, nic víc,“ prohlásil o knize Sibiřská výchova Roberto Saviano, významný italský novinář a spisovatel. A já mu nyní musím dát za pravdu.
Skutečně drsný autobiografický román Nicolaie Lilina popisuje tvrdý život v podněsterském Benderu, uprostřed urské komunity, kde jsou děti vychovávány na jedné straně ke zločinu a zločin přijímají jako svoji povinnost a součást života, na druhé straně ctí a dodržují celou řadu mravních zásad a vyznávají vysoké morální hodnoty.
Lilin popisuje nejen své zážitky z války v Čečensku, ale také své první zážitky z vězení a skutečně zajímavá je část věnována jeho tatérské praxi, kdy se učil jako „kolčik“ (tatér) u zkušenějšího mistra, kterého oslovoval jako „strýček Ljoša“.
„Podle kriminálních pravidel může tatér odmítnout práci jenom z důvodu smutku nebo vážné nemoci. Na druhou stranu zločinec nemůže přinutit tatéra, aby dodržel jím stanovenou lhůtu, takže na veliké tetování se často čeká i pár let. Také způsob platby se řídí rituálem. Poctiví zločinci kvůli uchování vlastní důstojnosti nikdy nemluví o penězích. V sibiřské komunitě se všemi hmotnými statky, a především penězi, opovrhuje, a proto nejsou ani nazývány jménem. Když mluví Sibiřané o penězích, říkají jim „tamto“ nebo „smetí“, „květák“, „citrony“ anebo uvedou cifry, vysloví jenom čísla. Sibiřané nemají peníze doma, protože se říká, že nosí rodině smůlu, ničí radost a „děsí“ štěstěnu. Uchovávají je blízko domu, na zahradě, v nějaké speciální skrýši, třeba tam, kde chovají domácí zvířata,“ píše ve své autobiografii Lilin (s. 72).
Kniha je drsnou zpovědí, která čtenáře dokáže doslova uchvátit upřímnou zpovědí, odlišností urské kultury a samotnou podstatou sibiřského zločineckého života. Každý jednotlivý příběh, každá vzpomínka v knize je dílkem do mozaiky diametrální kulturní odlišnosti. Čtenář při četbě autobiografického díla zažívá pocit zaujetí, šoku, nedůvěry, pochyb a ve finále propadá příběhu a doslova hltá řádek za řádkem.
Lilin podává svůj příběh čtivou formou, kontinuálně postupuje ve vyprávění svého osudu od dětských let, kdy dostal svoji prví píku (nůž), vyrobil minimolotov, který použil k napadení policistů, fízlů, jak je označuje, přes iniciační rituály mladých zločinců, život ve vězení až po válečné zážitky.
Během tří dnů se po publikaci italského vydání knihy prodalo neuvěřitelných 30 000 výtisků.
Knihu Sibiřská výchova vydalo nakladatelství Paseka
Nejčtenější články
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...