
Heda a Luďka nebo Fazole a Vyžle – to jsou Baletky v modrém
- Recenze
- Vytvořeno 25. 1. 2012 1:00
- Autor: Jana Semelková

Blanka Kubešová na konci loňského roku vydala nový román. Opět se jedná o silnou psychologickou prózu s detailně vypracovanými postavami. Příběh se odehrává v poslední třetině minulého století především v Praze. Hlavní hrdinky Heda a Luďka jsou bývalé spolužačky z umělecké školy. Pak osud každou zavál jinam, léta se neviděly a nyní se opět potkávají v manželské poradně. Heda je klientkou, Luďka terapeutkou. I když po pravdě řečeno, radu by potřebovaly obě.
Blanka Kubešová oběma ženám dala do vínku traumatizující zážitky, které ovlivnily jejich dětství. Stejně nadrobila drobné i větší ústrky jejich partnerům. Vedle hlavních postav románu sledujeme i osud někdejší učitelky baletu Laňky – i s ní si osud hrál a dosud hraje podivné hry. I na ni doléhá minulost. Také matku Hedy a jejího současného partnera Blanka Kubešová nešetří. Podobné je to s rodiči Luďky a jejího manžela Richarda, se kterými se setkáváme jen ve vzpomínkách jejich dětí.
Všichni se vzájemně potkávají, míjejí, chvíli jdou vedle sebe a pak se opouštějí. Všichni mají v sobě ukryty okamžiky, které nedokáží vytěsnit, které jim brání se nadechnout a volně vyrazit vpřed. Je s podivem, jak je minulost ovlivňuje. Jak těžké jim připadá se s ní vyrovnat. Jak dávno zasuté události nečekaně vyplanou na povrch a zbortí pracně vybudovaný klid.
Jedinečná spleť osudů nás vede k vyústění, pochopení, odpuštění. Ale i tady je něco za něco. Teprve když Luďka s Hedou začnou vnímat, co by mohly ztratit, dokonce teprve až poté, co je ztráta partnera na spadnutí, pochopí a začnou nahlížet na události jinýma očima, začnou hledat východisko a přestávají se utápět ve vlastním nitru a otevírají se okolí.
Jako čtenář jsem sledovala jejich svět, mnohé mne rozčilovalo, v některých situacích jsem se nacházela, někdy jsem nesouhlasila s jejich postoji. Především mne však řádky románu přivedly k zamyšlení nad vlastním životem, vlastními kroky, vlastními chybami.
Za typologii postav a jejich osudy píšu Blance Kubešové velikou jedničku. Horší hodnocení mám však pro časovou osu příběhů. Častými úniky do minulosti, mnohými vzpomínkami se leckde začne čtenář ztrácet. Přestanou mu hrát data a trošku neví, v které době se vlastně pohybuje. Vím, všichni máme vzpomínky trošku roztříštěné, neuvědomujeme si přesně, kdy se co stalo, přesto se domnívám, že větší upřesnění období by nebylo na škodu. Je třeba nejasné, kdy děvčata spolu byla na škole a věnovala se baletu – zda jejich přátelství i rivalita (obě chtěly být ve třídě první) trvaly jeden školní rok, či několik let. Obě varianty jsou možné. Stejně tak je to s jejich učitelkou a její dogou Dobrotivou. Ale to je opravdu jen malý kaz na jinak velmi povedených osudech několika lidí, kterým stíny minulosti silně ovlivnily současnost.
Anotace:
Kdysi, když chodily jako malé holky do baletu, byly nerozlučné kamarádky, Vyžle a Fazole. Už v té době se kolem nich a s nimi děly věci, které nepřísluší řešit malým dětem… Po víc než dvaceti letech potkáváme už dospělé ženy. Luďka pracuje jako psychoterapeutka v manželské poradně, i když má paradoxně sama partnerských problémů víc než dost. Heda se těší na první dítě, ale při tragické nehodě potratí a patologicky se upne na štěně, které jí pořídí manžel, aby se snáze vyrovnala s těžkou ztrátou.
Autorka rozvíjí propletenec lidských osudů několika velmi rozdílných postav, které jsou spojeny víc, než si samy jsou ochotny připustit. Se značnou dávkou nadhledu a životní moudrosti zaznamenává a odhaluje ony neuchopitelné momenty vztahů a spojitostí, odkrývá polozapomenutá traumata a křivdy a dává čtenářům nahlédnout, jak značně mohou zasuté zážitky ovlivňovat postoje a osudy hrdinů v jejich dalším životě. Vykreslení psychologie postav, udržování napětí a překvapivá rozuzlení činí z prózy Blanky Kubešové výjimečný román přesahující rovinu intimního příběhu do výpovědi o celé společnosti.
O autorce
Blanka Kubešová se narodila v roce 1944 v Praze. Po emigraci v srpnu 1968 debutovala v nakladatelství 68 Publishers prózou Deník Leošky Kutheilové, v níž zaznamenala absurdnost i úzkost života v padesátých letech. Dnes je autorkou devíti knih, televizních scénářů a divadelních her. Její beletristické práce vycházejí ze zázemí psychologické prózy a popisují příběhy svérázných antihrdinů snažících se včlenit do složitého soukolí společenské morálky.
Knihu Baletky v modrém vydalo nakladatelství Eroika
Aktuality
-
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál... -
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...