
Pohodovka v kostce
- Recenze
- Vytvořeno 11. 1. 2012 1:00
- Autor: Hana Moualla

V ruce držím knihu Hafni! A jiné povídky a usilovně přemýšlím, jak začít. Autorkou je Monika Petrlová (novinářka), která je absolventkou Literární akademie Josefa Škvoreckého v Praze (obor tvůrčí psaní). Její prvotina byla vydána v nakladatelství JaS (2011). Dvanáct povídek jsem přečetla bleskově. Jsou tak banální, nebo tak čtivé? Prozradím předem – kniha se čte skoro „sama“.
Postavy promlouvají srozumitelným jazykem, pochopit by je mohli i ti, kteří se o kulturu myšlení příliš nezajímají (třeba ti, kteří do vyhledavače zadávají heslo big bubbies). Autorka pracuje s rodnou řečí velmi obratně a umí zasadit lidské osudy do českého kontextu. Příběhy jsem si užívala snad právě díky tomu, že jsem byla schopná vizualizovat svůj kontext, svoji zahrádku, lidi, které jsem kdysi potkala. Můžeme se v nich identifikovat sami nebo poznat někoho z okolí. Díky tomu by tato kniha mohla získat velkou popularitu.
V každé povídce autorka používá určitý originální obrat, prvek, který mne baví. A když si uvědomíme, jak je autorka mladá (ročník 1985), tak v textu vidím překvapivě i hloubku. Příběhy Jsem Robo a mám plán nebo Nela se dnes měla bych ráda někde viděla více rozvinuté. Ty dvě povídky mají velkou výpovědní hodnotu (český kverulant a trampoty mladé studentky), ale chybí mi trošku odstup, odžití dalších průšvihů. Všichni tak nějak tušíme, že kotrmelce Roba nebo Nely se nezastaví u vykradení peněženky invalidní maminky nebo autonehody (i když z povídky nevyplývá, zda Nela přežije či ne).
Ačkoliv v textu občas narazím na nějaké drsnější slovo, autorka ho používá tak, aby ladilo s charaktery postav (např. v Jednadvacet dní nebo Inzerát). V Hafni! a Bobři od hoší řeky jsou postavy dovedeny k samozřejmému konci. Manželka k milence. Naďa neschopná změnit svůj postoj k ještě hlubšímu sebeopovržení... Spirála, která se roztočí a nejde zastavit.
Knihu si určitě dávám do knihovny vedle Svěráka, Kudynové a Kureishiho. Už dlouho jsem nečetla mladého českého autora a cítila se ztotožněná s textem. Povídky Jonáš a vrtulník a Až se zakouří považuji za velmi kvalitní. Autorka obžalovává společnost – mlčící většinu – a umí zachytit kontrast lidskosti. Mile napsaná kritika lidské nevšímavosti a beztvarosti.
Diskuzní fóra se okamžitě zaplnila tím nejodpornějším, co přechytralí a škodolibí přispěvatelé internetových diskuzí zvládnou napsat. Co na tom, že polovina z nich znala hory jen z Wikipedie. Jedné holce, jedné máme, jedné babičce, jednomu tátovi a jednomu bráchovi zůstal v srdci kráter jako po výbuchu sopky, o které nikdo nepředpokládal, že by ještě vůbec kdy byla schopna chrlit lávu. Jejich život se převrátil naruby. (str. 142, 143).
Čteno s potěšením. A důvěrou v další knihu. Jsem dost zvědavá, kam se Monika Petrlová posune za několik let. Až absolvuje další zajímavé životní etapy, osobní přerody. A moc bych si přála, aby lidé jako ona změnili českou podobu žurnalistiky, aby vyvážili bezpohlavní témata v duchu „chléb a hry“.
Knihu Hafni! A jiné povídky vydalo nakladatelství JaS
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře