Recenze: Knihy pro dospělé

Jádro každého příběhu jsem našel na cestě

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
bryle

Jak se vlastně dělá povídka? Zdeněk Svěrák na to má následující recept: „Je to, jako bych našel pecku a dělal bych kolem ní třešeň. Nebo švestku. Podle toho, co seberu.“



knihaKdyž jsem se začetl do prvních stran jeho Nových povídek, začal jsem si představovat, co bylo jádrem, peckou příběhu, a co Zdeněk Svěrák na ni nabalil. Kniha mi tak najednou začala nabízet několik vrstev, které jsem mohl zkoumat, zkoušet, poznávat a ochutnávat. Představoval jsem si nejen příběh samotný, ale i jeho možné předobrazy v realitě. Pak jsem ale narazil na Dubnovou povídku a byl jsem s fantazií v koncích. Příběh povídky je naprosto… No, naprosto neuvěřitelný a ve skutečném životě snad i neuskutečnitelný. Vzpomněl jsem si v této souvislosti na slova ze Saturnina, že jen neuvěřitelné věci se stávají, a to mne v tomto případě nahnalo trochu strach a přešel mi z té představy mráz po zádech. Pokud se něco podobného mohlo ve skutečnosti odehrát, pak … A co že mi nahnalo hrůzu a z čeho mi přešel mráz po zádech? To si už přečtěte sami v Nových povídkách Zdeňka Svěráka.

Povídky výborně zapadnou do podzimní nálady, jsou tak nějak melancholické a je v nich skryto moudro a především člověčenství. Texty, ve kterých je tolik lásky, trpělivosti, vášně, touhy, šílenství a především života, může napsat jedině někdo, kdo se dobře dívá kolem sebe, naslouchá životu, a sbírá pecky tu od třešní, tu od švestek a který především plnými doušky život prožívá. A mezi takové lidi Zdeněk Svěrák podle mne zcela nepochybně patří. Podobný náboj a jiskru jsem našel i v Čapkových povídkách.  Můžete s tím nesouhlasit, můžete o tom vést spory, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.

Domnívám se, že psát více o této knize je dílem zbytečné a dílem ke škodě knihy samé. Knihu je nejlépe si přečíst. Poprvé ji zhltnete jako sladkou, slaďoučkou malinu a pak, stejně jako u malin, je třeba si ji vzít podruhé a potřetí a pěkně v tichu a klidu si ji vychutnat, a to do posledního písmenka. Snad neprozradím příliš mnoho, prozradím-li, že tím posledním písmenkem je “á”. 
Tak příjemné čtení.

Knihu Nové povídky vydalo nakladatelství Fragment

 

Soutěže

Aktuality

  • Magnesia Litera 2019

    Po mimořádném ročníku, který v roce stoletého výročí založení Československa připomněl, jak úzce je česk(oslovensk)á státnost propojena s literaturou a slovesnou kulturou, se ceny Magnesia Litera v osmnáctém roce své existence opět soustřeďují na českou knižní současnost.

    Číst dál...  
  • Pozvánka na Knižní festival v Ostravě

    Milujete knihy, rádi čtete anebo dokonce píšete autorskou tvorbu? Právě pro Vás jsme připravili první ročník Knižního festivalu Ostrava, který se uskuteční ve dnech 1.–3. března 2019 se na Černé louce v Ostravě. 

    Číst dál...  

Nové komentáře

Cena Česká kniha

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení