Recenze: Knihy pro dospělé

Jádro každého příběhu jsem našel na cestě

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
bryle

Jak se vlastně dělá povídka? Zdeněk Svěrák na to má následující recept: „Je to, jako bych našel pecku a dělal bych kolem ní třešeň. Nebo švestku. Podle toho, co seberu.“



knihaKdyž jsem se začetl do prvních stran jeho Nových povídek, začal jsem si představovat, co bylo jádrem, peckou příběhu, a co Zdeněk Svěrák na ni nabalil. Kniha mi tak najednou začala nabízet několik vrstev, které jsem mohl zkoumat, zkoušet, poznávat a ochutnávat. Představoval jsem si nejen příběh samotný, ale i jeho možné předobrazy v realitě. Pak jsem ale narazil na Dubnovou povídku a byl jsem s fantazií v koncích. Příběh povídky je naprosto… No, naprosto neuvěřitelný a ve skutečném životě snad i neuskutečnitelný. Vzpomněl jsem si v této souvislosti na slova ze Saturnina, že jen neuvěřitelné věci se stávají, a to mne v tomto případě nahnalo trochu strach a přešel mi z té představy mráz po zádech. Pokud se něco podobného mohlo ve skutečnosti odehrát, pak … A co že mi nahnalo hrůzu a z čeho mi přešel mráz po zádech? To si už přečtěte sami v Nových povídkách Zdeňka Svěráka.

Povídky výborně zapadnou do podzimní nálady, jsou tak nějak melancholické a je v nich skryto moudro a především člověčenství. Texty, ve kterých je tolik lásky, trpělivosti, vášně, touhy, šílenství a především života, může napsat jedině někdo, kdo se dobře dívá kolem sebe, naslouchá životu, a sbírá pecky tu od třešní, tu od švestek a který především plnými doušky život prožívá. A mezi takové lidi Zdeněk Svěrák podle mne zcela nepochybně patří. Podobný náboj a jiskru jsem našel i v Čapkových povídkách.  Můžete s tím nesouhlasit, můžete o tom vést spory, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.

Domnívám se, že psát více o této knize je dílem zbytečné a dílem ke škodě knihy samé. Knihu je nejlépe si přečíst. Poprvé ji zhltnete jako sladkou, slaďoučkou malinu a pak, stejně jako u malin, je třeba si ji vzít podruhé a potřetí a pěkně v tichu a klidu si ji vychutnat, a to do posledního písmenka. Snad neprozradím příliš mnoho, prozradím-li, že tím posledním písmenkem je “á”. 
Tak příjemné čtení.

Knihu Nové povídky vydalo nakladatelství Fragment

 

Soutěže

Aktuality

  • Paseka naživo. Nakladatelství poprvé zpřístupní veřejnosti slavný pražský dům od Jana Kotěry

    Cyklus autorských čtení v Nakladatelství Paseka spojí literaturu s architekturou. Zájemci budou moct poprvé navštívit slavný Laichterův dům, který na začátku 20. století navrhl Jan Kotěra, a halu s dekorativními vzory od Jana Preislera. První čtení v rámci cyklu Paseka naživo proběhne 23. srpna, debutující Anna Cima představí román Probudím se na Šibuji.

    Číst dál...  
  • Založena Česká akademie komiksu

    V pražském Café Neustadt byla v pondělí 25. června založena Česká akademie komiksu. Smyslem nového spolku je především s větší důstojností i propagací udělovat komiksové ceny Muriel, jejichž vyhlašovatelem od nynějška bude právě ČAK.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení