Nejznámější příběh z tudorovské Anglie na pozadí evropské politiky

Recenze

Vytvořeno 2. 1. 2012 1:00

Autor: Lenka Martinková

Jindřich VIII. je se svými šesti ženami světoznámý. Ve školách po celém světě se učí minimálně o jeho druhé ženě Anně Boleynové, jejíž život si ve stejnojmenné knize vzala na mušku Carolly Erickson, americká historička a spisovatelka.

Anna se proslavila až někdy ve svých dvaceti letech, kdy se do ní, jako do dvorní dámy královny Kateřiny Aragonské, zamiloval král Jindřich VIII. Nikdo vlastně pořádně neví, kdy to bylo a jakým způsobem si ho Anna získala. Všichni však znají její další osud – skončila na popravišti v Toweru poté, co byla obviněna z cizoložství a anglický král se oženil znovu, překvapivě opět s její dvorní dámou Janou Seymourovou. Kdo ale ví, jaké bylo Annino mládí? A jakého se jí dostalo vychování? Na dobových portrétech vypadá jako krasavice, jenomže to není až taková pravda, vždyť na jedné ruce měla zakrnělý šestý prst a na krku „ošklivé“ mateřské znaménko, což v té době bylo neklamné znamení ďábla, které se jí mohlo kdykoli stát osudným…

Děj se odehrává na základě historických skutečností, které autorka nezapomněla doložit citacemi z kronik a dopisů, jež si spolu Anna a Jindřich před svatbou vyměnili. Stejně tak nechybí ani zápisky očitých svědků některých událostí, které dále ovlivnily anglickou politiku v 16. století. Někdy se Carolly Erickson pouští na poněkud tenký led, když spekuluje nad pocity a nejtajnějšími myšlenkami krále, jeho první manželky a dcery z tohoto manželství. Mnohé ze svých domněnek může jen těžko dokázat, ale takové nejasné náznaky přidávají na čtivosti textu, který v okamžicích poměrně odborného výkladu dobové politické situace poněkud usíná.

Někdy by bylo dobré, aby si čtenář v průběhu knihy načrtl rodokmen nejvýznamnějších monarchů renesanční Evropy. Sňatková politika, kterou Erickson mimo jiné vysvětluje, byla značně složitá, a když se k ní přidaly pokusy o rozvod a tajné poměry Jindřicha VIII. s urozenými kráskami, čtenáři začíná jít hlava kolem. Dokonce ani v Annině příbuzenstvu není nijak snadné se vyznat. Nejbližší příbuzenstvo se možná zpočátku zdá jasné, ale copak by se král mohl oženit s dívkou z nízkého šlechtického rodu?! Samozřejmě, že ne, a tak jedno povýšení stíhá druhé.

Kniha je doplněna reprodukcemi dobových portrétů nejdůležitějších aktérů politického skandálu odtržení Anglie od moci papeže. V příloze však nechybí ani některé dopisy mileneckého páru Jindřicha a Anny, stejně jako místo, kde celý románek, trvající přibližně deset let, skončil.

Carolly Erickson každou chvíli způsob psaní střídá. V jednu chvíli skoro umělecky popisuje, jak vypadal průvod krále, a v další se už věnuje jen strohým datům a vysvětlování důvodů a důsledků jednání nejdůležitějších osob v Anglii. Čtenáři tak vlastně nikdy nedá možnost oddechu, protože musí být stále ve střehu, aby mu neunikla nějaká zdánlivě bezvýznamná maličkost, kvůli které by mu nebyly jasné další události.

Ukázka z knihy:

Když se Thomas Boleyn dozvěděl o Kateřinině smrti, ironicky prohlásil, jaká škoda, že Marie nedělá matce společnost. Nicméně po králi ihned papouškoval, jak nyní dojde k urovnání vztahů s císařem, a ani slůvkem se nezmiňoval o tom, že tento vývoj událostí může mít neblahý vliv na budoucnost jeho dcery. I Georgie Boleyn veřejně naoko oslavoval, ovšem v soukromí komnat své sestry žádnou radost neprojevoval.
Anna byla v první chvíli ráda, když se dozvěděla, že je její rivalka po smrti. Odměnila posla drahým dárkem a s obnovenými nadějemi sledovala Jindřicha, jak oblečen do jásavě žlutých barev popadl dvouletou Alžbětu do náruče a vesele ji nosil po paláci. Anna se ihned také převlékla do žlutého, aby se k němu hodila, ale nedokázala se přimět k takovému nadšení jako Jindřich. Kateřinina smrt její pozici jen zhoršila.
(Erickson, C.: Anna Boleynová. Ostrava: Domino 2011, s. 215.)

Knihu Anna Boleynová vydalo nakladatelství Domino