Recenze: Knihy pro dospělé
Účinnější než protidrogová prevence
- Recenze
- Vytvořeno 30. 12. 2011 1:00
- Autor: Lenka Martinková
Proč mládeži ve školách vnucovat primární protidrogovou prevenci? Copak by nestačilo jediné přečtení knihy Znuděn krásou hnusu od Henryho Spensera, aby pochopila, jak život na drogách vypadá? Samotná kniha se zdá být celkem nezajímavá, jako by chtěla zapadnou do šedivé a ničím nezáživné skupiny prvotin mladých autorů. Možná, ale…
Z většinou nepochopitelných příběhů běhá mráz po zádech hlavně proto, že něco takového by se někdy někde a někomu mohlo stát. Příběhy se podobají jako vejce vejci – shánění drog, střídání partnerek, absťák, problémy v partě… O tom při protidrogových prevencích slyší každý, ale nikdo si neuvědomí, že to tak opravdu je. Autor popisuje příhody bezejmenného hrdiny způsobem, při kterém si čtenář uvědomí, o co doopravdy jde.
V anotaci se dá dočíst, že se děj odehrává v „jednom středně velkém maloměstě“. Proč ne? Mohlo by být… Spenser nechává čtenáři nepojmenovaná a blíže nespecifikovaná místa k tomu, aby si doplnil svoje vlastní zážitky, v hlavních rolích si představil, koho uzná za vhodné, místa si může představovat podle svého, zkrátka má absolutní volnost a není nijak svazován autorovými popisy. Jestliže to v první chvíli vypadá jako výhoda, někdy to čtenáři spíše vadí. Nikdy vlastně není jasné, kdo mluví, který hrdinův přítel je který a se kterým prožil jaké dobrodružství. Na druhou stranu je obdivuhodné, že se Henry Spenser obešel na své skoro dvě stě stránkové knize bez použití jmen. Někdy si pomáhá přezdívkami nebo různými poznávacími znaky, ze kterých následně vznikají nejrůznější přízviska, ale to až opravdu v krajních případech.
Někdy čtenáře napadá, že kniha byla sepsána pod vlivem a je určena zase v první řadě pro lidi ve stejném stavu. Za normálních okolností se dají jen těžko pochopit některé úvahy, kterými se autor zaobírá. Některé zdánlivě logické věci do sebe vůbec nezapadají a nadpisy jednotlivých kapitol vypadají nesmyslně. Nebo to byl vlastně záměr?
Do posledního písmenka není nic jasné. Jsou nadávky opravdu myšleny jako nadávky, nebo je to „jenom“ jakýsi způsob komunikace? Těžko říct a autor nechává na čtenáři, jak se k jeho dílu postaví…
Ukázka z knihy:
„Mně elektronická hudba dřív vadila strašně moc, v mý zlý pankový éře, pak jsem neposlouchal jeden čas nic jiného a teď už ji zase
nemůžu nějak vystát, ale na ten hard core bych se stavil“
„Určitě, to stojí za to.“
„Já už budu muset jít, ona na mě čeká u stolu s nějakým kamarádem, ještě si vezmu jedno pivo na cestu a mojito pro ni.“ Jak příznačné.
„Tak tady.“
„Kolik jsem dlužnej?“¨
„Nech to bejt, já natáhnu nějakého opičáka tady.“
„Tak díky moc.“ Konečně jsem si s někým více méně konstruktivně promluvil a ještě jsem ušetřil.
(Spenser, H. Znuděn krásou hnusu. Praha: Mladá fronta 2011, s. 109.)
Knihu Znuděn krásou hnusu vydalo nakladatelství Mladá fronta
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva
Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.
Číst dál... -
Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše
V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Vážená paní Hlušičková, moc Vám děkuji za všechen čas, který budete knize věnovat. A omlouvám se, že ... -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Dobrý den, děkuji za informaci, knihu jsem si objednala, moc ráda si ji přečtu a napíši recenzi. Mějte ... -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Vážená paní Hlušičková, jen jsem se chtěl připomenout s novou knihou. Kniha NEBYLOVÉ už vyšla. Bude mi ... -
Ukázka z knihy: Kletba krve
Pro mě tato kniha není ale někomu se líbit může. Například název mi moc k názvu nesedí ale možná je to ... -
Cestou do pohádky a zase zpět
Země příběhů kouzelné přání, co na to říct. Bomba -
Návrat do pohádkového světa
super to je věc pěkně si to já to četla třikrát a takhle bych to nenapsala ty jsi dobrá bylo to ta ... -
Moderní versologie – Rým a jeho podrobné dělení
dobré- mi to vysvětluje vlastní tvorbu- dík -
Mezi ANO a NE
Recenzi jsem si se zájmem přečetla. Přiznám se, že sama dávám přednost originálům a že jsem hlavně ... -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Děkuji za informaci, knížku si velmi ráda přečtu, má skvělý název:-). Krásné léto. JH -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Ještě jednou Vám moc děkuji, paní Jolano. Vaše recenze mne utvrzuje v tom, že má smysl psát i náměty ...
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře
Autor -či mladík v knize si zdaleka nesahl na dno,k tomu ma daleko..
Nebudu jen kritizovat.Možn á drogova prevence,ale bacha!Na jisté lidi tyto knížky působí jako pobidka a inspirace.Hnus tam není nijak velký,není realisticky,spí še vzbuzuje obdiv..
A jestli je tohle ukázka mladého cloveka,doufám, že jich není hodně.
To bylo snad tto jedno z mála peknych a chytrych veci,co mě potesily..
Pri predposlednom odstavci som sa zastavila asi trikrát, neverila som vlastným očiam, že sa niečo takéto zavesí na internet ako jedna z mála recenzíí na knižku! myslím si, že ľudia - tá malá komunita ľudí, ktorým je táto kniha určená, presne vie, či boli jednotlivé pasáže napísané pod vplyvom alebo nie. (Prirovnala by som to k filmu Human Traffic).
Čo viac k tomu dodať - zbytočne som si zas dvihla adrenalín nad dnešnými "recenzistami", vrátťe sa radšej k hodnoteniu napr. 50 shades of grey, to by Vám išlo určite lepšie..
Sám jsem takový život vedl, jen bylo o něco méně drog, více sexu a mnohem těžší sehnat peníze.
No, jako prevenci bych to nebral, protože se mi po přečtení té knihy zase zastesklo po té absolutní svobodě. Jak autor píše - "doba bez vyhlídek a nadějí, tak nudná a přitom tak zasraně skvělá a bezstarostná, tak vysmátá a vážná, prvky dekadence či pohrdání lidmi a vznik opravdových přátelství klidně v jednom dni. Bylo to skvělý a fakt zkurvený."
Některé z těch "jednodenních" přátel jsou mými přáteli dodnes. Ale většinou ne...