
Kde poobědváme dnes? V Paříži
- Recenze
- Vytvořeno 21. 12. 2011 1:00
- Autor: Hana Moualla

Elizabeth Bard by mohla být jednou z dalších obyčejných žen, které se zamilovaly takřka mezinárodně a prožívají onu zvláštní směsici zkušeností a pocitů v novém domově. Tentokrát jde o příběh americké novinářky ve Francii. Autorka píše NY Times, International Herald Tribune, ad. Elizabethin příběh je autentický a spočívá nikoliv v receptech nebo milostném dramatu, ale popisu typických potíží při začátku života v nové zemi, se všemi krásami i bolestmi. Ticho způsobené neznalostí jazyka, neschopností se vyjádřit. Něco jako úder kladivem přes hedvábný kapesník. Jakási příběhová paralela se Sarah Turnbull se jistě nabízí sama. Proč bychom měli knihu Oběd v Paříži číst?
Kniha nakladatelství Motto vyšla v roce 2011 a na jejím vydání se jako redaktorka podílela autorka knihy Říkal jsi Ti amo, Eva Rýznerová (a skutečně tento vliv je patrný na struktuře této knihy). Autorka působí dojmem křehkého koťátka a milé ženy. Snadno se s ní mohu identifikovat. Jiná řeč, jiné zvyky, jiné suroviny pro vaření, jiný styl bydlení... A hlavně hledání nové identity. Šťastná kombinace pro bestseller nebo knihu, co založíme do knihovny?
Elizabeth Bard používá drobné ironie (od popisu seznámení s manželem, po kritiku zdravotnictví, když onemocněl tchán) a text působí příjemně, ničím neruší. Dobré čtení ke kávě a odpočinku. Přemýšlím, zda podobný titul může nadchnout nějakého muže (možná kulinárního experta?!). To kvůli mužům totiž takové změny dívky dělají. A pak obtížně hledají rovnováhu ve svých životech. To sebezapření je v této knize znát. Elizabeth to nakonec zvládne. Začne pracovat jako průvodkyně v Louvru a postupně poznává nové přítelkyně. A jako bonus, naučí se připravovat čokoládové suflé. Paráda.
Znělo by to jako pohádka, nebýt maličkostí, kterých si všímám. Složitá seberealizace v cizím prostředí. Podpora partnerovy kariéry na úkor její vlastní. Stesk po muffinech a donutech. Jistá míra společenské revolty (zejména v kontrastu amerického snu a francouzského nevybočování z řady). Ve Francii přeci o tolik nejde, mohli bychom si říci, starý kontinent se pro našince jeví jako „stravitelnější cizina“. Nenechejme se oklamat. Životem nám může zatočit i přestěhování z Vísky do Horní. Jak se dál tato novinářka protlouká životem, můžeme sledovat na jejích stránkách. Mimochodem, její fotky a příspěvky se skutečně točí kolem jídla a potravin, obyčejného života. Možná proto kniha „dívky od vedle“ získá popularitu i u nás.
Osobně se ještě ke knize vrátím, musím pohostit jednu Francouzku. S čím bych mohla začít? Cibulovou polévkou. Narozdíl od Elizabeth, si mohu udělat vývar doma a nemusím ho vozit v konzervách. Ostatně na ty mi ani nezbývá místo, protože kufr vždycky napěchuji recenzními výtisky. A o tom to je. Život je trvdý a pestrý a my si musíme rozhodnout, čemu dáme přednost. Jednoduchému nebo složitějšímu. Nemusí jít nutně o srovnání nudy a opravdovosti, spíše jako toho, co v dané etapě skutečně chceme... Příjemný den.
Knihu Oběd v Paříži vydalo nakladatelství Motto
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...