
Bizarní spojitosti a literární úchylky
- Recenze
- Vytvořeno 7. 11. 2011 1:00
- Autor: Petr Měrka

„A konečně děti, které si na druhé straně kopce zády k popravě hrají a házejí po sobě kameny, představují budoucnost Mexika, občanskou válku a nevědomost.“ (Bolaňo, R. Nacistická literatura v Americe. Přel. A. Charvátová. Argo: Praha 2011, s. 71.)
O knize Nacistická literatura v Americe od autora věhlasných Divokých detektivů Roberta Bolaňa se nebude psát lehce. Bezesporu by se dala uplatnit četná superlativa, neb se jedná o geniální mystifikaci.
Bolaňo si se čtenářem pohrává jako kočka s myší. Jednotlivé kapitoly jsou v podstatě svébytná encyklopedická hesla, jež nás obeznamují s poměrně kuriózními postavami americké literární scény, přičemž prim hraje její jižní část. A je to logické, neboť on sám se narodil v Chile, pročež významnou dobu svého tvůrčího zrání strávil v Mexiku a následně ho nechal vykrystalizovat ve Španělsku.
Bolaňo se v textu projevil jako skutečný mistr klamu. V Nacistické literatuře v Americe se prolínají smyšlené postavy s těmi skutečnými. Prakticky z každé řádky na vás srší osvěžující inteligence a břitký vtip. Je zde uplatněna roztomilá nadsázka s mimořádně rafinovanou fabulací. Navíc je kniha napsaná svižným a velice čtivým jazykem. Čtenář důkladně neobeznámený s literaturou pak nerozezná, co je pravda a co už ne. V konečném důsledku to ani není nijak podstatné.
Meritum se točí kolem spisovatelů jako takových. V obecné rovině. Sledují se zde motivy, které je vedly k tomu, aby se takto bláhově pokoušeli vyjádřit ke světu a svému údělu v něm. Po smyslu této malicherné svéhlavosti už snad ani nikdo nepátrá. Bytí člověka by se dalo charakterizovat coby omyl a náhoda. Jsme hříčkou přírody. Výkalem universa, o čemž svědčí hluboce v nás zakořeněný smysl pro autodestrukci.
Ego nám našeptává, že jsme jedineční, nejchytřejší a velice důležití. Potažmo: jsoucno by se beze MNE zhroutilo. Příznačné pak je pro lidskou bytost sobectví a z něj pramenící zášť se závistí.
Spisovatelé v Bolaňově pojetí jsou často spíše trosky, které na počátku své dráhy disponovaly skvělými předpoklady, jež je předurčovaly k úspěchu v každém ohledu a oboru, do něhož by se pustily. Osudy jsou spletité a přesvědčují nás spíš o marnosti jakýchkoli snah. Nedávají nám naději. Avšak to vše je okořeněno černým humorem a cynickým nadhledem v dobrém slova smyslu.
Na cynismus je neprávem nahlíženo jako na pejorativum. Oscar Wilde o něm tvrdí: „Cynismus je umění vidět věci takové, jaké jsou, a ne takové, jaké by být měly.“ S čímž koresponduje i definice skutečnosti od Philipa K. Dicka, jenž realitu popisuje jako to, co nezmizí, když v to přestaneme věřit. A takový je i v této své knize Bolaňo a nejen v něm, ale i ve svém životě.
Jeho vrcholné dílo, již výše zmínění Divocí detektivové, sice vyšlo ještě během jeho života, ale až na jeho samotném sklonku. Svět ho objevil pozdě a v současnosti dochází k posmrtným vydáváním jeho knih doposud ukrytých v šuplíku.
Sám tak naplnil hořký osud protagonistů svého nanejvýš bizarního přehledu neexistujících spisovatelů.
„Luz si kvůli zkrachovalému manželství zoufá. Oddá se pití, navštěvuje pochybné špeluňky a má avantýry s nejvyhlášenějšími darebáky z Buenos Aires. Z této doby pochází její báseň S Hitlerem jsem byla šťastná, kterýžto text nepochopila pravice ani levice. Matka se ji snaží poslat do Evropy, ale Luz odmítá. V té době váží devadesát kilogramů (měří sotva metr osmapadesát) a pívá láhev whisky denně.“
(Bolaňo, R. Nacistická literatura v Americe. Op. cit., s. 24.)
Knihu Nacistická literatura v Americe vydalo nakladatelství Argo
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...