Recenze: Knihy pro dospělé

Schizofrenie reality

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
il

Každý milovník literatury je bezesporu nadmíru ochuzen, pokud se doposud nesetkal s fenoménem Philipa K. Dicka. Ten zpravidla bývá řazen mezi autory sci-fi, avšak dle mého soudu je naprosto nadžánrový. A to především ve svém posledním období, kdy vytvořil Valis, jež je de facto teologickou detektivkou, a na něj navazující úžasná kniha Božská invaze, jež pojednává o propašování Boha zpět na Zemi, kterou terorizuje a ovládá Beliál. K těmto dvěma titulům se dají přiřadit Převtělení Timothyo Archera a Radio svobodný Abelmut (původní verze Valisu vydaná až posmrtně). Mají společnou snahu o definování skutečnosti. Toto je příznačné prakticky pro celé jeho dílo.



knihaDalším styčným bodem Dickových románů, kterých napsal přes čtyři desítky, je konflikt mezi mužem a ženou. Odpovídá tomu i jeho soukromý život, v němž dominovala nevěra, četné rozvody, přičemž každá další partnerka byla mladší té předešlé.

Dickovi se přezdívalo Dostojevskij science fiction a je všeobecně považován za génia. Motivy a děje jeho knih jsou naprosto originální, ale zdaleka nepřekypují futuristickými výdobytky super moderních technologií, jak by to asi tento žánr vyžadoval. V popředí u něj stojí vždy záhady týkající se lidské duše.

Sám prodělal schizofrenii, kvůli níž přestal přibližně na 5 let psát. Na obloze spatřil velkou tvář Stvořitele – není identický s Bohem – byla zpola lidská a zpola patřila robotu či androidu. Svého kolegu z tehdejšího východního bloku Stanislawa Lema, jenž se mu neskonale obdivoval právě pro jeho neuvěřitelnou nápaditost, začal považovat za fikci stvořenou agenty KGB. Jeho byt v té době navštívili údajně pro změnu agenti FBI. Dick se pokouší o sebevraždu, stěhuje se do kanadského Vancouveru – i kvůli jím nenáviděnému tehdejšímu prezidentovi USA Nixonovi, jenž do dějin nesmazatelně vstoupil aférou Watergate.

Podle jeho vlastního tvrzení ho oslovil Bůh v podobě informačního paprsku narůžovělé barvy. Bylo mu kupříkladu sděleno, že jeho syn má smrtelnou vadu. Ta byla doopravdy zjištěna a tím mu byl zachráněn život. Též se v něm probudila jiná bytost, snad svatý Pavel. Mluvil a uvažoval v tak zvané koiné, což je interdialekt starořečtiny.

Tato bytost ho po jistý blíže neurčitý čas ovládla a on najednou vnímal a viděl realitu přináležející přibližně do roku 73 po Kristu. Naskytl se mu pohled na území kolem starověkého Říma společně s vizí, kdy protokřesťané útočí ruličkami dynamitu na cosi, co zve Žalářem.

V něm žijeme my všichni. Jsme idioti – spáči. V řečtině označuje soukromníka, sobce. Jde vlastně o ekvivalent v hinduismu či buddhismu nazývaný Mája. I když by to tak mohlo působit, Dick rozhodně nebyl žádný šílenec.

V Marsovském skluzu v čase je ústřední postavou autistický chlapec Manfred, který dokáže manipulovat s časem – byť nepřímo a ne libovolně.

Dick vždy rozehraje několik rovin příběhu, které se zvolna slijí, a je téměř pravidlem, že se čtenář dostane do polohy nejistoty, co je vlastně skutečné a co už ne. V tomto ohledu zcela určitě stojí za zmínku jeho román Ubik, v němž nám až v poslední třetině docvakne, že příběh je vyprávěn z pohledu mrtvé osoby uložené v kryostatu.

Marsovský skluz v čase je velmi depresivní kniha. Je to vážná kniha, kde však nechybí pro Dicka charakteristická ironie a svébytný, poněkud hořký humor.

Dick vás pohltí navozenou melancholickou atmosférou, která působí i tak trochu klaustrofobicky, ale jeho četba vás nesmírně obohatí, právě co se poznání lidské psychiky týče.

„Smysl existence není znám, proto živé bytosti ani nevědí, jak skutečně žít. Co když mají třeba schizofrenici pravdu? Ti lidé se vydávají na odvážnou cestu. Odvracejí se od hmotných věcí, které může jedinec uchopit a jež mu mohou přinést praktický užitek, a směřují hlouběji, k vnitřní podstatě. Tam leží propast, bezedná černá noc. Nikdo nemá tušení, jestli se odtamtud vrátí. A pokud ano, jací budou poté, co jim bylo dáno spatřit opravdový smysl? Obdivuji je.“
(Dick, P. K. Marsovský skluz v čase. Přel. E. Labaj. Argo: Praha 2011, s. 96.)

Knihu Marsovský skluz v čase vydalo nakladatelství Argo

 

Aktuality

  • Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě

    V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali  nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit  dvou živých rozhlasových vysílání.

    Číst dál...  
  • Česká vlna nakladatelství Host

    Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.

    Číst dál...  

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení