
Syrová podstata instinktivního bytí
- Recenze
- Vytvořeno 10. 10. 2011 2:00
- Autor: Petr Měrka

Americký klasik hororu Jack Ketchum, jinak vlastním jménem Douglas E. Winter, vstoupil do světa literatury prvotinou, jež se stala kultovní i přesto, nakolik byla znehodnocena redakčním zásahem, který mírnil detailní popisy sadistického násilí toho vůbec nejhrubšího zrna. I tak se jí však podařilo vyvolat rozporuplné, často rozhořčené reakce nejen kritické obce, ale i v řadách samotných čtenářů.
Nám se dostává do rukou verze, která se snaží vzkřísit původní podobu tohoto románu, jehož originál byl samotným autorem, po zásadních neshodách s odpovědnou redaktorkou, vyhozen do koše, a tak nenávratně ztracen.
Jistě, dá se souhlasit se slovy Martina Šusta uvedenými v doslovu: „Dnes, kdy je k dispozici necenzurovaná podoba románu, možná jeho syrovost už tolik nepřekvapí, přesto však stále zůstává jedním z nejneznepokojivějších hororových příběhů v dějinách žánru a jeho vliv na mnoho dalších spisovatelů či filmových scenáristů je nesporný.“ Navzdory tomuto tvrzení není četba tohoto díla rozhodně pro slabé povahy. Ač sám sebe považuji za otrlého, několikrát se mi zvedl žaludek. A to ani v nejmenším nepřeháním a míním to doslova. Patrně bych též neoplýval tolikou odvahou louskat něco takového v noci při svitu pouhé baterky. Už jenom pro mocnou a nanejvýš přesvědčivou sugestivnost, s jakou je tato úžasná kniha napsána.
Pro román Po sezóně je příznačná naprostá věrohodnost všech seběhnuvších se událostí. V podstatě je obsah s chladnokrevnou precizností formován tak, aby byl u čtenáře navozen dojem, že něco podobného by se mohlo přihodit kdykoli i jemu samotnému. Což je současně jeden z mnoha důkazů autorova nepopiratelného mistrovství.
V úvodu nás Ketchum děsem pouze jemně pohladí, ale takovým způsobem, až vás zamrazí na zádech a po těle vyskočí husí kůže, pročež si nás po dalších přibližně 100 stran zvolna připravuje na jedno z nejkrvavějších a nejkrutějších divadel, jež zcela jistě přesahuje zvrácenou představivost průměrného člověka. A právě v tom to vězí. Nikdo z nás není dokonale dobrý ani zlý. Jsme tvořeni jin a jang.
I takový anděl má v sobě kus netvora.
Podstata tohoto románu však tkví ve střetu toho, co zveme primitivností a jejího opaku, jíž je civilizovanost, přičemž velký důraz je kladen na bestialitu tvorů oděných podobně jako pravěcí lidé, které bychom s velkou dávkou nadsázky mohli nazvat dětmi.
Závěrečná třetina knihy přetéká nejenom krví, ale hlavně úchylnou bizarností a rychlým sledem scén, jež zcela jistě nikoho neponechají bez následků – nervy napjaté k prasknutí, oči vypoulené, sjíždějící řádek za řádkem, a to vše doprovází intenzivní pocit znechucení.
Jako by kdesi v odlehlé divočině přetrvala bez povšimnutí skupina jedinců podobná fragmentárním pozůstatkům nám dobře známých kmenů, které dodnes svým způsobem života prodlévají v paleolitu. Viz třeba ty z Paupy-Nové Guiney.
A tyto kreatury se zčistajasna vynoří jako duchové ze záhrobí ve vaší bezprostřední blízkosti vyzbrojené noži, sekerami a…
A pak ty děti. Jednomu z nich ležela hlava snad pět metrů daleko od těla. Dalšímu, už venku, žádná hlava nezbyla. V jeho případě to vypadalo na zásah nějakou velkorážní kulkou. Podobně na tom byla ta žena, pokud se vůbec dalo ženou nazvat cosi, co smrdělo jako týden stará krabička od mléka.
(Ketchum J. Po sezóně. Přel. M. Žáček. Laser-Books: Plzeň 2011, s. 163.)
Knihu Po sezóně vydalo nakladatelství Laser-Books
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...