Nech slova za dveřmi

Recenze

Vytvořeno 30. 7. 2010 2:00

Autor: Hana Veselá

I když Jiří Orten zemřel velmi mladý, zanechal po sobě bohaté dílo, ke kterému se čtenáři s láskou a obdivem neustále vrací. Dokazuje to také už opakované vydání krátkého výboru z jeho díla s názvem Nech slova za dveřmi. Malá knížečka doplněná ilustracemi Alexandry Švolíkové vyšla poprvé v nakladatelství Dokořán v roce 2003 a následně ještě o čtyři roky později.

Jiří Orten, básník, redaktor a literární kritik, zemřel při nešťastné náhodě ještě na začátku války roku 1941 ve svých 22 letech. Bohužel z toho důvodu nemůžeme v básníkově díle studovat velký vývoj jeho literární tvorby a proměny stylu jako u jiných básníků, tím víc se však jeho styl stává jedinečným a do popředí se dostávají ještě více jeho typické rysy.

Člověk, který teprve stojí na prvních stupních dospělosti, si zároveň ještě uchovává určitou dětskou naivitu a přímost vidění okolního světa. Ortenův básnický jazyk proto není utěšující a zmírňující tvrdost světa a jeho citů, ale je pro něj příznačná jasnost, přímost a hluboká niternost, jakou dokáže prožívat jen mládí právě objevující svět, první lásku, první naději, ale také první zklamání a první beznaději. Celkově ovšem jeho básním nechybí ani melodičnost a harmonie.

V Ortenově básnické tvorbě se setkáváme s obdivem a láskou k věcem kolem, které jsou postupně vystřídány zklamáním a hořkostí, patrných zejména pak v jeho básních poznamenaných nešťastnou a neopětovanou láskou. Kontrastem těchto dvou stránek vzniká tvorba plná dramatického napětí a síly prožitku.

Námi představovaný výbor obsahuje především básně s milostnou tématikou, ale můžeme zde najít i další typické básnické téma: smrt. Básně mají silně osobní a pravdivou stránku svědčící o hloubce této mladé lidské duše.

Ukázka:

Co jsme

Co jsme, než útěk z něhy kata?
Co jsme, než studna vrchovatá?

Ó, slyšte kuropění děsu!
Vichřice duje do partesů,

převrací písně na ruby.
Finále hudby záhuby.

Trubači vstali. Trubači!
Otvor dechu se otáčí –

a mlčí! To je ryzí trest.
Mlčí životu na počest.

Hřejte si slova v letních básních.
Čas nečeká Čas roste na sníh.

Co jsme, než sněhu věčný pád?
Co jsme, než zmrzlý vodopád?

Sbírku Nech slova za dveřmi vydalo nakladatelství Dokořán