Recenze: Knihy pro dospělé

Oplzlost reálného snu každodenního života

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
abs

Malé dny Vitji Barucha nám představují křečovitou labilní individualitu. Jedná se evidentně o choromyslností postiženého jedince, který si tohoto hrozivého faktu není ovšem vědom. Namísto toho se opájí sebeklamným nadhledem a iluzí psychické vyrovnanosti.



knihaPostava hlavního protagonisty je znuděná a otrávená sterilní všedností, pro niž je příznačný spěch a povrchnost. Prahne po nových podnětech, jedině v nich totiž nalézá kýžené uspokojení.

Už se neumíme radovat z maličkostí a nedokážeme si vychutnat čas vyměřený našemu pobytu vezdejšímu. Systém nám k tomu nedá příležitost. Stejně tak slepá honba za ustavičným ekonomickým růstem. Jsme tvorové společenští, ale přesto se obklopujeme samotou – a to i paradoxně v přítomnosti našich nejbližších přátel. Pokud vůbec nějaké máme, a když ano, dají se vesměs spočítat na prstech jedné ruky.

Jsme vykořenění od jakékoli tradice, nerespektujeme minulost a ocitáme se v prázdnotě, pro niž je charakteristické odcizení. Jsme bezradní vůči svému vlastnímu nitru i okolí. Tonoucí se stébla chytá.

Může jít o adrenalinové sporty. Nevázanou a riskantní promiskuitu bez uplatnění jakékoli ochrany vůči potenciálním venerickým nemocem, gamblertsví, alkoholismus, užívání narkotik anebo, jako v případě Vitji Barucha, promyšlené, cílené a zmanipulované šílenství, kdy se ústřední postava příběhu zaplete do své intriky natolik, že připomíná mouchu lapenou do sítě psychózy, která v agónii propadne mesiášskému komplexu. Netouží ani tak spasit svět, ale především sebe sama.

Baruchův styl vyprávění je abstraktně snový, stírající často hranici skutečnosti a fikce. Vyznačuje se strohostí a rychlými prostřihy. Probíhá veskrze na bázi vnitřního monologu. Avšak potýká se s faktickou nevěrohodností. Žene nás dynamicky vpřed. Naším cílem je zkáza, rozklad a… Naděje?

I přesto, že kapitoly jsou krátké a navíc členěné do nedlouhých odstavců, může se stát četba úmorně těžkopádnou až nezáživnou, což je v hlubokém kontrastu k zjevné suverénnosti Baruchova psaní.

O čem vypovídá děj? O prázdnotě lidské duše? Pomíjivosti člověka? Jeho neschopnosti být šťastný a věčnému odsouzení trpět, tak jako nás na to upozorňuje učení Buddhy?

Náš svět je plný klišé, trestuhodných a zavrženíhodných tabu, neupřímnosti, pokrytectví, ale i touhy setřást okovy toho všeho ze svých beder a konečně prozřít a pochopit. Rozplynout se jako ranní kapka rosy prostoupená duhou na stéblu trávy a dosáhnout nirvány.

My už však v něco takového nevěříme. Stali se z nás ontologičtí sirotci. Pro víru jako takovou jsme ztratili smysl. Místo k Bohu se modlíme k penězům. Exekutoři upalují ty, co je nemají, podobně jako inkvizice kacíře anebo nevinné poznamenané stigmatem nařčení z čarodějnictví.

Toto je již druhá kniha Vitji Barucha. Nejedná se o román, jak je mylně proklamováno, ale spíše o delší povídku, eventuelně ještě tak novelu. Ta první nesla název láska/drzost a vypovídala o osudovosti v pragmatickém světě.

Měl jsem plné kapsy saka včetně náprsní, právě jsem zaplnil omáčkou i poslední skuliny v kapse u kalhot, a nic se nestalo. Posunul jsem se k parketu a uprostřed se vymočil. Tanečníci se štítivě odtahovali, kdosi se zasmál, kdosi utrousil vulgární poznámku. Posadil jsem se vedle louže a cpal si jídlo z kapes do pusy. Když se někdo přiblížil, vrčel jsem s vyceněnými zuby jako toulavý pes, jemuž chtějí vzít kost.

(Baruch V.: Malé dny. Bozo: Praha, 2011, s. 9)

 

Soutěže

Aktuality

  • Magnesia Litera 2019

    Po mimořádném ročníku, který v roce stoletého výročí založení Československa připomněl, jak úzce je česk(oslovensk)á státnost propojena s literaturou a slovesnou kulturou, se ceny Magnesia Litera v osmnáctém roce své existence opět soustřeďují na českou knižní současnost.

    Číst dál...  
  • Pozvánka na Knižní festival v Ostravě

    Milujete knihy, rádi čtete anebo dokonce píšete autorskou tvorbu? Právě pro Vás jsme připravili první ročník Knižního festivalu Ostrava, který se uskuteční ve dnech 1.–3. března 2019 se na Černé louce v Ostravě. 

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Cena Česká kniha

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení