Lidský život nemá žádnou cenu
- Recenze
- Vytvořeno 31. 8. 2010 2:00
- Autor: Petr Měrka
Gangsterka noirového typu prodchnutá pomyslným metafyzičnem ztvárněným v postavě záhadného agenta Gravese, který jako by ani nebyl lidskou bytostí – nicméně pořád to je jen chlápek z masa a kostí. Takto stručně by se dala postihnout atmosféra comicsu 100 Nábojů: Hlas krve od Briana Azzarella.
Už od samotného začátku je nám prezentovaná obludná cynická krutost soudobé Ameriky, která jako by se nacházela v septiku mravního rozkladu. Důležité jsou pouze peníze. Pro nic jiného nemá smysl žít. A je jedno, jaké prostředky k jejich dosažení zvolíme.
Podstatnou úlohu v příběhu hraje pistole, k níž přináleží stovka nevystopovatelných nábojů. Tato zbraň je putovní. Agent Graves ji předá adolescentovi, který je rozzlobený na svého otce, a to i přesto, že ho nikdy neviděl.
Kniha 100 Nábojů: Hlas krve by klidně mohla sloužit i jako sonda do běžného života amerických teenagerů obestřených ustavičnou beznadějí a zmarem. Flákají se od ničeho k ničemu bez vyhlídek na lepší zítřky. Mozky prožrané fetem a vidinami, jak snadno a bez práce přijít k bohatství.
Tento comics je temný a výtečně vizuálně ztvárněný. Překypuje sadismem a brutální morbidností. Rozstřílené děti, rozstřílení mafiáni. Násilná smrt je tu pojata coby fádní stereotyp, který nikoho nepřekvapí, ani nevyvede z míry.
Je mi 17 let a jsem mrtvý – něco takového je přece naprosto normální. Ptáte se po příčině? Samozřejmě ji opět hledejte v penězích, které jsou alfou a omegou bytí lidské rasy.
Avšak samotná osa děje se odvíjí kolem postavy syna a jeho otce.
„Ty nevíš, kdo sem?“
„Ňáky hovno. Je mi fuk, co si zač, nepotřebuju to vědět. Pro mě seš nikdo.“
„Jsem tvůj syn.“
(Azzarello, B. 100 Nábojů: Hlas krve. Přel. P. Zenkl, BB art: Praha, 2010, s. 27.)
Jak pro kresbu, tak i dialogy prošpikované slangem je příznačná akce a dynamická, téměř až agresivní dravost. Děj má rychlý spád a ve vyprávění zachovává posloupnou linearitu.
Zpočátku chce chlapec pomstít otce, později zase jeho smrt, která samozřejmě byla nepřirozená a provedená rukou někoho jiného. Ale jaký jiný konec mohl mít vymahač dluhů? Nevzdělaný černoch, který by se jinak jen ztěží dokázal uplatnit i jen coby nekvalifikovaná síla a nebo kterému by nezbývalo než žebrat či krást. Svým způsobem se jednalo o poctivé povolání, které mělo svá svébytná, byť kriminální, pravidla.
V samotném comicsu je zajímavé dilema spočívající v tom, jestli vůbec existují hranice mezi dobrem a zlem, nebo jestli nakonec neexistuje jen zlo jako takové.
Hlavní postava syna se z doposud „dětské“ nevinnosti přetavuje v chladnokrevného vraha, protože zabíjet je tak snadné. Určitě to je mnohem rychlejší než život zplodit a poté i o něj pečovat.
Tento comics de facto neobsahuje žádné kladné hrdiny. Jedině že bychom obdivovali lidu, kteří zabíjejí jiné lidi.
Též otázka spravedlnosti je problematická a člověk se s ní těžko vypořádá. I v reálném životě je přeci spravedlnost slepá a zákon neměří každému stejným metrem. Co je spravedlivé pro jednoho, nemusí být nutně už pro druhého, a to samé se týká i pravdy. Ta je notoricky nejednoznačná.
Není se čemu divit, že ústřední protagonista končí ve vězení a že samozřejmě neschází blíže neurčitá všudypřítomnost agenta Gravese, který jako by ukrytý v pozadí tahal za nitky všeho, co se odehrálo, avšak jeho motivy a cíle nám zůstávají utajeny. Jisté ale je, že nějaký konkrétní důvod svých snah má.
Závěrem bych chtěl podotknout, že kresba Eduarda Risso je nadprůměrná a na špičkové úrovni.
Komiks 100 Nábojů: Hlas krve vydalo nakladatelství BB art
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...