Recenze: Knihy pro dospělé

Cestování bez vášně

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
sesit

Cestování má chuť ovoce, které poprvé ochutnáváte, a voní stejně. Když jsem dočetla knihu Václava Klause, Zápisky z cest (Fragment, 2010), musela jsem si dát čas na rozmyšlenou. Kniha je na prvním místě v žebříčku prodejnosti nakladatelství Fragment v kategorii „nejúspěšnější novinka roku 2010“ a jen od podzimu se jí prodalo cca deset tisíc kusů.



knihaJe zajímavá, speciální. Jazyk je spisovný a místy vtipný. Mám ale malinko pocit svázanosti, kniha je tak nějak moc „korektní“. Dávám si závazek – každý den jedna kapitola. Proč byste měli knihu číst? Je to jedinečný pohled do světa, který je průměrnému zaměstnanci vzdálený jako výplata v dalším měsíci.

O jakých cestách se dočteme? Jsou to oficiální cesty (za období necelých dvaceti let). Jak autor uvádí, ročně podniká dvacet až třicet nesoukromých cest. Latinská Amerika, Izrael, Anglie, Asie, Indie, USA… Ano, politik opravdu nepřetržitě cestuje. Zcela nepochybně má takový člověk řadu zkušeností a může pak národní problémy a kauzy posuzovat s odstupem a dodat aktuálním tématům jiný řád. Ale není to cestování omezené jen na státy, se kterými jsme zrovna „spojenci“ (ať už faktickými, nebo formálními)?

Topi Pigula ve svém blogu napsala strhující kritiku knihy. S něčím bych mohla souhlasit nebo polemizovat, faktem je, že kniha je psaná Václavem Klausem o Václavu Klausovi, a proto Pigulou uváděné jájínskovství je tak trochu úsměvné. 

Václav Klaus napsal přes dvacet knih a tuhle si buď hned oblíbíte, nebo vám, stejně jako mně, zůstane pocit úcty k tomu všemu, co prezident České republiky zažil a viděl. To, že z textu necítím cestovatelské nadšení, neznamená, že ho nevidím na některých fotkách (např. Václav Klaus v Japonsku nebo Číně). Zcela jistě dávám přednost cestování živelnému (jako např. nepřipravený cestovatel František), ale o tom kniha není. Je to o cestování oficiálním a politicky korektních zážitcích.

Musí být těžké vytrhnout drobné zážitky z pracovní cesty mezi „kravaty“ a popsat vše jako souhrn osobních postřehů. Václav Klaus zřejmě zvolil tento, pro mne neosobní styl, aby se mohl v tak úzkém prostoru „nadechnout“. Zřejmě bych knihu viděla jinak, kdybych některou z cest absolvovala s ním nebo viděla jeho očima. Takto je jeho cestování připomínkou formalit, protokolu a pohybu v místech schválených osobní ochrankou. Možná by mne více zajímaly jeho soukromé cesty. Mohla bych tak číst skutečného Klause.

Oceňuji momentky, postřehy, pousmání se a zastavení, jako je „Thun, Shrek nebo kontrasty vyspělých a rozvojových zemí – měřeno HDP per capita“. Tápu v tom zbytku, tedy tom, co zážitky obklopuje. Humor Václava Klause je téměř anglický (text), ale jeho pohled na fotkách lišácký (český). Zajímá mne, jak moc musel před léty, když nastoupil do politiky, odstranit sám sebe. Ne svoje názory, ale sebe jako člověka. Jaký je Václav Klaus jako osoba, to se totiž z textu opět nedozvíme. Statistik? Politik? Suchar?

Když mluví o tom, že člověk je překvapen v Číně Velkou čínskou zdí, v Egyptě pyramidami atd., tak má velký kus pravdy… Umí předvídat lidi nebo je má zasazené do nějaké prognózy vývoje?!  Je škoda, že si lidi nedají čas, aby hledali mezi řádky.

Autor je „šokován“ v Latinské Americe znalostí české historie a pestrostí národností v politice. Nejvíce mne oslovuje jeho cesta na Machu Picchu a po USA. Čestné doktoráty, konference a „protialgoreovská“ vystoupení zvyšují autorovu cenu v mých očích. Kdyby jen tušil, že i „poslední“ z taxikářů v syrském Damašku sděloval jeho jméno a znal jeho postoj k „ekoterorismu“, asi by byl zaskočen. Jeho knihy jsou úspěšně prodávány i v arabštině, což se málokterému českému spisovateli (kromě Kundery) nebo ještě „Krtečkovi“ děje...

Možná si i vy po dočtení řeknete, že je to vlastně fajn mít za prezidenta člověka s vyhraněnou osobností. Respekt si Václav Klaus zasluhuje. Zcela jistě bychom nenašli společnou řeč ve výběru destinací nebo způsobu cestování, ale knihu doporučuji pro rozšíření obzorů. Ani ne tak těch cestovatelských, spíše těch politických. Zápisky z cest chápu jako odlehčenou verzi oficiálních cest a líbí se mi, že nám nenápadnou formou předává různé myšlenky. Které? Najděte je sami…

Knihu Zápisky z cest vydalo nakladatelství Fragment

 

Soutěže

Aktuality

  • 100 let, 100 knih

    Oslavy stého výročí republiky jsou za námi. Alespoň v Brně, kde se ve dnech 26. května – 17. června 2018 konal festival Re:publika. Brněnské výstaviště v těchto dnech ožilo nebývalým množstvím akcí, kromě klasických výstav prezentujících různé obory si tu mohli návštěvníci zajít na koncert, taneční party, přednášku nebo autorské čtení. A právě na literární sekci se podíváme blíže.

    Číst dál...  
  • Beseda s Alenou Mornštajnovou v malebném Českém Krumlově

    29. května 2018 se konala beseda a autorské čtení české spisovatelky Aleny Mornštajnové. Příjemný večer si její čtenáři užili v prostorách kavárny Egon Schiele Art Centrum, kde se sešli nad kávou i vínem.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení