
Dlouhá cesta o nekonečnosti lidské vůle a touze po svobodě
- Recenze
- Vytvořeno 24. 6. 2011 2:00
- Autor: Hana Masaříková

Dlouhá cesta od Slavomira Rawicze nese podtitul Skutečný příběh strastiplné pouti za svobodou. Kniha vyšla poprvé v Londýně v roce 1956 a vyvolala doslova senzaci. Silný příběh o lidské vůli, odhodlanosti a touze po svobodě se stal téměř kultovní záležitostí a byl inspirací k natočení filmu Útěk ze Sibiře, který měl u nás letos premiéru. Jak ale ukazují nově objevené archivní materiály, možná ne všechno je v tomto příběhu tak autentické, jak nám autor ve své knize předkládá. Kde je tedy pravda?
Polský důstojník Slavomir Rawicz byl zatčen sovětskou tajnou službou brzy po invazi v Polsku v listopadu 1939 a byl obviněn ze špionáže proti Sovětskému svazu a označen za nepřítele jeho lidu. Po mučivých a brutálních výsleších v charkovské věznici nakonec pod vlivem drog podepisuje prohlášení o špionáži proti SSSR a je odsouzen ke 25 letům nucených prací v gulagu. Spolu s tisíci dalšími vězni začíná jeho pouť do „země bílé smrti“ - na Sibiř. Během několikatýdenního transportu bojují nejenom s krutou sibiřskou zimou, ale také s nelítostnými podmínkami pochodu, kdy jsou nuceni jít připoutaní v řetězech několik stovek kilometrů, bez pořádného jídla a teplého oblečení. Celý pobyt v gulagu přemýšlí o útěku a po několika měsících je mu jasné, že zůstat v nelidských podmínkách pracovního tábora by se rovnalo jisté smrti, a není tedy jiné řešení. Díky manželce velitele tábora se mu podaří naplánovat útěk a spolu s dalšími šesti muži se vydává na strastiplnou pouť za svobodou. Během cesty se k nim přidává mladičká Polka Kristina, která uteče z kolchozu. Skupina utečenců ujde během necelého roku 6500 km tou nejdrsnější krajinou. Na své cestě se dostanou k jezeru Bajkal, přejdou Transsibiřskou magistrálu a přes Mongolsko a vyprahlou poušť Gobi se dostávají do Himalájí, za kterými je čeká vysvobození v podobě Indie.
Slavomír Rawicz umí mistrně popsat detaily krajiny, kterou na své pouti osm lidí toužících po svobodě a „normálním“ životě prochází. Ze stránek cítíme mrazivý chlad sibiřské zimy a Himalájí, dýchá na nás horoucí a umírající žár pouště Gobi a my spolu s hrdiny prožíváme každý kousek cesty. Když v poušti Gobi umírají dva členové skupiny a v Tibetu a v Himalájích nás opouštějí další dva putující, začínáme pochybovat o zdárném konci jejich výpravy. Naději na dobrý konec nám do žil vlévá sám autor, který během knihy několikrát zdůrazňuje potřebu nezlomného přátelství a obdivuhodné víry, bez nichž bychom nebyli nic a nemohli bychom své sny uskutečňovat.
Svědectví Slavomira Rawicze zpochybňují záznamy Sovětského svazu, které se liší v důvodech zatčení polského důstojníka a také uvádí jiné věznice, ve kterých byl Rawicz zatčen a vyslýchán. K tomu se přidávají svědectví z archivů polské armády, podle nichž Rawicz opustil Sovětský svaz v roce 1942, odešel do Íránu a poté se přestěhoval do Palestiny.
Ať už je to s autentičností, jak chce, tvrzení zpochybňující pravdivost údajů nic neubírají na kráse knihy. Dlouhá cesta je strhující a hrdinská. Intenzivně a bolestně vyprávěný příběh nás nenechá odložit knihu dříve, než si přečteme poslední stránku a spolu s hrdiny dojdeme do přístavu bezpečí.
Ukázka z knihy (str. 97):
Za dlouhých večerů jsem lehával na pryčně, upíral zrak na ventilační otvor nad sebou a myslel na všechno možné. Muži kolem mě spolu tiše mluvili, někteří tu byli na návštěvě z jiných baráků. Doléhala ke mně slova a nesouvislé věty, jména vězňů, názvy míst a armádních pluků. […] Plynulo to kolem mě, vnímal jsem to jen napůl, jako pozadí mých vlastních myšlenek. Borová vůně a teplo, pohyb mužů, když s řinkotem odklápěli plotny z jasně sálajících kamen, aby je naládovali dřevem. A po celou tu dobu se mi v mysli odvíjely obrazy ohrazeného tábora, Ušakova, politika a vojáků (kolik už jich zemřelo?), a hlavně mužů kolem mne, těch mladých jako já, kteří byli odolní a rychle se zotavovali, a čtyřicátníků, kteří se sice pohybovali pomalu, ale kupodivu (tehdy jsem to nechápal) měli velkou zásobu odvahy a síly, i těch, kteří překročili padesátku a bojovali, aby zůstali mladí, aby mohli pracovat a žít, mužů, kteří předtím vedli pohodlný život a nyní projevovali úžasnou odvahu čelit s velkou statečností novému krutému životu. Tito staříci by měli vyprávět příběhy oddaně poslouchajícím vnoučatům. Místo toho trávili život odtahováním a vzpíráním velkých padlých stromů a pracovali po boku mužů často dvakrát mladších než oni. Existuje odvaha, která se projeví v časech nejhoršího protivenství, a je docela nenápadná. Tito muži jí byli prostoupeni.
Knihu Dlouhá cesta vydalo nakladatelství Jota
Aktuality
-
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál... -
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...