
Komnata splněných přání
- Recenze
- Vytvořeno 24. 9. 2010 2:00
- Autor: Petr Měrka

Bratři Strugačtí jsou legendou moderního sci-fi. Starší Arkadij se narodil roku 1925 a část svého mládí strávil výrobou granátů v němci obleženém Leningradě. Město později opouští společně s otcem, který umírá, a on se ocitá v dětském domově. V roce 1943 narukoval do Rudé armády a po válce vystudoval orientalistiku. Jeho bratr Boris spatřil světlo světa v roce 1933. Absolvoval fakultu fyziky a mechaniky.
Se svým bratrem měli zpočátku odtažitý vztah, protože prakticky jeden druhého neznali. Do osobního kontaktu přišli teprve v polovině 50. let a už v roce 1957 napsali jen za pouhého půl roku svůj první společný román Planeta nachových mračen. V roce 1991 Arkadij umírá a jméno Strugackých v literatuře končí. Boris sice píše dál, ale už pod pseudonymem S. Vitickij.
Stalker, nebo též jinak Piknik u cesty, je značně ponurá kniha, která se zaobírá vyprahlostí lidské duše a jejího zhrubnutí do maximální možné míry otupělé a bezcitné bezohlednosti.
Původní název novely Piknik u cesty byl zaměněn za Stalkera poté, co ho pod stejnojmenným označením filmově ztvárnil další velikán ruské kultury režisér Andrej Tarkovskij.
Vše se točí kolem Pásma. To je místo kdesi v USA. Konkrétně se nachází nedaleko města Harmondu. Dojde zde k návštěvě Hostů, kteří se zde zastavili na cestě odněkud někam. Udělali si přestávku, trochu se vyblbli a zase zmizeli. Zůstaly po nich jen tajemné předměty s ještě tajemnějšími úkazy, které se často stávají pro člověka smrtelně nebezpečnou pastí. Celá oblast se uzavírá a vzniká zde středisko Mezinárodního ústavu mimozemských civilizací – a to samozřejmě pod intensivním dohledem armády a policie.
Stalkeři jsou zvláštní sortou lidí, kteří se i přes značnou míru nebezpečí vydávají do Pásma. Jejich činnost je nelegální a trestaná kriminálem. Hledají a vynášejí odtamtud podivné předměty, které se mohou jevit nanejvýš obyčejně, ale přitom jde třeba o perpetuum mobile. Zde presentováno coby jisté náramky. Tato zkušenost je pozmění a velice často i zabije. Má také vliv na jejich potomky. Dcerka hlavního protagonisty Rodericka Shoehardta je nakonec klasifikována jako nelidská bytost, která ztrácí schopnost komunikovat s okolním světem.
Zpočátku se původní obyvatele Harmondu snaží úřady vystěhovat, ale kam přijdou, stoupne nepřirozenou měrou počet tragických nehod s velkými obětmi na životech. Nakonec jsou nuceni se vrátit zpět, bez možnosti své původní bydliště opustit.
Nelegální obchod se zde prolíná se seriózním vědeckým výzkumem. Všeho se přesto nakonec zmocní nemilosrdný business. Tak jako obvykle jde vždy a především jen o peníze. Roderick Shoehardt prožívá těžkou psychickou krizi. Utápí se v alkoholu a nebo riskuje v Pásmu. Stalkerství je tu do jisté míry pojato jako prokletí. Když už se jím jednou stanete, tak i jím skončíte.
Celý příběh je velice temný a vyloženě parapsychologický. Prodchnutý metafyzičnem. Řeší se v něm základní otázky lidského bytí, ale zjistíme, že jsme nakonec jen o něco inteligentnější zvířata – zákeřná, zlá a bezohledná. Výrazná je zde přítomnost krutosti a vyskytují se zde i prvky odpovídající hororu. Je to silná a magnetická četba, která vás nenechá ani okamžik v klidu, avšak poskytne vám dostatečný prostor pro vaši vlastní představivost.
Nech toho, blázne, nejsi žádný správný kluk. Potřebuješ ho do mlýnku na maso místo sebe, to je celé. Všechno tady člověk může projít sám, ale mlýnkem sám neprojde. Na to má Artura, řekl si chladnokrevně a naplno.
(Strugačtí, A. a B. Stalker. Přel. M. Uhlířová. Triton: Praha, 2010, s. 168)
Knihu Stalker vydalo nakladatelství Triton
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...