
Když sob s Halinou snídá
- Recenze
- Vytvořeno 30. 9. 2010 2:00
- Autor: Alena Štouračová

Pro všechny, kteří rádi cestují nejen prstem po mapě, tu je nový osobitý světový průvodce Haliny Pawlowské Když sob se ženou snídá. Kromě krátkých humorných pozastaveníček ve vybraných oblastech světa vám Halina Pawlowská umožní nahlédnout také pod pokličku zahraničních kulinářských specialit.
I když je bohatě a svérázně ilustrovaná kniha Když sob se ženou snídá rozdělena do kapitol, v nichž se představuje několik států, měst a oblastí světa, jako je třeba Laponsko, Afrika, Rakousko, Španělsko, Itálie, Portugalsko, Kréta, Paříž, Vídeň, Londýn nebo New York, nedá se mluvit o světovém průvodci v pravém slova smyslu. Konkrétní oblast světa zde není popsána tradičním způsobem, ale několika vtipnými a krátkými historkami – vyprávěními, která gradují závěrečnou pointou a primárně vycházejí z příhod či neobvyklých zážitků, které v zahraničí zažila sama Pawlowská, její rodina, přátelé a známí.
Pawlowská se navíc specializuje také na zážitky kulinářské. Doplněk každé kapitoly pak mimo jiné tvoří recepty pravých nefalšovaných zahraničních lahůdek. Jedná se jak o recepty jídel, tak nápojů těch oblastí, států či národů, o nichž se Pawlowská v knize zmiňuje. Mě osobně zaujal recept na laponský nápoj na zahřátí s názvem glögi, recept na krétský slaný lilkový koláč a recept na rakouské Mozartovy koule.
Máte-li rádi osobitý styl psaní Haliny Pawlowské a její humor, jímž dokáže s elegancí sobě vlastní okořenit svoje roztodivné až bizarní historky, je pro vás knížka Když sob se ženou snídá to pravé ořechové. Zvlášť je tato pohodová kniha výborná jako oddechové čtivo po náročném a vysilujícím dni ve škole nebo práci. Zaručuji vám také, že se po přečtení některých historek o prezentovaných národech či oblastech světa budete rovněž za břicho popadat.
Jestliže se v nejbližších týdnech či měsících chystáte do hlavního města Francie Paříže, můžete se inspirovat následujícími subjektivně pojatými radami Haliny Pawlowské:
Drobný průvodce, abyste si Paříž opravdu užili:
1. Zapomeňte na všechny „turistická“ místa. (Vypadají hůř než na fotkách a Francouze tam nepotkáte.)
2. V žádném případě se neubytovávejte na „pravém“ břehu Seiny.
3. Když půjdete do nejstarší restaurace v Paříží (Le Procope), tak neseďte v centrální místnosti, kde je průvan, a nedávejte si tam svatojakubské mušle. Stojí třikrát víc než v hospodě o tři minuty dál (La Petite Cour) a jsou mnohem, mnohem horší (Tady Lucka byla a jedla ústřice).
4. Neběhejte v Bouloňském lesíku. (Francouzi sportují elegantněji.)
5. Nejezděte metrem! (Krade se tam, režisérka Tereza Kopáčová, která tam byla s Lucií Bílou, přišla o peníze i doklady. Kradou hlavně děti. Říká se jim „Mušky“!)
6. Nechoďte tam, kde mají hudební program přeložený do angličtiny. (Nestojí za nic. Ani angličtina, ani program.)
7. Taky zapomeňte na české normy a snažte se bavit po francouzsku. Jak? S očima vzbuzujícíma flirty, s nákupními papírovými taškami plnými nepraktických botiček, blůziček s volány a sukní, které mají kapsy větší než obvod pasu. Taky uždibujte holoubata, chleba s kachní paštikou a pijte vína z co nejmenších vinic z jihu země. A… líbejte se! Tak jako ohniví francouzští muži, zrádné krasavice, frajeři, opilci studenti i Lucie Bílá!
A rozhodně nechoďte čurat do hospody La Closerie des Lilas!
P. S.: Ale stejně je pro Paříž nejdůležitější text Guillauma Apollinaira:
Nechci vůbec nic dělat
snad ani jíst nemám zapotřebí,
chci jen přemítat,
a když ne zde,
tak lásku najít v snění…
Knihu Když sob se ženou snídá vydalo nakladatelství Motto
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...