John Maxwell Coetzee – Chlapectví

Recenze

Vytvořeno 10. 4. 2010 2:00

Autor: Marek Lollok

Chlapectví je první částí z Coetzeeho volné trilogie, jež v chronologické posloupnosti vytváří  autorovu fiktivní biografii. V Česku byly jednotlivé knihy tohoto souboru vydány pod názvy Chlapectví, Mládí a Zrání, přičemž zejména poslední z nich představuje poměrně hbitý (avšak neodbytý) překlad, jenž si Coetzee jako nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2003 jistě zaslouží.

Jak už název prozrazuje, tématem úvodní části trilogie jsou raná a ,,učednická“ léta hlavního hrdiny. Tím je zhruba desetiletý chlapec nosící autorovo jméno John Coetzee, jenž vyrůstá průběžně v různých místech Jihoafrické republiky. Malý John, jak je u člověka (dítěte) jeho věku obvyklé, teprve objevuje svět a tvoří si na něj první názory. Ne úplně běžné poměry v rodině a ne zrovna zdravé fungování celé společností dávají vnímavému chlapci řadu stimulů k přemýšlení. John sám sebe vidí jako člověka nenormálního a nezařazeného a s touto stylizací se snaží vyrovnat. Svým způsobem si v ní libuje:

Má matce za zlé, že ho nebije. Tak jako je rád, že může nosit boty a půjčovat si knihy z veřejné knihovny, nejít do školy a zůstat doma v posteli, když je nachlazený – tímhle vším se odlišuje – tak se zároveň na matku zlobí, že s nimi nezachází jako s normálními dětmi, že je nenutí žít normálně. To otec, kdyby to záleželo na něm, by z nich normální rodinu udělal. Otec je normální každým coulem. Je matce vděčný, že ho před otcovou normálností chrání, čili chrání ho před otcovým občasným hromováním a pohrůžkami výpraskem. Na druhou stranu se na matku zlobí, že z něj dělá něco abnormálního, něco, co je potřeba ochraňovat, jestliže to má dál žít. (Coetzee, J. M. Chlapectví. Přel. D. Michnová. Praha: Metafora, 2007, s. 13.)

I přes nízký hrdinův věk jsou v jeho životě výrazně patrné stopy jihoafrického apartheidu. Děj se totiž odehrává koncem čtyřicátých let, kdy státní politika rasové segregace nabírá tempo a bez ohledu na lidskou vůli mocně ovlivňuje osudy. John Coetzee zažívá jakousi schizofrenii – přes evidentní afrikánský původ se obdivuje bělošské angličtině, preferuje alespoň smíšené školy. V nich se ovšem mimo jiné potýká s náboženskými pnutími a jako římský katolík se stává objektem ústrků.

Text důsledně dodržuje er-formu. Hrdina však není označován jménem (to se dovídáme jen z několika málo přímých řečí ostatních postav); vypráví se prostě ,,o něm“. Sledujeme zážitky, pozorování a úvahy, které prokazují značnou inteligenci a bystrost desetiletého hocha. V duchu podtitulu Obrázky z venkovského života – jenž v našem prostředí vzbuzuje specifické konotace – se nerozvíjí příběh v pravém slova smyslu (tedy příběh pevně kráčející z bodu A do bodu B); jde spíše o kumulaci vzpomínek, čili příhod a pocitů, které teprve ve své komplexnosti vytvářejí určitou výpověď.

Kniha je kromě scelující vypravěčské perspektivy propojena jemněji – motivicky. Vedle naznačených, nezřídka se opakujících, protispolečenských špiček Coetzee s větším zájmem prozkoumává oblast lidské tělesnosti a vztahu k přírodě. Viz následující dvě ukázky:

Jeho tělo je dokonalé a bez chybičky, jako by se teprve včera vylouplo ze skořápky. Proč se takovéhle děti, kluci a holky, které nikdo nenutí chodit do školy, jsou volní a můžou běhat daleko z dohledu svých rodičů, jejich těla patří jen jim a můžou si dělat, co chtějí – proč  se takové děti nesejdou na slavnosti sexuálních radovánek? Je to proto, že jsou příliš nevinné, než aby věděly, jaká potěšení mají na dosah – že jen temné a prohnilé duše znají taková tajemství? (Coetzee, J. M. Chlapectví. Op. cit., s. 62.)

Sleduje dál, jak Ros ještě teplé tělo stáhne z kůže a zavěsí ovci za zadní nohy na kaučukovník a rozřízne ji a vyvrhne vnitřnosti do škopku: velký modrý žaludek plný trávy, střeva (z tlustého střeva vytlačí pár posledních bobků, které už ovce nestihla vytlačit sama), srdce játra, ledviny – všechny ty věci, které má ovce uvnitř a on je má uvnitř taky. (Coetzee, J. M. Chlapectví. Op. cit., s. 97.)

V případě prózy J.M. Coetzeeho s titulem Chlapectví jde mnohem více o cestu než o cíl. Přes exotické kulisy a historicko-kulturní kontext, jež je tuzemskému čtenáři poněkud vzdálen, se J. M. Coetzeemu tímto dílem podařilo v detailech a nuancích postihnout fenomén lidského dětství způsobem esenciálním, tudíž univerzálním. 

Román Chlapectví vydalo nakladatelství Metafora