Jak jsem čekala na Kojota

Recenze

Vytvořeno 28. 4. 2010 2:00

Autor: Petra Šmejdová

Po řadě známých titulů převedených do audio verze přichází vydavatelství Tympanum s nevšední kombinací hudby a experimentální povídky současného kanadského autora. Audio nahrávku najdete pod názvem Čekání na Kojota. CD obsahuje čtrnáct písniček české skupiny Botafogo a povídku Thomase Kinga O Kojotovi, jak šla na západ.

Thomas King (1943) je nekonvenční kanadský autor s indiánskými předky kmene Čerokíjů. V jeho tvorbě se mísí tradice lidového vyprávění s postupy současné literatury. Thomas King je zároveň romanopiscem, editorem, učitelem na univerzitě i  angažovaným členem politické strany. Některé netradiční techniky použité v jeho příbězích odhalí i nezasvěcený čtenář či posluchač. Těžší už ale bude rozpoznat, co je čirá Kingova fantazie a inovace příběhu a co je původní indiánské vyprávění.

V roli vypravěče se představí Josef Somr a jako Kojota uslyšíte Jiřího Lábuse. Skvělé spojení dvou herců a jejich hlasů dodává příběhu na bizarnosti. Na posluchače čeká řada překvapení. Thomas King si vyhrál po formální i obsahové stránce. Tuto povídku jinak naleznete ve sbírce Dobrej příběh tohleto z roku 1993.

Setkání vypravěče a Kojota se točí kolem vyprávění příběhů, které se zastaví u legendy o tom, kde se na světě vzali indiáni. Vypravěč zdůrazňuje, že na světě tehdy ještě vůbec nic nebylo – jen Kojot. Jenže jak je Kojot na světě sám, udělá při nejbližší příležitosti Chybu, která ho začne pronásledovat. Snaží se jí zbavit různými způsoby, a tak raději skočí do vody. V jezeře potká čtyři kachny, které se musely samy stvořit, když se k tomu Kojot neměl sám. I tady ho ale zanedlouho Chyba dostihne a chce být Kojotovi stále na blízku. Mezi tím se příběh opět stočí ke kachnám, které snesou vejce. V tuto chvíli by se mohlo zdát, že vypravěč směřuje k závěru o původu indiánů. Jenže to není tak jednoduché. Kachny se sice snaží snést vejce s indiány, ale nedaří se jim to. Když už kolem pobíhá spousta malých kachniček, dojde jim, že možná těmi indiány budou ony. Ze čtyř kachen z jezera se nakonec stanou dva indiáni a dvě indiánky. 

V přiložené brožuře s jednotlivými texty písní skupiny Botafogo se dočtete také několik základních informací o kultuře kanadských indiánů. Odhalíte důležitost postavy Kojota a jeho význam pro danou oblast. Kojot je totiž zhmotnění mytické postavy Šprýmaře, který není dobrý ani zlý, není muž ani žena. Stejně jako v tomto příběhu má úlohu stvořit ostatní věci na zemi, zároveň ale chybuje. Na ostatní líčí pasti, do kterých se sám chytá.

„… a netrvá to dlouho. Možná dva dny, možná rok a Kojot naučí tu díru v zadku zpívat tu svou písničku, uzdravovací písničku. A tak ta díra v zadku zpívá uzdravovací písničku a Kojot se pomalu začíná cejtit líp a už si nepřipadá tak placatej. Smrdí to tam čím dál hůř, ale Kojotovi už je dobře.“

Pro čtenáře zvyklé na klasický tok vyprávění a neznalé vzdálené kanadské kultury bude tato povídka zpočátku možná těžko stravitelná a pochopitelná. Nehledejte v tom nic složitého. Audio nahrávka obsahuje užitečné informace a postřehy, které vám pomohou proniknout do tradic cizí kultury. Zároveň poznáte experiment současného autora, který ve svých dílech odráží čerokíjské mýty a legendy. Myslím, že po této stránce je audiokniha Čekání na Kojota velice povedená a pro posluchače tím víc atraktivní.

Audioknihu Čekání na Kojota přináší vydavatelství Tympanum