Haškovy Humoresky
- Recenze
- Vytvořeno 25. 7. 2010 2:00
- Autor: Andrej Lobotka
„A já tu stojím jako kůl v plotě a počínám chápat, že různí spisovatelé používali různých metod, aby jim nějaká myšlenka napadla.“ To se píše v humoresce s názvem Když jsem počal psát... Jakou techniku použil autor při psaní svých děl a co mu při tom běhalo v hlavě, se už asi nedozvíme. A možná to není ani tak důležité. Můžeme se totiž seznámit s výsledkem jeho tvůrčí činnosti, ať už probíhala jakkoliv. A výsledek, jenž se nám nabízí, určitě stojí za poznávání.
Jaroslav Hašek, bohémsky spisovatel žijící na přelomu devatenáctého a dvacátého století, tvůrce legendárních Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války, se ve své tvorbě věnoval i krátkým prózám. A vydavatelství Fragment nám nyní přináší výběr z jeho humoresek pod příznačným názvem Humoresky.
V útlé sto dvaceti stránkové knížce na nás čeká devatenáct příběhů, ve kterých nám autor humorem sobě vlastním přiblíží život, jaký vedli jeho současníci, a problémy, s jakými se potýkali. Problémy někdy působící reálně a jindy jen stěží uvěřitelné i pro největší milovníky fantazie.
Všechny vtipné historky obsažené v knížce jsou doplněny klasickými a výstižnými ilustracemi vytvořenými Josefem Ladou.
A tak se čtenáři mohou těšit na taková vynikající díla, jako jsou Malé nedorozumění, Moje zpověď, Jak jsem si přišíval knoflík ke kalhotám, O vhodných názvech, Pokus o abstinentní večírek, Styk rodičů s dítkami, Vzpoura trestance Šejby, Život mezi Dacany či Po stopách státní policie v Praze.
Spolu s autorem si ve dvou humoreskách zavzpomínáme na dobrého vojáka Švejka, dozvíme se o tom, že snaha pomoct se ne vždy odměňuje, a vyslechneme si vyprávění Pepíčka Nového o zasnoubení jeho sestry. Přečteme si o nechvalném osudu majitele černé kočky a strastiplném životě vlastníků Julče, psohlavého paviána.
Můžeme tak ochutnat kousek z nadčasového humoru skvělého spisovatele. Humoru trochu ironického a satirického, ale na druhou stranu milého, nikoho neurážejícího a laskavého. Humoru, jenž paroduje situace, se kterými se setkáváme ještě pořád v běžném životě a které nám v první chvíli možná až tak úsměvné nepřijdou.
Autor nafukuje a přehání, ale na druhou stranu situace i zlehčuje a posmívá se všetečným starostem.
Pokud se naučíme dívat se na náš svět stejnýma nebo alespoň podobnýma očima jako pražský spisovatel, hned se většina problémů vytratí a naše malá planeta se bude zdát hezčím místem.
Je pravda, že když člověk čte krátký příběh, nemá čas seznámit se lépe s postavami a poznat jejich povahu, cíle a vlastnosti. Nežije příběhem, nepronikne do něj. Avšak krátké humoresky jsou vhodným čtením na zkrácení dlouhé chvíle. Zvednou vám náladu a ukáží vám světlé stránky stinných momentů.
Knihu Humoresky vydalo nakladatelství Fragment
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...