Recenze: Knihy pro dospělé

Apokryfy Karla Čapka

1 1 1 1 1 (1 hlas)

Karla Čapka miluji už od dětství. Kdo nečetl jeho Dášenku, že? Později jsem se lačně pustila do jeho Povídek z jedné a druhé kapsy, Anglických listů, Italských listů, Války s mloky…, a proto jsem s nadšením přivítala, když se mi do rukou dostala jeho další kniha Apokryfy. Tu v loňském roce vydalo nakladatelství Dokořán ve zcela nové a netradiční úpravě s ilustracemi Mariana Palla.



Kniha Apokryfů obsahuje výbor krátkých textů, které Čapek psal po celý svůj život. Spolu s dalšími krátkými prózami vycházely v různých novinách. Jejich první souhrnné vydání spadá do roku 1932. A co je to vlastně onen apokryf?

S apokryfem se nejčastěji setkáme v církevním kontextu, kde označuje nekanonizované knihy Bible s povahou náboženského spisu. V literárním kontextu pak označuje jakýkoli druh literárního útvaru, který používá známé motivy a příběhy k alegorickému nebo parodickému zpracování a netradiční interpretaci. Karel Čapek si vybírá nejen biblické příběhy, ale čerpá také z antické historie, moderních dějin nebo literární tradice. V knize se tak dovíme, jak velká a skutečná byla doopravdy láska mezi Romeem a Julií, zda byl Don Juan doopravdy takový sukničkář nebo jak se pekařům nelíbil Ježíšův zázrak s množením chlebů.

Čapek si vybírá známé příběhy nebo osobnosti a netradičně vypráví jejich příběh se svým milým a inteligentním humorem, který známe zejména z jeho kratších próz. Najdeme zde i další z Čapkových charakteristických rysů. Stejně jako si hraje s příběhem samotným, pohrává si také s češtinou. Setkáme se také s jeho vrstvením vysvětlovacích závorek, se středníky apod.

„Mlle Claire (od Comédie française) ani nedutala; věděla, že se císař občas takto zamyslí a je nerad vyrušován. Ostatně, mezi námi, o čem s ním mluvit? Co chcete, je to přece jen císař; člověk se tu necítí doma, není-liž pravda? (Je to přese vše cizinec, dumá Mlle Claire, pas très Parisien.) (Nicméně takto u krbu má dost hezkou tvář.) (Kdyby ovšem nebyl tak zavalitý.) (Là là, nemá to ani žádný krk, c’est drôle.) (Ale víte, mohl by být poněkud zdvořilejší!)“ (Str. 142)

Někdo by snad mohl nabýt dojmu, že chce Čapek svými apokryfy moralizovat. Příběhy však měly posloužit zejména pobavení a hře. I když ukazují lidské slabosti a přednosti, hlavním cílem příběhů není ponaučení, ale hra a pobavení nad námi samotnými. Díky tomu a také díky Čapkově stylistické lehkosti se jeho Apokryfy hodí na chvilky odpočinku a odreagování. Na závěr bych ještě mohla dodat, že je publikace také hezky graficky zpracovaná, a mohla by se proto hodit jako milý dárek.

Knihu Apokryfy vydalo nakladatelství Dokořán

 

Soutěže

Aktuality

  • Jaký byl 31. ročník Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě?

    Všichni vědí, jaký vliv měl v minulém roce koronavirus na kulturu v České republice, ostatně zasažen byl celý svět. Mohlo by se tedy zdát, že zrušení knižního veletrhu je jen drobností. Ale z drobností sestává celý život, takže lidé, kteří mají k takovým akcím vztah, to pociťují jako tvrdý zásah.

    Číst dál...  
  • Znovu začínáme

    Milí čtenáři,

    naše krátká odmlka se chýlí ke konci, stejně jako léto a prázdniny. Od 28. 8. 2021 začnou opět pravidelně vycházet recenze, nejprve s trochu menší frekvencí, ale ta se velmi brzy zvýší, protože plány našich vydavatelství vypadají velmi zajímavě a jistě bude co číst a čem psát. Doufám, že jste léto využili k odpočinku, pokud ne v zahraničí, jak jsme si v poslední době zvykli, tak aspoň na krásných místech u nás. K odpočinku patří také četba a pokud vás něco zaujalo, chtěli byste se o svůj čtenářský zážitek podělit s ostatními a našli odvahu k tomu, abyste zkusili napsat recenzi, ozvěte se nám na adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Třeba se z toho vyvine zajímavá spolupráce.

    Těším se na nové setkání s vámi.

    Jiří Lojín

    Šéfredaktor

     

     

     

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení