Co našel ve vodě lovec humrů

Recenze

Vytvořeno 23. 5. 2011 2:00

Autor: Hana Moualla

Kameník je další detektivkou Camilly Läckberg vydanou nakladatelstvím Motto (2010). Z obalu by mohl čtenář získat dojem, že spisovatelka Erika Falcková a vyšetřovatel Patrik Hedström honí pedofilního zločince. Není to tak. Autorka rozehrává hru nervů a nakonec je nalezen psychopatický vrah (a pedofil také, ale navíc, tak nějak dodatečně). Proč se malá holčička Sára utopila? Co je obsahem modré krabičky, kterou si její babička Lilian pečlivě hlídá?

Spisovatelka prolíná děj v současné Fjällbacce s osudem rodiny bohatého průmyslníka z roku 1923. První polovina knihy je dějově napínavá a probdělé noci Patrika a Eriky se střídají s osudem jejich kamarádky Charlotty, která přišla o svoji sedmiletou dceru. A pak je tu také krutá, panovačná dcera průmyslníka, Agnes ze Strömstadu, která se pro vlastní pobavení „zaplete“ s pracovitým kameníkem (ano, i tento rozvážný muž podlehne cukrující krasavici).

„S uspokojením konstatovala, že dosáhla správného efektu. Muži před ní stáli s otevřenými ústy jako tumpachoví a dva z nich její ruku podrželi o chvilku déle, než bylo třeba. S tím třetím to bylo trochu jiné. Ke svému překvapení Agnes cítila, že jí poskočilo srdce.“ (str. 40)

Camilla Läckberg  přesvědčivě píše o Eričiných probdělých nocích a drobných soubojích s tchýní. V této knize je Erika pasována do role novopečené neorganizované matky. A tak se Patrik společně s Lilian (potažmo Sárou) stávají nosnými prvky děje. Nebo spíše jejich činy?! Patrikův šéf v této knize vítá svého syna (v Kazateli se shledal se svojí přítelkyní – nevěstou na dálku). A patolízalský kolega Ernst je v této knize ještě větším patolízalem než v předchozí knize, kterou jsem četla. Kromě toho zde máme nevěrníka Niclase (manžel Charlotty), potrhlého a zarputilého kostelníka (Niclasův otec), hodnou Sářinu kamarádku Fridu, souseda – pedofila Kaje a bojácnou Astu (Niclasova matka). A mnoho dalších pečlivě propracovaných postav (Morgan, Stig atp.). Z knihy cítím respekt před autorčinou konstrukcí děje. Proč mi ale není s knihou pohodlně? Žádné kafíčko nebo mlsání mi nepřichází ani na mysl...

Jak se totiž do knihy ponořuji, začíná mi být jasné, kam to směřuje. Jedna věc je honit pedofila, a druhá sledovat vraždy Agnesiných dvojčat, jejího muže a stvoření nestvůry z holčičky, kterou Agnes ukradne na ulici. Z hodné ztracené Mary vytvoří Agnes psychopatickou osobnost Lilian. Sářinu babičku. Pokud bych měla popsat svoje pocity z druhé poloviny knihy – převládal by tichý nesouhlas. Nejsem příznivcem hororů nebo detektivních příběhů, kde platí životem děti. Nejde o to, že by děj nebyl napínavý a dobře vystavěný. A také nejde o to, že by postavy „neožívaly“. Ale ten obsah krabičky – zvaný potupa, který kromě Sářiných úst cpe její babička i do úst cizích kojenců, je pro mne příliš krutý vývoj děje. Asi dávám přednost Murakamiho sentimentu před detektivním nábojem.

„Naučila se i něco dalšího. Nikdy nedopustit, aby ji někdo opustil. Otec ji opustil. Matka ji opustila. Řada rodin, které se o ni staraly do dospělosti, s ní zacházela jako s bezduchým balíkem a opouštěla ji svým nezájmem.“ (str. 395)

Moje pozornost k ději se vrací, když Ernst udělá svoji finální profesní chybu a Morgana (Kajova syna) srazí auto a když lékař v nemocnici zjistí, že Stigovy (druhý Lilianin manžel) problémy nejsou způsobeny nemocí, při které se rozpadá kostní dřeň, ale že je otráven arzenikem. Smyčka kolem Lilianina krku se začíná utahovat. Konečně, říkám si. Tahle baba patří do vězení s ostrahou.

„Nedočkavě hleděla z jednoho na druhého, ale neodpověděli jí.“ Nakonec se však Patrik přece jen ozval. „Nic konkrétního o Sáře zatím nemáme.“ „Tak proč...?“ začala zmateně. Znovu po krátké odmlce Patrik odpověděl: „Musíme mluvit s Lilian.“ (str. 383)

Detektivka byla napínavá a kvalitní. Jen malinko víc krutá, než jsem mohla snést. Jako kdybych z povzdálí sledovala zpravodajství a jen nevěřícně zírala. Pokud máte rádi napětí, tohle je kniha pro vás. Pokud jste stejně přecitlivělí jako já... knihu raději nečtěte. Po jejím dočtení jsem si musela jít přečíst The Wall Street Journal, abych se kapku zrelaxovala. Koho by zajímalo, co přesně jsem četla... tak to byl vývoj Dow Jonesova indexu...

Knihu Kameník vydalo nakladatelství Motto

Komentáře   

 

0 RE: Co našel ve vodě lovec humrů — Marta Šimečková 2011-05-23 20:49

Hani, děkuji za recenzi. Knihu bych si chtěla rozhodně někdy přečíst, Camillin styl mám ráda, i když - pravda - některé pasáže jsou hodně kruté a některé postavy mě také hodně štvou. Ale takový je prostě svět kolem nás, stačí zapnout televizní zprávy a nestačíš se divit, co vše se může dít i v tvém okolí. Snad proto se na zprávy dívám čím dál míň a uchyluji se raději k pohádkám pro děti :)

Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

 

Přidat komentář

JComments