
Co našel ve vodě lovec humrů
- Recenze
- Vytvořeno 23. 5. 2011 2:00
- Autor: Hana Moualla

Kameník je další detektivkou Camilly Läckberg vydanou nakladatelstvím Motto (2010). Z obalu by mohl čtenář získat dojem, že spisovatelka Erika Falcková a vyšetřovatel Patrik Hedström honí pedofilního zločince. Není to tak. Autorka rozehrává hru nervů a nakonec je nalezen psychopatický vrah (a pedofil také, ale navíc, tak nějak dodatečně). Proč se malá holčička Sára utopila? Co je obsahem modré krabičky, kterou si její babička Lilian pečlivě hlídá?
Spisovatelka prolíná děj v současné Fjällbacce s osudem rodiny bohatého průmyslníka z roku 1923. První polovina knihy je dějově napínavá a probdělé noci Patrika a Eriky se střídají s osudem jejich kamarádky Charlotty, která přišla o svoji sedmiletou dceru. A pak je tu také krutá, panovačná dcera průmyslníka, Agnes ze Strömstadu, která se pro vlastní pobavení „zaplete“ s pracovitým kameníkem (ano, i tento rozvážný muž podlehne cukrující krasavici).
„S uspokojením konstatovala, že dosáhla správného efektu. Muži před ní stáli s otevřenými ústy jako tumpachoví a dva z nich její ruku podrželi o chvilku déle, než bylo třeba. S tím třetím to bylo trochu jiné. Ke svému překvapení Agnes cítila, že jí poskočilo srdce.“ (str. 40)
Camilla Läckberg přesvědčivě píše o Eričiných probdělých nocích a drobných soubojích s tchýní. V této knize je Erika pasována do role novopečené neorganizované matky. A tak se Patrik společně s Lilian (potažmo Sárou) stávají nosnými prvky děje. Nebo spíše jejich činy?! Patrikův šéf v této knize vítá svého syna (v Kazateli se shledal se svojí přítelkyní – nevěstou na dálku). A patolízalský kolega Ernst je v této knize ještě větším patolízalem než v předchozí knize, kterou jsem četla. Kromě toho zde máme nevěrníka Niclase (manžel Charlotty), potrhlého a zarputilého kostelníka (Niclasův otec), hodnou Sářinu kamarádku Fridu, souseda – pedofila Kaje a bojácnou Astu (Niclasova matka). A mnoho dalších pečlivě propracovaných postav (Morgan, Stig atp.). Z knihy cítím respekt před autorčinou konstrukcí děje. Proč mi ale není s knihou pohodlně? Žádné kafíčko nebo mlsání mi nepřichází ani na mysl...
Jak se totiž do knihy ponořuji, začíná mi být jasné, kam to směřuje. Jedna věc je honit pedofila, a druhá sledovat vraždy Agnesiných dvojčat, jejího muže a stvoření nestvůry z holčičky, kterou Agnes ukradne na ulici. Z hodné ztracené Mary vytvoří Agnes psychopatickou osobnost Lilian. Sářinu babičku. Pokud bych měla popsat svoje pocity z druhé poloviny knihy – převládal by tichý nesouhlas. Nejsem příznivcem hororů nebo detektivních příběhů, kde platí životem děti. Nejde o to, že by děj nebyl napínavý a dobře vystavěný. A také nejde o to, že by postavy „neožívaly“. Ale ten obsah krabičky – zvaný potupa, který kromě Sářiných úst cpe její babička i do úst cizích kojenců, je pro mne příliš krutý vývoj děje. Asi dávám přednost Murakamiho sentimentu před detektivním nábojem.
„Naučila se i něco dalšího. Nikdy nedopustit, aby ji někdo opustil. Otec ji opustil. Matka ji opustila. Řada rodin, které se o ni staraly do dospělosti, s ní zacházela jako s bezduchým balíkem a opouštěla ji svým nezájmem.“ (str. 395)
Moje pozornost k ději se vrací, když Ernst udělá svoji finální profesní chybu a Morgana (Kajova syna) srazí auto a když lékař v nemocnici zjistí, že Stigovy (druhý Lilianin manžel) problémy nejsou způsobeny nemocí, při které se rozpadá kostní dřeň, ale že je otráven arzenikem. Smyčka kolem Lilianina krku se začíná utahovat. Konečně, říkám si. Tahle baba patří do vězení s ostrahou.
„Nedočkavě hleděla z jednoho na druhého, ale neodpověděli jí.“ Nakonec se však Patrik přece jen ozval. „Nic konkrétního o Sáře zatím nemáme.“ „Tak proč...?“ začala zmateně. Znovu po krátké odmlce Patrik odpověděl: „Musíme mluvit s Lilian.“ (str. 383)
Detektivka byla napínavá a kvalitní. Jen malinko víc krutá, než jsem mohla snést. Jako kdybych z povzdálí sledovala zpravodajství a jen nevěřícně zírala. Pokud máte rádi napětí, tohle je kniha pro vás. Pokud jste stejně přecitlivělí jako já... knihu raději nečtěte. Po jejím dočtení jsem si musela jít přečíst The Wall Street Journal, abych se kapku zrelaxovala. Koho by zajímalo, co přesně jsem četla... tak to byl vývoj Dow Jonesova indexu...
Knihu Kameník vydalo nakladatelství Motto
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře