Recenze: Knihy pro dospělé

Co našel ve vodě lovec humrů

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
voda

Kameník je další detektivkou Camilly Läckberg vydanou nakladatelstvím Motto (2010). Z obalu by mohl čtenář získat dojem, že spisovatelka Erika Falcková a vyšetřovatel Patrik Hedström honí pedofilního zločince. Není to tak. Autorka rozehrává hru nervů a nakonec je nalezen psychopatický vrah (a pedofil také, ale navíc, tak nějak dodatečně). Proč se malá holčička Sára utopila? Co je obsahem modré krabičky, kterou si její babička Lilian pečlivě hlídá?



knihaSpisovatelka prolíná děj v současné Fjällbacce s osudem rodiny bohatého průmyslníka z roku 1923. První polovina knihy je dějově napínavá a probdělé noci Patrika a Eriky se střídají s osudem jejich kamarádky Charlotty, která přišla o svoji sedmiletou dceru. A pak je tu také krutá, panovačná dcera průmyslníka, Agnes ze Strömstadu, která se pro vlastní pobavení „zaplete“ s pracovitým kameníkem (ano, i tento rozvážný muž podlehne cukrující krasavici).

„S uspokojením konstatovala, že dosáhla správného efektu. Muži před ní stáli s otevřenými ústy jako tumpachoví a dva z nich její ruku podrželi o chvilku déle, než bylo třeba. S tím třetím to bylo trochu jiné. Ke svému překvapení Agnes cítila, že jí poskočilo srdce.“ (str. 40)

Camilla Läckberg  přesvědčivě píše o Eričiných probdělých nocích a drobných soubojích s tchýní. V této knize je Erika pasována do role novopečené neorganizované matky. A tak se Patrik společně s Lilian (potažmo Sárou) stávají nosnými prvky děje. Nebo spíše jejich činy?! Patrikův šéf v této knize vítá svého syna (v Kazateli se shledal se svojí přítelkyní – nevěstou na dálku). A patolízalský kolega Ernst je v této knize ještě větším patolízalem než v předchozí knize, kterou jsem četla. Kromě toho zde máme nevěrníka Niclase (manžel Charlotty), potrhlého a zarputilého kostelníka (Niclasův otec), hodnou Sářinu kamarádku Fridu, souseda – pedofila Kaje a bojácnou Astu (Niclasova matka). A mnoho dalších pečlivě propracovaných postav (Morgan, Stig atp.). Z knihy cítím respekt před autorčinou konstrukcí děje. Proč mi ale není s knihou pohodlně? Žádné kafíčko nebo mlsání mi nepřichází ani na mysl...

Jak se totiž do knihy ponořuji, začíná mi být jasné, kam to směřuje. Jedna věc je honit pedofila, a druhá sledovat vraždy Agnesiných dvojčat, jejího muže a stvoření nestvůry z holčičky, kterou Agnes ukradne na ulici. Z hodné ztracené Mary vytvoří Agnes psychopatickou osobnost Lilian. Sářinu babičku. Pokud bych měla popsat svoje pocity z druhé poloviny knihy – převládal by tichý nesouhlas. Nejsem příznivcem hororů nebo detektivních příběhů, kde platí životem děti. Nejde o to, že by děj nebyl napínavý a dobře vystavěný. A také nejde o to, že by postavy „neožívaly“. Ale ten obsah krabičky – zvaný potupa, který kromě Sářiných úst cpe její babička i do úst cizích kojenců, je pro mne příliš krutý vývoj děje. Asi dávám přednost Murakamiho sentimentu před detektivním nábojem.

„Naučila se i něco dalšího. Nikdy nedopustit, aby ji někdo opustil. Otec ji opustil. Matka ji opustila. Řada rodin, které se o ni staraly do dospělosti, s ní zacházela jako s bezduchým balíkem a opouštěla ji svým nezájmem.“ (str. 395)

Moje pozornost k ději se vrací, když Ernst udělá svoji finální profesní chybu a Morgana (Kajova syna) srazí auto a když lékař v nemocnici zjistí, že Stigovy (druhý Lilianin manžel) problémy nejsou způsobeny nemocí, při které se rozpadá kostní dřeň, ale že je otráven arzenikem. Smyčka kolem Lilianina krku se začíná utahovat. Konečně, říkám si. Tahle baba patří do vězení s ostrahou.

„Nedočkavě hleděla z jednoho na druhého, ale neodpověděli jí.“ Nakonec se však Patrik přece jen ozval. „Nic konkrétního o Sáře zatím nemáme.“ „Tak proč...?“ začala zmateně. Znovu po krátké odmlce Patrik odpověděl: „Musíme mluvit s Lilian.“
(str. 383)

Detektivka byla napínavá a kvalitní. Jen malinko víc krutá, než jsem mohla snést. Jako kdybych z povzdálí sledovala zpravodajství a jen nevěřícně zírala. Pokud máte rádi napětí, tohle je kniha pro vás. Pokud jste stejně přecitlivělí jako já... knihu raději nečtěte. Po jejím dočtení jsem si musela jít přečíst The Wall Street Journal, abych se kapku zrelaxovala. Koho by zajímalo, co přesně jsem četla... tak to byl vývoj Dow Jonesova indexu...

Knihu Kameník vydalo nakladatelství Motto

 

Komentáře   

 
Marta Šimečková
0 RE: Co našel ve vodě lovec humrůMarta Šimečková 2011-05-23 20:49
Hani, děkuji za recenzi. Knihu bych si chtěla rozhodně někdy přečíst, Camillin styl mám ráda, i když - pravda - některé pasáže jsou hodně kruté a některé postavy mě také hodně štvou. Ale takový je prostě svět kolem nás, stačí zapnout televizní zprávy a nestačíš se divit, co vše se může dít i v tvém okolí. Snad proto se na zprávy dívám čím dál míň a uchyluji se raději k pohádkám pro děti :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Soutěže

Aktuality

  • Paseka naživo. Nakladatelství poprvé zpřístupní veřejnosti slavný pražský dům od Jana Kotěry

    Cyklus autorských čtení v Nakladatelství Paseka spojí literaturu s architekturou. Zájemci budou moct poprvé navštívit slavný Laichterův dům, který na začátku 20. století navrhl Jan Kotěra, a halu s dekorativními vzory od Jana Preislera. První čtení v rámci cyklu Paseka naživo proběhne 23. srpna, debutující Anna Cima představí román Probudím se na Šibuji.

    Číst dál...  
  • Založena Česká akademie komiksu

    V pražském Café Neustadt byla v pondělí 25. června založena Česká akademie komiksu. Smyslem nového spolku je především s větší důstojností i propagací udělovat komiksové ceny Muriel, jejichž vyhlašovatelem od nynějška bude právě ČAK.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení