Recenze: Knihy pro dospělé

Nikdo nikde

1 1 1 1 1 (1 hlas)
oko

Nikdo nikde je příběh dívky s poruchou autistického spektra. Příběh byl poprvé vydán v 90tých letech, kdy kolem autismu panovala řada předsudků i ze strany odborníků (dříve udávaná příčina nemoci zněla „chlad středostavovské matky“). Autorka, Donna Wiliams,  napsala několik knih, je zpěvačkou, skladatelkou, textařkou a scénáristkou. Vystudovala učitelství a je poradkyní v oblasti poruch autistického spektra. V dospělosti jí byl diagnostikován autismus. Donna píše o tom, jak zachránila svoji vlastní duši „ze skládky odpadu a vyvedla ji na cestu vlastního svobodného rozhodování“ a díky knize se odstřihla od svojí ztracenosti.



knihaDalo by se říci, že dnes je tato kniha jednou z prvních, po které sáhnou rodiče dětí, jejichž chování se v určité etapě života začíná vymykat určitým měřítkům vývoje. Rytmické kývání ze strany na stranu, rozbíjení skel, trhání papíru, lízání cizích předmětů, podivné reakce, nemluvnost, odmítání doteku...Můžeme pochopit, co prožívá člověk s poruchou autistického spektra nebo jeho rodina? Kde je hranice mezi nevhodným chováním a nemocí? Pro neznalé problému musí být tato hranice těžce definovatelná.

Autismus si většinou  spojujeme s Dustinem Hoffmanem a jeho postavou ve filmu Rainman. Jenže poruch autistického spektra, je celá řada. Autismus je porucha vnímáním a „důsledkem poruchy je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Nevyhodnocuje správně informace, které k němu směřují a reaguje někdy nezvykle na běžné podněty” – tolik definice z www.autismus.cz. Tato porucha souviset s problémy jako epilepsie, hyperaktivita, aj. Jde tedy o složitý problém, říká se, že nejsou dva autisti se stejnými projevy. U rozklíčování problému jde tedy o štěstí na specialistu, který poruchu rozpozná. Psychiatrie, neurologie, foniatrie, aj. místa. To je jen střípek toho, co rodiče absolvují se svým dítětem.

Zvláštní, jak díky Donně vidím, že existují i jiné druhy komunikace. Komunikace oproštěná od slov, řeč smyslů. Možná ona udávaná „citová plochost“ je jen darem v jiné podobě. Vždyť vnímat barvy, čísla, materiály, může být vlastně opravdovější zážitek, než večeře s „cool týpky“ v 5ti hvězdičkovém hotelu. Kolik z nás může říct, že se během dne zastaví a vnímá vůni vzduchu, šustění křídel holubičky v letu nebo odlesky rozbitých sklíček na vozovce?
Donna si musela pomoci sama, nejprve musela nalézt onu vůli něco změnit. Musela se vzdát svého obvyklého emočního rámce. Musela se bolavě vracet minulostí, přehodnotit vztahy v rodině. Rozloučit se s dalšími osobnostmi své duše. Willie, Dolly a Carol byli jakousi náhražkou za vlastní jednání. Vlastně se Donnin svět skládal z jakýchsi střípků, které ona sama ukrývala hluboko „do kredence“.

Ve filmu “After Thomas”, vidíme, jak úplná maličkost změnila existenci celé rodiny. Rodiče unavení péčí o “jiné” dítě dostali šanci udržet svůj vztah a chlapec dostal životní šanci – stát se “vysoce funkčním”, běžně fungujícím klukem. A co je krásné, vystudovat a zvrátit tak počáteční rány osudu ve svůj prospěch. Stačilo málo, dobrý nápad, naděje a šikovný odborník. A to je přesně to, co přeji všem rodičům nemocných dětí.

V naší společnosti, kde začíná stáří 30tkou, bude zřejmě velmi těžké zrovnoprávnit lidi s jakýmkoliv handicapem. Proto vítám opětovné vydání knihy jako šanci lépe porozumět pojmům jako dysfázie, existenční úzkost, ad. Neříkám, že tohle je kniha pro každého, to není.  Je to kniha pro toho, kdo vidí krásu v odlišnosti, kdo si všimne prstem vykrouženého srdce na špinavém okně automobilu.

Knihu Nikdo nikde vydalo nakladatelství Portál

 

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení