
Moje německá matka
- Recenze
- Vytvořeno 12. 2. 2011 1:00
- Autor: Hana Moualla

Autor titulu Moje německá matka, Niklas Frank, pracoval přes dvacet let jako reportér časopisu STERN. Jeho otcem byl K. H. Frank – válečný zločinec přezdívaný butcher (řezník), matce říkali polská královna. Jaké jsou Niklasovy vzpomínky na rodiče? Nejprve napsal knihu Der Vater, kde zúčtovává se svým otcem, aby pokračoval v rodinné čistce knihou Moje německá matka. Kniha vypráví paralelně o dětství, dospívání, studiích a společném životě rodičů Niklase Franka. Jaké bylo autorovo dětství? Jakou roli hrály v rodině K. H. Franka děti?
Silně emotivní pohled na rodiče se mísí s útržky toho, co zná Niklas z otcových zápisků z vězení (Niklas Frank se narodil v roce 1939). Není slov, která by dokázala opravdově popsat bolest malého chlapce. Odmítání, pochybnosti, samota, nejistota. Je zřejmé, že autor tyto pocity velmi dobře zná. Byla matka Brigita bestie? Tchýně ji brala jako monstrum rodící jedno dítě za druhým. Brigita děti brzy odložila a věnovala se relaxaci v lázních (a milencům), obchodům s kožichy a oficiálních akcím, přičemž pohrdala všemi okolo – manželem, obchodními partnery, všemi muži v uniformách i Hitlerem.
Kniha obsahuje spoustu fotek, které jakoby potvrzují chladnou náturu Niklasovy matky. Dokonale oblečená, nalíčená žena – socha, která se umí zařídit v každé situaci. Jejími obchodními partnery byli židovští obchodníci. Ovšem, když jim šlo o život, nepomohla prý nikomu z nich. Milovala svého muže, ale často ho ponižovala a vrhala nepřímo do situací, ve kterých dokazoval, že je důležitý.
Hitler si sedl, ale jeho obhájce Frank rozčileně křičel: To se pak proces rozšíří do nekonečna!
Brigita zaslechla, jak se na něj Hitler krátce utrhnul: Sedněte si, Franku!, a její Hans, jako poslušný pes, přestal se svým ňafáním. Tak podlézavého ho ještě nezažila. Je to ten stejný Frank, který před ní tak rád klečel na kolenou? Který tajně skládal básně? Který si k jejímu vzteku koupil gramofon a v hlubokém pohnutí, se slzami v očích, poslouchal nemožnou hudbu od Beethovena, Schuberta a toho Mozarta?
Hans, který se hrdě otočil k Brigitě, uviděl kamenný obličej, rty pevně stisknuté k sobě a tak pohrdavý pohled, že se rychle zase otočil dopředu; u Hitlera se cítil v bezpečí.
(Frank, Niklas: Moje německá matka. Praha: Práh 2010, str. 186.)
Láska matky k dítěti je něčím, co se automaticky předpokládá. Bylo by přeci proti přírodě a pudově podmíněným reakcím přiznat něco jako citovou deprivaci, chladnost. Jenže se může stát, jako v případě Brigity Frankové, že se něco nepodaří. Byla to její chyba? Vliv rodinných okolností (otcova sebevražda, málo peněz)? Vliv doby? Co může vyvážit pocit odstrčení? Okamžiky, kdy malý Niklas toužebně tiskne ručku k mamince, která ho odmítá, protože má práci (nebo jinou zábavu), odtažitost otce, který si myslel, že Niklas není jeho syn (a dost možná oprávněně).
Tato kniha je pro jeho matku více než nelichotivá. Představuje Brigitu jako ženu, kterou ani mráz nespálí. Proč bychom něco tak neradostného měli číst? Třeba proto, že hyenismus není otázkou víry, původu nebo století. Je to ten hlodavý červíček, kterého nosíme všichni v sobě. A ti, co se snaží (jako pohádkový poustevník Scholasticus) odolat pokušení zarputilým odmítáním toho přízemního, co je v každém z nás, nakonec podlehnou nejsnáze. Jaký je odkaz viny a zármutku, který generace německých otců předala generaci svých dětí? Ten odkaz je hrozivý. Generace dětí bez laskavých a lidských vzorů. Pochybnosti o zaujetí svých rodičů pro ideologii, skepse...
A co my, kteří stále žijeme se zděděnou lidicko-ležáckou bolestí? Nezažila jsem to, a přesto je mi z toho úzko. A nejen proto, že máme schovanou výbavu z koncentračního tábora po pradědečkovi. Máte pocit, že dnes jsou lidé jiní, lepší? Kam by došel svět bez laskavé náruče matek, babiček, tetiček, chův, kamarádek? Přeji světu laskavé ženy s vřelým srdcem. A ledová královna ať odpočívá v pokoji. My se snad už zařídíme lépe.
Žena je spásou či zkázou celé rodiny. Její osud nosí v záhybech svého pláště.
Henri Frederic Amiel (Slepičí polévka pro matku a syna)
Knihu Moje německá matka vydalo nakladatelství Práh
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...