Recenze: Knihy pro dospělé

Zlato z krve panen

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
ab

Andrzej Pilipiuk se nám v Princezně opět představuje v nanejvýš skvělé formě a jako rozený vypravěč. Tento román navazuje na jeho předchozí, nesoucí název Sestřenky. Stejně jako v něm se setkáváme se čtyřmi hlavními protagonisty – Mistrem Sedzivojem, víc jak čtyři sta let starým alchymistou, který odhalil roušku tajemství obestírající vznik věhlasného kamene mudrců, jeho přímou žačkou Stanislavou Krušewskou, její staletími vzdálenou sestřenkou Kateřinou stejného příjmení a v řadě neposlední s okouzlující a na šestnáct let vypadající upírkou a současně bosenskou princeznou Monikou Stěpankovic, která má za sebou už víc jak jedno celé tisíciletí.



knihaPodobně jako v předchozí knize rozehrává Pilipiuk děj stavící na klasickém principu boje Dobra a Zla v několika rovinách, které se zvolna prostupují, až na sebe navážou a uzavřou se dramatickým vyvrcholením. Od samotného počátku příběhu se mu daří udržovat čtenáře v mrazivě dráždivém a prakticky nepřetržitě se stupňujícím napětí, jemuž víc než úspěšně sekunduje přímo výtečná čtivost okořeněná nemalou erudicí tohoto původem polského autora, jehož vysokoškolským oborem byla archeologie.

V jeho podání na vás přímo dýchne duch dějin, a to hlavně v retrospektivních pasážích popisujících historii života „mladičké“ upírky.
Ačkoli se věnuje tématu v současné době tolik populárnímu, naprosto vybočuje z řady tohoto kýčovitého boomu svým veskrze svébytným a neoddiskutovatelně originálním pojetím, pro nějž je příznačná přítomnost zdravého selského rozumu a z něj pramenící nadsázka se sklony k parodičnosti, čemuž odpovídá i velmi strohý, však o to víc srozumitelný jazyk. Pilipiuk se vyhýbá jakékoli zbytečné popisnosti. Ani v nejmenším není rozvláčný a nikdy není nudný.

V Sestřenkách ani Princezně se sice nejedná o onen živelně živočišný třeskutý humor, jaký uplatnil v sérii knih zasvěcených svému senilnímu exorcistovi Jakubu Vandrovci, dnes již kultovní postavě fantasy literatury, naopak v nich uplatňuje sžíravě vtipné glosy soudobého světa.
Najdeme v nich tak nejen určitou míru sociální kritiky, ale též cepuje aroganci byrokratického aparátu a nešvary moderního člověka, jakými jsou kupříkladu lenost, ztráta charakteru, cti a jiných ryze lidských vlastností, které však už my neznáme. Každý jsme veskrze sobeckou individualitou, jež hledí jen na vlastní prospěch a řídí se poslušně instrukcemi Mamonu.

V dnešním světě se být poctivý nevyplácí. Naopak je za to člověk sankcionován. Stačí, když upozorníte příslušné orgány na korupci a už na vás inkriminovaný zloduch podá trestní oznámení pro pomluvu. Též se ustavičně setkáváme s oním od dob komunismu platným heslem: Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu. Z tohoto úhlu pohledu bychom měli pak k Adrzeji Pilipiukovi přistupovat podobně jako v případě Francoise Villona, jako k moralistovi, ale též i humanistovi s velkým srdcem.

Někomu by svým stylem psaní mohl snad připadat příliš jednoduchý, ale právě u něj platí, že v jednoduchosti spočívá krása. Jeho prózy jsou prodchnuty bystrou inteligencí a neotřelým smyslem pro detail. A mně osobně nezbývá, než jako u ostatních jeho děl i Princeznu vám vřele doporučit. Nejen, že se u ní skvěle pobavíte, ale současně se mnohé dozvíte!

„Máš započtenou praxi v oddělení vyšetřování Městské správy… Takže u mě končíš. Přejdeš do ‚Oddělení Y‘.“
„To zní zajímavě.“
„Nu… Z toho, co si pamatuji, tam rozpracovávají případ stařenky znásilněné mimozemšťany…“
„Hm! Copak to nejde odložit z důvodu nezjištění pachatelů?“
„To je problém, jde totiž o tetu… není důležité čí.“ Postřehl, že pracovník márnice špicluje uši.

(Pilipiuk, A. Princezna. Přel. P. Weigel. Laser-Books: Plzeň, 2011, s. 227)

Knihu Princezna vydalo nakladatelství Laser-Books

 

Soutěže

Aktuality

  • Jaký byl 31. ročník Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě?

    Všichni vědí, jaký vliv měl v minulém roce koronavirus na kulturu v České republice, ostatně zasažen byl celý svět. Mohlo by se tedy zdát, že zrušení knižního veletrhu je jen drobností. Ale z drobností sestává celý život, takže lidé, kteří mají k takovým akcím vztah, to pociťují jako tvrdý zásah.

    Číst dál...  
  • Znovu začínáme

    Milí čtenáři,

    naše krátká odmlka se chýlí ke konci, stejně jako léto a prázdniny. Od 28. 8. 2021 začnou opět pravidelně vycházet recenze, nejprve s trochu menší frekvencí, ale ta se velmi brzy zvýší, protože plány našich vydavatelství vypadají velmi zajímavě a jistě bude co číst a čem psát. Doufám, že jste léto využili k odpočinku, pokud ne v zahraničí, jak jsme si v poslední době zvykli, tak aspoň na krásných místech u nás. K odpočinku patří také četba a pokud vás něco zaujalo, chtěli byste se o svůj čtenářský zážitek podělit s ostatními a našli odvahu k tomu, abyste zkusili napsat recenzi, ozvěte se nám na adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Třeba se z toho vyvine zajímavá spolupráce.

    Těším se na nové setkání s vámi.

    Jiří Lojín

    Šéfredaktor

     

     

     

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení