Recenze: Knihy pro dospělé

Zlato z krve panen

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
ab

Andrzej Pilipiuk se nám v Princezně opět představuje v nanejvýš skvělé formě a jako rozený vypravěč. Tento román navazuje na jeho předchozí, nesoucí název Sestřenky. Stejně jako v něm se setkáváme se čtyřmi hlavními protagonisty – Mistrem Sedzivojem, víc jak čtyři sta let starým alchymistou, který odhalil roušku tajemství obestírající vznik věhlasného kamene mudrců, jeho přímou žačkou Stanislavou Krušewskou, její staletími vzdálenou sestřenkou Kateřinou stejného příjmení a v řadě neposlední s okouzlující a na šestnáct let vypadající upírkou a současně bosenskou princeznou Monikou Stěpankovic, která má za sebou už víc jak jedno celé tisíciletí.



knihaPodobně jako v předchozí knize rozehrává Pilipiuk děj stavící na klasickém principu boje Dobra a Zla v několika rovinách, které se zvolna prostupují, až na sebe navážou a uzavřou se dramatickým vyvrcholením. Od samotného počátku příběhu se mu daří udržovat čtenáře v mrazivě dráždivém a prakticky nepřetržitě se stupňujícím napětí, jemuž víc než úspěšně sekunduje přímo výtečná čtivost okořeněná nemalou erudicí tohoto původem polského autora, jehož vysokoškolským oborem byla archeologie.

V jeho podání na vás přímo dýchne duch dějin, a to hlavně v retrospektivních pasážích popisujících historii života „mladičké“ upírky.
Ačkoli se věnuje tématu v současné době tolik populárnímu, naprosto vybočuje z řady tohoto kýčovitého boomu svým veskrze svébytným a neoddiskutovatelně originálním pojetím, pro nějž je příznačná přítomnost zdravého selského rozumu a z něj pramenící nadsázka se sklony k parodičnosti, čemuž odpovídá i velmi strohý, však o to víc srozumitelný jazyk. Pilipiuk se vyhýbá jakékoli zbytečné popisnosti. Ani v nejmenším není rozvláčný a nikdy není nudný.

V Sestřenkách ani Princezně se sice nejedná o onen živelně živočišný třeskutý humor, jaký uplatnil v sérii knih zasvěcených svému senilnímu exorcistovi Jakubu Vandrovci, dnes již kultovní postavě fantasy literatury, naopak v nich uplatňuje sžíravě vtipné glosy soudobého světa.
Najdeme v nich tak nejen určitou míru sociální kritiky, ale též cepuje aroganci byrokratického aparátu a nešvary moderního člověka, jakými jsou kupříkladu lenost, ztráta charakteru, cti a jiných ryze lidských vlastností, které však už my neznáme. Každý jsme veskrze sobeckou individualitou, jež hledí jen na vlastní prospěch a řídí se poslušně instrukcemi Mamonu.

V dnešním světě se být poctivý nevyplácí. Naopak je za to člověk sankcionován. Stačí, když upozorníte příslušné orgány na korupci a už na vás inkriminovaný zloduch podá trestní oznámení pro pomluvu. Též se ustavičně setkáváme s oním od dob komunismu platným heslem: Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu. Z tohoto úhlu pohledu bychom měli pak k Adrzeji Pilipiukovi přistupovat podobně jako v případě Francoise Villona, jako k moralistovi, ale též i humanistovi s velkým srdcem.

Někomu by svým stylem psaní mohl snad připadat příliš jednoduchý, ale právě u něj platí, že v jednoduchosti spočívá krása. Jeho prózy jsou prodchnuty bystrou inteligencí a neotřelým smyslem pro detail. A mně osobně nezbývá, než jako u ostatních jeho děl i Princeznu vám vřele doporučit. Nejen, že se u ní skvěle pobavíte, ale současně se mnohé dozvíte!

„Máš započtenou praxi v oddělení vyšetřování Městské správy… Takže u mě končíš. Přejdeš do ‚Oddělení Y‘.“
„To zní zajímavě.“
„Nu… Z toho, co si pamatuji, tam rozpracovávají případ stařenky znásilněné mimozemšťany…“
„Hm! Copak to nejde odložit z důvodu nezjištění pachatelů?“
„To je problém, jde totiž o tetu… není důležité čí.“ Postřehl, že pracovník márnice špicluje uši.

(Pilipiuk, A. Princezna. Přel. P. Weigel. Laser-Books: Plzeň, 2011, s. 227)

Knihu Princezna vydalo nakladatelství Laser-Books

 

Soutěže

Aktuality

  • Magnesia Litera 2019

    Po mimořádném ročníku, který v roce stoletého výročí založení Československa připomněl, jak úzce je česk(oslovensk)á státnost propojena s literaturou a slovesnou kulturou, se ceny Magnesia Litera v osmnáctém roce své existence opět soustřeďují na českou knižní současnost.

    Číst dál...  
  • Pozvánka na Knižní festival v Ostravě

    Milujete knihy, rádi čtete anebo dokonce píšete autorskou tvorbu? Právě pro Vás jsme připravili první ročník Knižního festivalu Ostrava, který se uskuteční ve dnech 1.–3. března 2019 se na Černé louce v Ostravě. 

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Cena Česká kniha

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení