
Hořká animalita na špičce jazyku
- Recenze
- Vytvořeno 17. 1. 2011 1:00
- Autor: Petr Měrka

S pojmem holomráz jsme se již mohli setkat ve známém českém filmu Tajemství Ocelového města, jemuž za předlohu posloužil román Julesa Vernea Ocelové město. Jinak je ovšem holomráz charakterizován jako stav počasí, kdy teploty spadají pod nulu a ochlazují povrch země, aniž by se dostavilo sněžení, a vytvořilo tak její přirozený izolant. Jak v literatuře, tak jako klimatický jev má jednoznačně negativní dopad na živé organismy.
Štěpán Kopřiva (*1971) napsal bezesporu na zdejší uprděnou kotlinu nadstandardní dílo, které má spád, napětí, ale současně tak trochu zeje prázdnotou, jako kdyby tomu chyběla ona špetka koření završující ryzí gurmánskou dokonalost.
Po technické stránce je jeho kniha Holomráz neoddiskutovatelnou precizní záležitostí. Nikde nenadbývá jediné slovo, avšak přesto může vyvstat dojem jisté rozvleklosti. Její obsah tvoří dvě povídky, které završuje novela, po níž je celý soubor, společně se třemi kratšími bonusy, pojmenován.
Pan Kopřiva umí opravdu psát. Vyprávění, jež nám předkládá, je neobyčejně svižné a bohaté na dramatické zvraty, čímž si velice šikovně pohrává se čtenářovou zvědavostí, jak se bude příběh odvíjet dál.
Forma odpovídá žánru fantasy, ale osobně bych soudil, že pouze okrajově. Jako u každé jiné kvalitní literatury je jakékoli škatulkování spíše na závadu a zhola nedostatečné. Autor se nezalekne vulgarismů ani užití peprnějšího jazyka, které celkovou atmosféru zpestřují a dodávají textu cynický nádech. Což ovšem míním jako pozitivum, a to z toho hlediska, že se nenimrá v mentálním balastu malicherného pseudofilozofického hloubání, ale představuje nám věci takové, jakými skutečně jsou, a ne jen, jakými se být zdají.
Kniha je, až na zmíněné bonusy, pojata jako ryze kompaktní celek. První povídka v er-formě nám ukazuje hlavního hrdinu v periodě dítěte, na němž jeho otec spáchá bezohlednou zradu, jež ho poznamená po zbytek života. Další dva příběhy jsou už vyprávěny v první osobě. Jeden z nich zachycuje hlavního představitele ve středním věku a ta další už jako zchátralého šedesátníka.
Text je na mnoha místech prošpikovaný výtečnými hláškami, které ho činí i přes svoji, mnohdy až chirurgickou krutost nadmíru humornou záležitostí. Také mi je sympatické, jak hrdě se autor hlásí k braku. Tento pojem mi je sice poněkud nejasný. Osobně rozlišuji literaturu na dobrou a špatnou. Ale mnohý pseudointelektuální paskvil ohánějící se tzv. „uměleckostí“ ani zdaleka nedosahuje mistrovství Kopřivova Holomrazu. Vždyť i Mozartův otec důsledně kladl na srdce svému geniálnímu synkovi, aby dbal na líbivost. Tu bychom však neměli zaměňovat s podbízivostí. A Kopřiva nám přesně takovou „mozartovskou“ líbivost nabízí. Jeho literatura je zábavná, akční a inteligentní.
Bohužel se často stává, že literáti, ale nejenom oni, zapomínají na atraktivnost toho, co vytvářejí. Naopak bazírují na plytké a nic neříkající nudě, která soudného čtenáře, diváka či posluchače jenom odradí. A to i přes prezentovanou existenciální naléhavost, která však bývá všehovšudy vždy veskrze pokrytecká.
Jeho otec si uvědomí, co právě vypustil z úst. Nejistě zamžiká. „Teda…“ odkašle si. „Hele… Já jsem nechtěl říct… Teda chtěl jsem říct… Jako…Nic proti udělanejm ženskejm, jasný? Každýmu jeho gusto. Nechtěl jsem tě urazit. Ty máš třeba tlustoprdky rád. To je v pořádku. To ti schvaluju. Klidně s nima píchej.“ To to teda vylepšil. „Teda ne se svojí matkou. To jsem nemyslel. Se svojí matkou nepíchej. I když ona je vlastně mrtvá. Ale nepíchej s ní, ani když je mrtvá. To se nedělá.“ Nadechne se a řekne důrazně: „S mrtvejma se nepíchá. Chápeš? Protože to je hrozná nuda. Ale s tlustejma ženskejma píchat můžeš. Nebo i s tlustejma chlapama. To je taky v pořádku. To ti taky schvaluju. Jako otec. Dneska je jiná doba. Já nejsem prudérní.“ Otře si pot z čela. „Chápeš?“ (Kopřiva, Š.: Holomráz. Crew: Praha 2010, s. 53.)
Knihu Holomráz vydalo nakladatelství Crew
Nejčtenější články
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...