Recenze: Knihy pro dospělé

Hořká animalita na špičce jazyku

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
tvar

S pojmem holomráz jsme se již mohli setkat ve známém českém filmu Tajemství Ocelového města, jemuž za předlohu posloužil román Julesa Vernea Ocelové město. Jinak je ovšem holomráz charakterizován jako stav počasí, kdy teploty spadají pod nulu a ochlazují povrch země, aniž by se dostavilo sněžení, a vytvořilo tak její přirozený izolant. Jak v literatuře, tak jako klimatický jev má jednoznačně negativní dopad na živé organismy.



knihaŠtěpán Kopřiva (*1971) napsal bezesporu na zdejší uprděnou kotlinu nadstandardní dílo, které má spád, napětí, ale současně tak trochu zeje prázdnotou, jako kdyby tomu chyběla ona špetka koření završující ryzí gurmánskou dokonalost.

Po technické stránce je jeho kniha Holomráz neoddiskutovatelnou precizní záležitostí. Nikde nenadbývá jediné slovo, avšak přesto může vyvstat dojem jisté rozvleklosti. Její obsah tvoří dvě povídky, které završuje novela, po níž je celý soubor, společně se třemi kratšími bonusy, pojmenován.

Pan Kopřiva umí opravdu psát. Vyprávění, jež nám předkládá, je neobyčejně svižné a bohaté na dramatické zvraty, čímž si velice šikovně pohrává se čtenářovou zvědavostí, jak se bude příběh odvíjet dál.

Forma odpovídá žánru fantasy, ale osobně bych soudil, že pouze okrajově. Jako u každé jiné kvalitní literatury je jakékoli škatulkování spíše na závadu a zhola nedostatečné. Autor se nezalekne vulgarismů ani užití peprnějšího jazyka, které celkovou atmosféru zpestřují a dodávají textu cynický nádech. Což ovšem míním jako pozitivum, a to z toho hlediska, že se nenimrá v mentálním balastu malicherného pseudofilozofického hloubání, ale představuje nám věci takové, jakými skutečně jsou, a ne jen, jakými se být zdají.

Kniha je, až na zmíněné bonusy, pojata jako ryze kompaktní celek. První povídka v er-formě nám ukazuje hlavního hrdinu v periodě dítěte, na němž jeho otec spáchá bezohlednou zradu, jež ho poznamená po zbytek života. Další dva příběhy jsou už vyprávěny v první osobě. Jeden z nich zachycuje hlavního představitele ve středním věku a ta další už jako zchátralého šedesátníka.

Text je na mnoha místech prošpikovaný výtečnými hláškami, které ho činí i přes svoji, mnohdy až chirurgickou krutost nadmíru humornou záležitostí. Také mi je sympatické, jak hrdě se autor hlásí k braku. Tento pojem mi je sice poněkud nejasný. Osobně rozlišuji literaturu na dobrou a špatnou. Ale mnohý pseudointelektuální paskvil ohánějící se tzv. „uměleckostí“ ani zdaleka nedosahuje mistrovství Kopřivova Holomrazu. Vždyť i Mozartův otec důsledně kladl na srdce svému geniálnímu synkovi, aby dbal na líbivost. Tu bychom však neměli zaměňovat s podbízivostí. A Kopřiva nám přesně takovou „mozartovskou“ líbivost nabízí. Jeho literatura je zábavná, akční a inteligentní.

Bohužel se často stává, že literáti, ale nejenom oni, zapomínají na atraktivnost toho, co vytvářejí. Naopak bazírují na plytké a nic neříkající nudě, která soudného čtenáře, diváka či posluchače jenom odradí. A to i přes prezentovanou existenciální naléhavost, která však bývá všehovšudy vždy veskrze pokrytecká.

Jeho otec si uvědomí, co právě vypustil z úst. Nejistě zamžiká. „Teda…“ odkašle si. „Hele… Já jsem nechtěl říct… Teda chtěl jsem říct… Jako…Nic proti udělanejm ženskejm, jasný? Každýmu jeho gusto. Nechtěl jsem tě urazit. Ty máš třeba tlustoprdky rád. To je v pořádku. To ti schvaluju. Klidně s nima píchej.“ To to teda vylepšil. „Teda ne se svojí matkou. To jsem nemyslel. Se svojí matkou nepíchej. I když ona je vlastně mrtvá. Ale nepíchej s ní, ani když je mrtvá. To se nedělá.“ Nadechne se a řekne důrazně: „S mrtvejma se nepíchá. Chápeš? Protože to je hrozná nuda. Ale s tlustejma ženskejma píchat můžeš. Nebo i s tlustejma chlapama. To je taky v pořádku. To ti taky schvaluju. Jako otec. Dneska je jiná doba. Já nejsem prudérní.“ Otře si pot z čela. „Chápeš?“ (Kopřiva, Š.: Holomráz. Crew: Praha 2010, s. 53.)

Knihu Holomráz vydalo nakladatelství Crew

 

Soutěže

Aktuality

  • Svaz českých knihkupců a nakladatelů děkuje zdravotníkům a spouští iniciativu #knizkaprosestricku

    Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) si velice váží práce sester, lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, kteří v těchto dnech intenzivně pečují o pacienty nemocné Covidem-19 a letos proto nemají mnoho možností připravit se na blížící se Vánoce. SČKN proto věnuje kolekci knižních titulů Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a spouští iniciativu #knizkaprosestricku. Nabízí tak veřejnosti možnost poděkovat zdravotnickým pracovníkům za jejich nasazení tím, že pro ně mohou koupit a darovat jim knížku.

    Číst dál...  
  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení