
Sympatie sbírající Sběratel autogramů
- Recenze
- Vytvořeno 20. 4. 2011 2:00
- Autor: Zuzana Mračková

Mohla bych začít nějakou hodně netradiční větou říkající něco v tom smyslu, jak moc je Sběratel autogramů (The Autograph Man) originální a jedinečná kniha, které už teď musíte vytvořit místo ve vaší knihovně. Proč bych to ale dělala? Tahle kniha nepotřebuje netradičních recenzí. Tahle kniha o židovství, prázdnotě schované v přepychu moderní doby, vztazích, autogramech, jejich sběratelích a… Kitty Alexandrové (vysvětlím později) si k vám najde cestu prostě sama. Takže už jste vytvořili to místečko ve vaší knihovně? Jestli ne, vězte, že pokud bych se to dozvěděla, udělám na vás jedno nehezké mezinárodní gesto (to také vysvětlím).
Není moc knih, po jejichž přečtení by nám bylo tak nějak lehčeji a možná i víc do smíchu. Díky téhle knize od anglické autorky Zadie Smithové (*1975) se nám takové pocity ale můžou snadno přihodit, protože vlastně celý příběh se odehrává tak nějak lehce. Smithová má neuvěřitelně strhující styl psaní, jehož tempo zůstává po celou dobu poměrně vyrovnané. Nešetří humorem (dokonce nám převypráví i vtip o rabínovi a papežovi) a komickými situacemi, jež dokáže velmi živě vykreslit. Její postavy mají mnoho chyb (občas netuší, jak naložit se svými životy), a přesto jsou nám velmi blízké, a možná právě pro tu jejich nedokonalost, se kterou se potýká každý z nás, i sympatické. Pokud si u knihy řeknete, že byste tam chtěli být, nebo minimálně zažít podobnou situaci, pak je to, podle mého názoru, dobrá kniha, protože knihy jsou tu přeci od toho, aby nám poskytovaly to, co lze prožít jen velmi těžko.
Stejně jako v dalších dvou autorčiných knihách (Sběratel autogramů je v pořadí už druhá kniha), tak i v této se u jejich hrdinů mísí různé etnické, náboženské a kulturní dispozice a vlivy. Možná je to tím, že to samé se děje i Smithové – ta se narodila ze svazku Jamajčanky a Angličana – nebo tím, že takhle multikulturní je vlastně celý Londýn, z něhož autorka pochází a kde se z větší části odehrávají i její tři romány.
Po uvědomění si těchto faktů by nás proto nemělo zaskočit, že hlavní hrdina Sběratele autogramů je sběratel autogramů (ano, opravdu se tím živí) čínsko – židovského původu Alex-Li Tandem. Hned v úvodu nás děj zavádí do období Alexova dětství, abychom se tak mohli dozvědět, jak se vlastně dostal ke sběratelství autogramů (díky seznámení s Josephem), jak se seznámil se svými třemi nejlepšími přáteli (rabínem Rubinfinem, pojišťovákem
Josephem a pseudofilozofem Adamem, s jehož sestrou Esther má Alex vztah) a za jakých okolností přišel o život jeho otec Li-Jin.
Alex svou práci obchodníka s autogramy bere prostě jako práci. Nijak zvlášť neprožívá věci, jakými jsou sláva a peníze. Jemu k životu stačí opravdu jen to nejnutnější a ještě nad tím nemusí nijak zvlášť filozofovat. Přesto má jednu velkou vášeň, a tou je herečka z filmu Dívka z Pekingu Kitty Alexanderová. Už od svých čtrnácti let jí měsíc co měsíc píše dopisy a marně čeká na její odpověď a vlastnoruční autogram. Až jednoho dne ho konečně drží v ruce. Jenže celá věc je trochu zamotaná, Alex-Li si totiž nepamatuje, kde k němu přišel (za což nemůže jeho děravá paměť, ale blíže nespecifikovaná droga, která Alexe na několik dní zrušila) a nemá kolem sebe nikoho, kdo by mu věřil, že je autogram pravý. Nakonec se rozhodne, že je to znamení, že Kitty chce, aby ji navštívil, a tak se rozhodne spojit svoji cestu na newyorský veletrh autogramů s návštěvou Kitty.
Z děje se tak rázem stává tolik známá cesta za zkušeností a poznáním, které má potkat hlavního hrdinu. Až na to, že tady se s žádným hlubokým moudrem nesetkáváme – Alex zůstává stále trochu nezodpovědným pošukem, jehož vztahy jsou ale na konci knihy přeci jen o trochu jasnější než na začátku (i když to neznamená, že by snad byly ideálnější) – a tak je tím nejpodstatnějším obratem to, že se Alexovi-Li splní sen: seznámí se s Kitty a pomůže jí, aby ke stáří čerpala ze své nabyté slávy.
A jak je to s těmi mezinárodními gesty? Nejsilnější charakteristikou tvorby Zadie Smihové je to, jak dovede z každodenního života svých postav udělat fascinující podívanou. Nakonec zjišťujeme, že nezáleží na tom, jestli je její postava žid, křesťan, černoch nebo běloch, že každý má svoje životní pravdy a sny a i když můžou být hodně rozdílné, tak přeci jen jsou v principu stejné. A stejné můžou být i reakce lidí, kterými vyjadřují tyhle svoje postoje (Smithová je používá ve smyslu mezinárodních gest pro radost, zhnusení atd.), kdo by je neznal…
Sbírání autogramů, a Alex nebyl první, kdo k tomuhle postřehu dospěl, má hodně společného s běháním za ženskými a bázní před Hospodinem. O ženu, která se svého pokladu vzdává příliš často, muži neusilují. Podobně bůh, který dává svou přítomnost najevo zřetelně a vysvětluje své zákony – takový bůh není populární. A podobně podpis Ginger Rogersové nemá takovou cenu, jak by si jeden mohl myslet. Protože podepisovala všechno, co se jí dostalo do rukou. Byla příliš často k mání. Lehčí zboží. Rozhoďnožka. To, co měla, rozdávala až moc bezstarostně. A její cena se posuzuje podle toho.
(Zadie Smithová: Sběratel autogramů, BB art, Praha 2003, s. 60)
Knihu Sběratel autogramů vydalo nakladatelství BB art
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...