Recenze: Knihy pro děti a mládež
Matthew Nicholls – Tajemství modrých třešní
- Recenze
- Vytvořeno 24. 2. 2010 1:00
- Autor: Petr Měrka
Obdobně jako je tomu u Philipa Pullmana a jeho vynikající trilogie Zlatý kompas, Jedinečný nůž a Jantarové kukátko, jsou hlavními protagonisty v tištěné prvotině autora pocházejícího z Anglie, ale v současnosti žijícího střídavě v České republice a Curychu, pubertální a uhry poďobané děti.
Svojí ponurou atmosférou tak trochu upomíná na fantaskní svět Chiny Miévilleho a jeho New Weirdového Nádraží Perdida. Schází zde však esprit, jaký ve výtečné podobě najdeme u velmi talentovaného Chrise Moora a jeho Špinavé práci, což je nádherná ukázka toho, jak lze napsat vtipně pojatý horor s nádechem nepopiratelného smutku a strhující představivosti, který jistě pobaví a zaujme jak malé, tak stejnou měrou i velké čtenáře. Bohužel pan Mattew Nicholls mě osobně poněkud zklamal.
Nedokázal patřičně využít skvělý námět, jež spočívá v nepříliš originálním poslání najít lék na mor, co činí z dospělých jen ospalé a věčně unavené trosky. Příběh samotný začíná slibně jako sonda do postapokalyptického světa ovládaného převážně krvelačnými a sadistickými gangy dětí, jimž velí panovačná a krutá kápa. Tato sdružení tvoří Společnost, jež ovládá převážnou část světa, až na jediné svobodné a civilizované město nesoucí název Grimsby. Odtud také vyráží hlavní hrdinka Karolína Spinksová a opičák Chvostík na nebezpečnou výpravu do vzdáleného Magdeburku, jenž se nachází na Divokém východě. Cestou je ohrožují napřed piráti, poté různé party divokých a hrubiánských chuligánů, kteří mají vyholené lebky a prohánějí se na motorkách oděni v roztodivné, často kuriózní hábity.
Nedokázal patřičně využít skvělý námět, jež spočívá v nepříliš originálním poslání najít lék na mor, co činí z dospělých jen ospalé a věčně unavené trosky. Příběh samotný začíná slibně jako sonda do postapokalyptického světa ovládaného převážně krvelačnými a sadistickými gangy dětí, jimž velí panovačná a krutá kápa. Tato sdružení tvoří Společnost, jež ovládá převážnou část světa, až na jediné svobodné a civilizované město nesoucí název Grimsby. Odtud také vyráží hlavní hrdinka Karolína Spinksová a opičák Chvostík na nebezpečnou výpravu do vzdáleného Magdeburku, jenž se nachází na Divokém východě. Cestou je ohrožují napřed piráti, poté různé party divokých a hrubiánských chuligánů, kteří mají vyholené lebky a prohánějí se na motorkách oděni v roztodivné, často kuriózní hábity.Děj samotný je atraktivní, ale slušela by mu větší strohost. Přílišná nadmíra přímé řeči ho doslova zabíjí a činí snad až lehce zmateným. Naprosto katastrofální je pak vykreslení akčních scén vedených pod heslem: S tuříny proti kulkám a ostrým nožům. K oné zelenině se též váže velmi vážná výtka ke skryté propagaci vegetariánství, kdy jedině vegetariáni jsou skutečně hodní a dobří lidé. Sám jsem letitý vegetarián, ale podprahová agitka tohoto druhu mi nepřipadá v literatuře určené pro děti právě vhodná, ani fér k jejich rodičům. Teprve až člověk vyroste, měl by si sám ujasnit své hodnoty a přístup ke světu, v němž žije.
Podstatnou část knihy tvoří popis cesty do Magdeburku, kde se vyskytuje stopa vedoucí k léku, která by klidně snesla dobře o 2/3 zkrátit. Je složená z naprosto stereotypně se opakujících až nudných dobrodružství, jež jsou vykreslena především pomocí již zmiňované přímé řeči, a činí tak paradoxně z nejnapínavějších okamžiků knihy ty nejméně zajímavé.
Stručně řečeno: Tajemství modrých třešní je atraktivní fantasy, jež je však kvůli přemíře konverzace snad až lehce těžkopádná na čtení, a vzhledem k tomu, že kniha je určena pro děti 10 a více let, mohla by její forma být vedena poněkud transparentněji. Asi nejlépe by jí pak slušelo provedení v komiksové podobě, což by dnešního mladého čtenáře zaujalo jistě mnohem víc než 300 stran textu, který se od své druhé poloviny roztéká do čím dál viditelněji gradující až otravné nezáživnosti.
Samotné popisy bitev a šarvátek jsou infantilní a dokonale nevěrohodné. Autor by neměl podceňovat inteligenci dětí v době často brutálních počítačových her a kreslených seriálů, jako jsou Simpsonovi či Futurama, jež jsou přijatelné rozumovým schopnostem i šestiletých capartů.
U knihy jsem se zasmál pouze jednou. Chybí zde přítomnost humoru a přitom smích je pro dětství tolik příznačný. Ač kniha obsahuje prvky hororu, nelze se u ní ani skutečně bát, a to i přes výskyt hrozivých létajících mutantů. Nicméně si myslím, že přese všechny své nedostatky je Tajemství modrých třešní Matthewa Nichollse dobrým počinem, a jsem přesvědčen, že své čtenáře si najde. A ti si pak jistě pomyslí: Ten Měrka je ale blbec!
Ukázka:
Moc dobře věděla, že mimo střílení a bombardování a nasazení hrozivých okřídlenců (ti vzešli z genetických pokusů na lidech a masožravých netopýrech) byly odpáleny rakety nesoucí smrtící virus. Většina lidí zahynula, z některých se vyvinuli pološílení černoocí mutanti prahnoucí po lidském mase. A ti nešťastníci, kteří unikli smrti a vyvázli zdánlivě nezasaženi, brzy poznali, jak trpké dědictví jim válka zanechala: každý člověk po dosažení puberty upadl do stavu permanentního a ochromujícího vyčerpání. Svět tak udržovaly nad vodou jen mladší děti a hrstka mluvících opic.
A mně nezbývá než dodat: Kéž by si autor ponechal tento styl vyprávění od začátku až do samého konce!
Knihu Tajemství modrých třešní vydalo nakladatelství Argo
Podstatnou část knihy tvoří popis cesty do Magdeburku, kde se vyskytuje stopa vedoucí k léku, která by klidně snesla dobře o 2/3 zkrátit. Je složená z naprosto stereotypně se opakujících až nudných dobrodružství, jež jsou vykreslena především pomocí již zmiňované přímé řeči, a činí tak paradoxně z nejnapínavějších okamžiků knihy ty nejméně zajímavé.
Stručně řečeno: Tajemství modrých třešní je atraktivní fantasy, jež je však kvůli přemíře konverzace snad až lehce těžkopádná na čtení, a vzhledem k tomu, že kniha je určena pro děti 10 a více let, mohla by její forma být vedena poněkud transparentněji. Asi nejlépe by jí pak slušelo provedení v komiksové podobě, což by dnešního mladého čtenáře zaujalo jistě mnohem víc než 300 stran textu, který se od své druhé poloviny roztéká do čím dál viditelněji gradující až otravné nezáživnosti.
Samotné popisy bitev a šarvátek jsou infantilní a dokonale nevěrohodné. Autor by neměl podceňovat inteligenci dětí v době často brutálních počítačových her a kreslených seriálů, jako jsou Simpsonovi či Futurama, jež jsou přijatelné rozumovým schopnostem i šestiletých capartů.
U knihy jsem se zasmál pouze jednou. Chybí zde přítomnost humoru a přitom smích je pro dětství tolik příznačný. Ač kniha obsahuje prvky hororu, nelze se u ní ani skutečně bát, a to i přes výskyt hrozivých létajících mutantů. Nicméně si myslím, že přese všechny své nedostatky je Tajemství modrých třešní Matthewa Nichollse dobrým počinem, a jsem přesvědčen, že své čtenáře si najde. A ti si pak jistě pomyslí: Ten Měrka je ale blbec!
Ukázka:
Moc dobře věděla, že mimo střílení a bombardování a nasazení hrozivých okřídlenců (ti vzešli z genetických pokusů na lidech a masožravých netopýrech) byly odpáleny rakety nesoucí smrtící virus. Většina lidí zahynula, z některých se vyvinuli pološílení černoocí mutanti prahnoucí po lidském mase. A ti nešťastníci, kteří unikli smrti a vyvázli zdánlivě nezasaženi, brzy poznali, jak trpké dědictví jim válka zanechala: každý člověk po dosažení puberty upadl do stavu permanentního a ochromujícího vyčerpání. Svět tak udržovaly nad vodou jen mladší děti a hrstka mluvících opic.
A mně nezbývá než dodat: Kéž by si autor ponechal tento styl vyprávění od začátku až do samého konce!
Knihu Tajemství modrých třešní vydalo nakladatelství Argo
Nejčtenější články
Soutěže
Aktuality
-
Česká vlna
Česká próza je na vzestupu. Sílí zájem čtenářů, zvyšuje se kvalita knih a stoupá zájem kritiků. V řebříčcích prodejnosti české knihy suverénně porážejí ty zahraniční. A objevují se stále noví autoři, nové knihy a nové příběhy, o které je zájem i za našimi hranicemi. Nakladatelství Host a Centrum současného umění DOX v Praze proto připravily na sobotu 23. listopadu program, který čtenářům umožní setkat se s oblíbenými autory při netradičně pojatých besedách.
Číst dál... -
Čtení s Robertem Fulghumem
Americký spisovatel Robert Fulghum má ve veliké oblibě Českou republiku. A Česká republika má ráda tohoto autora. Fulghum se proslavil především svými knihami s drobnými úvahami. Letos na podzim vyrazil po naší zemi na turné, na němž svým čtenářům představuje druhý díl trilogie Opravář osudů. Tato knižní série je jedinečná tím, že vyšla pouze u nás – vypráví totiž o Češích pro Čechy.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Je to otázka cti
:D Mod dobře napsaný -
Realismus
Děkujeme za pochvalu, jsme rádi, že je článek užitečný. Bohužel ohledně realismu ve výtvarném umění vám ... -
Realismus
Konečně něco, jak realismus mohu a díla pochopit ke zkouškám. Ještě by to chtělo popsat díla malíře. -
Reportáž rozverná o tom, kterak bylo v Havlíčkově Brodu
Ty dva dny, které jsem strávil ve stánku Střediska východočeských spisovatelů, byly náročné, i když jsem ... -
Ukázka z knihy: Konec civilizace
Tato kniha mne ZASÁHLA v 17 letech Nezapomněla jsem ! Je to Vize, ke které jsme hnáni .Zdá se že ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Já si myslím, že prokleti básníci nepsali básně a myšlenky pro děti, a už vůbec aby se je děti učily ... -
Konce starého světa v románu
Tak zrovna Jezero je hrozná kniha, stylisticky, fabulačně i myšlenkově. Rozruch okolo (nejen) této ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Víš, já myslím, že lidi jako ty, by vůbec do školy chodit nemuseli, a měli by jít klidně rovnou ze ... -
Štěstí. Co je štěstí?
Mě tato kniha dala takovou dávku optimismu! Místy úsměvné, jindy jsem trošku záviděla, jak to v určité ... -
Na konci rumunské totality
Skvělá kniha. A dobře napsaná recenze, zvláště závěr se mi líbí. Knihy, jako je Liška lovec, jsou ...
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře
vše podstatné jsem ale uvedl v recenzi.
Cituji Sad Monkey:
Ta se ale projevuje prapodivnými příznaky, jež dosud nikdy nebyly zaznamenány, nikoli těmi, které se moru běžně připisují. Právě neobvyklé projevy nemoci jsou příčinou toho, že kroky proti decimaci lidstva musí podnikat ti „slabší“ – zatímco přítomnost je rozvracena krajně nešlechetnými živly, budoucnost světa se nachází v rukou dětí a opic.
Kniha pro desetileté a starší je velmi svižná (však také mají účastníci dobrodružné cesty velmi naspěch) a zaujme porůznu rozesetými originálními řečnickými obraty. „Břeskným“ výrazivem se próza starším dětským čtenářům dovede přiblížit, získá si zájem již první kapitolou a postupem děje nabírá na obrátkách. Autor líčí nelítostný svět zachvácený nemocí a dalšími rozvratnými jevy věrně, bez nežádoucích nadstaveb, šikovně volí nástroje k rozdmychávání napětí, neidealizuje postavy ani prostředí a ponechává prostor pro rozlety myšlenek, k nimž rozhodně dokáže podnítit.
Tento knižní debut (původem britského tvůrce působícího ovšem od roku 1993 v Čechách) tedy přináší ve dvou prolnavých narativních liniích pozoruhodný cestopisný „nehrdinský“ román prostý líbivosti a má bezesporu čím zaujmout.
není svižná, ale těžkopadná, právě kvůli nadmíře dialogů. hrdiny idealizuje viz. odpudivá agitka ohledně vegetariánství. originální řečnické obraty tam žádné nejsou. starším čtenářů se nemá naději přiblížit. na to je podaná příliš mdle a od druhé půle je až nezáživná. žádné myšlenky nepodněcuje. tato diskuse je zbytečná. každý máme jiný názor.
a uvedl jsem i na závěr recenze, že si leckdo pomyslí, že měrka je hňup.
Cituji Sad Monkey:
Kritizovat umí každý, ale vytvořit, to už ne každý. Nevíte někdo, co napsal pán, který zde provádí kritiku, Ráda bych si od něho něco přečetla.
Petro, děkuji Vám za připojení názoru. Jsem ráda, že se Vašemu synovi kniha líbila.
Jak to už ale bývá, každý má jiný vkus a jiná měřítka, podle nichž hodnotí, co je vkusné, vhodné, umělecké a naopak. Náš recenzent v článku napsal, co si o knize skutečně myslí, protože nechtěl čtenářům lhát o svém pohledu na knihu. To je v oblasti recenzí a literárních kritik povoleno, samozřejmě si jsme ale vědomi, že lidé mohou mít na stejnou věc různé názory. Nechceme vám ten náš vnucovat.
Petr Měrka sám píše, vyšla mu např. kniha Telekristus a Mentál, Fantasmagorie televize, nejnověji pak Hitler se na vás usmívá.O poslední knize si můžete přečíst např. zde http://www.vaseliteratura.cz/2286-hitler-se-na-vas-usmiva.html. O autorovi viz zde http://www.bizukip.cz/.