
Recenze: Vojtěch Matocha – Prašina
- Vytvořeno 21. 9. 2021 0:00
- Autor: Jiří Lojín

Dobrodružná literatura pro děti a mládež v poslední době doznala velkých změn. Do popředí se derou spíše romány typu fantasy, pro jejichž tvorbu není potřeba mnoho fantazie, protože jejich schéma má většinou podobnou strukturu. Málokdy se objeví originální myšlenka, ale to je stav, který je ve všech uměleckých oborech. Trilogie Prašina, kterou vytvořil Vojtěch Matocha, z tohoto fádního proudu opravdu vyčnívá.
Podstatnou a nosnou myšlenkou je, že uprostřed Prahy existuje čtvrť, v níž nefunguje elektřina. Když ani František Křižík neuspěl se zavedením elektrického veřejného osvětlení, ustrnula Prašina na úrovni devatenáctého století. Autor na tomto základě mohl vytvořit působivé kulisy úzkých tmavých uliček s oprýskanými, místy i polorozpadlými domy.
Hlavním hrdinou je třináctiletý chlapec Jirka, přestože je Prašina psána er-formou, děj je vyprávěn právě z jeho pohledu. Důsledně – pouze v jednom případě dělá autor výjimku. Ve třetím díle musí nakrátko přenést pozornost do vnitřního světa En, Jirkovy kamarádky. Jirka a En tvoří ústřední dvojici, procházející všemi třemi díly, která bojuje a trpí za věci, kterým často ani nerozumějí.
Správné dobrodružství potřebuje i své zlosyny, těmi jsou bezohledný podnikatel Klement Hrouda a ve druhém a třetím díle i obyvatelé Krchleb vedení Melicharem. Obecně je nepřátelská celá Prašina, lidé, kteří na ní žijí, nemají rádi cizince, protože tato zapomenutá pražská čtvrť není pouze místo, ale způsob života – v negativním i pozitivním slova smyslu.
Každá ze tří částí obsahuje sice samostatný příběh, ale jsou velmi silně propojeny. Nejde pouze o hlavní hrdiny, ale jakousi nadstavbu, klenoucí se nad všemi díly. Celek má rysy dobře promyšlené koncepce, umožňující rozvinutí do různých příběhů, které na sebe navazují bez viditelných švů.
Prašina je někdy přirovnávána k Foglarovým Rychlým šípům. Existují zde jisté společné rysy, například kamarádi, scházející se v klubovně, jistá podobnost Prašiny se Stínadly, pátrání po tajemstvích i přátelství, pomáhající překonávat nástrahy. Zde ale podobnost končí. Foglar si sice Stínadla také vyfabuloval, ale jinak nepoužívá žádné fantastické kulisy. Matocha je zavádí již v úvodu, přesto je jeho příběh svým způsobem uvěřitelnější. To nemá nic společného s dobou, v níž se knihy odehrávají, ale s charaktery postav. Lze říct, že pouze Hrouda je jednoznačně záporný, ostatní už tak černobílí nejsou. Také Jirka a En se dopouštějí přešlapů a často mívají panický strach, jejich čestnost je logickým výsledkem okolních vlivů, mimo jiné i jejich vztahu, který se od prvního dílu formuje, aniž by si to uvědomovali.
Otázkou, která nad třemi díly románů může viset, je jejich určení. Pro koho je vlastně Vojtěch Matocha psal? Všude se uvádí, že jde o knihy pro děti a mládež. I když nemám tendenci děti podceňovat, nejsem si jistý, jestli jsou schopny pojmout filozofii Prašiny v celé její hloubce i s tím, co není v textu napsáno přímo. A zdá se, že pro dospělé nejsou dětští hrdinové příliš blízcí. Možné řešení je nakonec jednoduché, příběh apeluje na dítě v nás dospělých. Zavádí nás zpět do doby, kdy jsme byli schopni v duchu prožívat podobná dobrodružství, ale zároveň dokážeme očima dospělých vnímat vážnost situace i jiné nuance, například podstatu sociálních vazeb a touhu po odchodu ze současné společnosti.
Jirkovy pocity, pochmurná atmosféra Prašiny i dobrodružství, která se v knihách odehrávají, propůjčují textům poetiku, která v člověku dokáže vzbudit dávno zasunuté vzpomínky na dobu, kdy byly podobné knihy populární a kdy je bylo možné v duchu prožívat, protože se odehrávají ve světě jen o málo odlišném, než je ten náš.
Trilogie Prašina existuje i v audioverzi vyrobené vydavatelstvím Tympanum, načetl ji Matouš Ruml. Jeho interpretace je profesionální, neruší příběh, což je pro audioknihu velmi důležité. Posluchač by neměl mít pocit, zejména u dobrodružných textů, že mu interpret napovídá a vede ho. Autorovi se podařilo vytvořit výborný podklad pro děj, což bylo ohodnoceno různými cenami a odráží se to i na prodeji. Možná kdyby česká čtenářská základna byla větší, mohl by z Prašiny vzniknout ještě významnější fenomén, který by překonal plytké fantasy romány nebo nezdařilé love story. Nic ale nekončí a já doufám, že čas Prašiny ještě nastane.
Název: Prašina
Prašina - Černý merkurit
Prašina - Bílá komnata
Autor: Vojtěch Matocha
Ilustrace: Karel Osoha
Nakladatelství: Paseka
Rok vydání: 2018, 2019, 2020
ISBN: 978-80-7432-910-4, 978-80-7432-989-0, 978-80-7637-118-7
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...