
Recenze: Olga Tokarczuková, Joanna Concejová – Ztracená duše
- Vytvořeno 19. 4. 2021 0:00
- Autor: Jiří Lojín

Díla nositelky Nobelovy ceny Olgy Tokarczukové jsou v Česku známá díky nakladatelství Host, které většinu z nich vydalo. Nyní se čtenáři dostává její poměrně zvláštní kniha nazvaná Ztracená duše. Kromě reklamního pásku, ovinutého okolo obalu a upozorňujícího, na již zmíněné ocenění, zaujme především velkým formátem a střízlivým, avšak velmi přitažlivým vzhledem.
Je možná trochu nespravedlivé, že je jako autorka knihy prezentovaná právě Olga Tokarczuková, když již na první prolistování zjistíme, že hlavní těžiště spočívá v grafickém zpracování Joanny Concejové. Ve spolupráci těchto dvou autorek vzniklo útlé, ale působivé dílo, cílící na estetické vnímání čtenáře. Text má doplňkový charakter, provází obrazy, komentuje je a jen částečně vysvětluje, do pozadí však zcela neustupuje.
Knihy Olgy Tokarczukové mají většinou duchovní přesah, ať už jde o prózu Anna In v hrobech světa, dotýkající se sumerské mytologie, nebo Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých, v němž se křesťanství spojuje s přírodou. Nejinak je tomu i v krátkém textu knihy Ztracená duše. Jde v jistém smyslu o alegorii, kdy člověk, který žije a pracuje příliš rychle, nechává za sebou duši, ta mu nestačí a zůstává někde vzadu.
Autorka text prezentuje jako pohádku a i v těch několika větách dokáže zachovat všechny atributy tohoto formátu, dochází ke dramatu, následuje těžká a dlouhá cesta k jeho řešení a nakonec ke smírnému a dobrému konci.
Autorka kreseb celou strukturu rozbila tak, aby nebyl čtenář ukolébán harmonií, obrázky jsou barevné i černobílé, někdy je podkladem čtverečkovaný papír, jindy přechází až k průsvitnému materiálu. Neustále je co objevovat, kniha není fádní a přestože je text skutečně velmi stručný, lze s knihou strávit delší dobu.
Nelze jednoznačně říct, že jde o knihu pro děti. Poučení, které jako každá správná pohádka obsahuje, je mířeno spíš na dospělé. Je potřeba zpomalit, člověku a jeho duši nesvědčí, pokud se stále někam a za něčím žene. Ačkoliv to v textu nenalezneme, podle vyobrazení autorky zřejmě vnímají duši jako dětské Já, které postupně ztrácíme.
Ztracená duše je opravdu zvláštní kniha. Jednoznačně se hodí jako dárek, a to nejen pro děti. Lze ji použít pro někoho, koho chceme upozornit, že právě jeho může duše opustit nebo se to už stalo. Nejde o knihu, která by zaujala barevností, ale právě její decentnost může dobře formovat skutečně dobrý vkus.
Název: Ztracená duše
Autor: Olga Tokarczuková, Joanna Concejová
Překlad: Barbora Doležalová
Vydavatelství: Host
Vydání: 1.
Rok vydání: 2021
Stran: 47
ISBN 978-80-275-0261-5
Aktuality
-
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál... -
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...