
Recenze: Zuzana Pospíšilová, Kočičí pohádky – Kočičí pohádky
- Vytvořeno 26. 5. 2018 1:00
- Autor: Tereza Zítková

Stejně jako každý člověk je každá kočka jiná. Kromě toho, že mají rozdílně zbarvené kožíšky a různobarevné oči, mají i vlastní osobité povahy. Jedna kočka má ráda svůj klid, druhá lidskou společnost a ta třetí je ráda s ostatními kočkami. Zuzana Pospíšilová představuje ve svých Kočičích pohádkách různé kočičí osobnosti. Stačí se jen začíst.
Zuzana Pospíšilová už má na svém kontě mnoho dětských knih. Kromě Chechtavých pohádek i Psí pohádky, na jejichž motivy vznikly také Kočičí pohádky. Pokud tedy patříte mezi milovníky koček, jsou pro vás tyto pohádky jako dělané.
V jedné z pohádek se děti dostanou do pohádkové říše, kde na zámku s princeznou žijí kočičky Lotynka a Amálka. Jejich princezna je zakletá a král se pro zvrácení její kletby snaží udělat cokoliv. Když se tedy dozví, že kouzlo pomine ve chvíli, kdy rozkvetou kočičky, začne po zámku běhat s kropicí konví a snaží se Lotynku a Amálku zalévat. Nakonec se samozřejmě dozví, že se jedná jen o slovní hříčku a přestane dotyčné kočky trápit. Princezna se nakonec svého trápení zbaví. Konec pohádky říká, že kočičky na jaře kvetou proto, aby se případně každý, koho trápí nějaká zlá kletba, mohl této smůly zbavit.
V dalších pohádkách se dozvíte, jak vznikla nejslavnější kočičí kapela, proč se kočka jmenuje Kalamita, z jakého důvodu se kočka jménem Azrael stane masérem anebo jak se dvěma kočkám podařilo vyměnit si role v kouzelnickém představení.
Příběhy v Kočičích pohádkách jsou osobité a mají krásné ilustrace Michala Sušiny, který s autorkou spolupracoval již na několika předchozích knihách. Každá jednotlivá pohádka začíná vždy představením koček, které se ve vyprávění objevují. Čtenář se dozví jejich jméno, kdy slaví svátek podle kočičího kalendáře a k jakému plemenu patří. Jednotlivá vyprávění na sebe nenavazují, takže můžete pohádky klidně číst na přeskáčku.
Oceňuji fakt, že si autorka dala práci s tím, že vytvořila pro jednotlivá vyprávění jedinečnou kočku. Každá z nich je jiná a přeci mají jedno společné, touží po šťastném životě, což ve většině případů znamená najít si hodného člověka, který ji bude hýčkat.
Kočičí pohádky jsou tak akorát dlouhé pro večerní čtení. Jsou zábavné a milé a děti se u nich zajisté pobaví. Navíc pokud máte začínajícího čtenáře, který si chce číst sám, jsou písmenka v knize dostatečně velká, aby to zvládl. Knihu doporučuji všem, co si oblíbili psaní Zuzany Pospíšilové, protože tato autorka neztrácí dech a její vyprávění je stále stejně dobré jako na začátku. A pokud patříte mezi ty, co ještě tuto spisovatelku neobjevili, pusťte se do čtení, stojí to za to.
Ukázku z knihy naleznete ZDE.
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...