Recenze: Knihy pro děti a mládež

Recenze: Miloš Kratochvíl – Kočkopes Kvído

1 1 1 1 1 (1 hlas)
il

I tak můžeme shrnout hlavní myšlenku nové knihy Miloše Kratochvíla Kočkopes Kvído. Kniha je určena dětem od pěti let, ale já bych ji doporučila pro začínajícím čtenářúm. Obsahuje sice více textu, ale příběh je napsán velmi poutavě a spolu s velice povedenými barevnými ilustracemi Markéty Vydrové tvoří komplexní text, který si děti velmi rychle oblíbí. Výhodou této knihy je také tisk na tvrdším a barevném papíře.


knihaHlavní téma knihy je postaveno na velice častém přání každého dítěte: „Mami, já chci psa, kočku, papouška!“ Tuto větu jistě znají mnozí z vás, ať už z pozice prosícího dítěte, nebo rodiče, který se musí rozhodovat, zda dítěti zvíře povolí, nebo nikoliv.

Ve stejné situaci je i malá Týna, která se u rodičů dožaduje jakéhokoliv zvířete. Když jí rodiče její nápad opakovaně rozmlouvají, Týna se zavře u sebe v pokoji a snaží se svého mazlíčka alespoň nakreslit. Nepovede se jí ale ani jeden výkres a všechny tři – obrázek psa, kočky i papouška – letí do koše. Co se ale nestalo:

Z koše se vykutálela koule ze zmuchlaných výkresů. Zašustilo to v ní pořádně hlasitě, rozbalila se – a jako z vajíčka se z ní vyklubalo podivné stvoření. [1]

Týna měla samozřejmě obrovskou radost, ale její rodiče se na vše dívali jinak. Kratochvíl zde nakusuje dnes tolik omílaný problém strachu ze všeho jiného nebo odlišného, který odborníci nazývají negativně chápaným slovem xenofobie. Tatínek Týny se bojí o svou reputaci v zaměstnání, nechce se shazovat před sousedy a známými, kteří si z něj hned při prvním setkání s Kvídem dělají legraci. Proto nutí nového Týnina mazlíčka, kočkopsa Kvída, aby si vybral, jestli je víc pes, nebo kočka, že obojí být nemůže. Chce jej za každou cenu schovat, aby ho nikdo neviděl, a odmítá se s ním bavit.

A tak začíná snaha nejen Týny, ale hlavně Kvída, který chce být naopak tatínkovi i celé rodině užitečný, chce dělat radost a zároveň touží vidět, jak se ostatní mají rádi To je krásně vidět v následující ukázce, ve které se Kvída ptá jeho zvěrolékař, zda je šťastný:

„Jo,“ přiznal Kvído. „Teď úplně nejvíc.“ … Paní Humplíková mi koupila misku ještě blýskavější, než je pohár, a panu Humplíkovi už nevadí, že jsem kočkopes. Mají mě rádi…“ [2]

Konec knihy je poplatný dětskému žánru a končí smířlivě, ba přímo vesele a pozitivně. Vedle poutavého příběhu, ve kterém si každý čtenář najde to své, se Kratochvílovi pomocí metafory výborně podařilo zpracovat choulostivé téma tak, aby jej pochopily i děti a odnesly si z něj ponaučení. I proto by se kniha Kočkopes Kvído měla dostat do povědomí širší veřejnosti.

Miloši Kratochvílovi se po oblíbených dětských knihách, jako jsou Strašibraši nebo série Pachatelé dobrých skutků, opět podařilo využít své neocenitelné empatie do dětských duší a vytvořit tak nezapomenutelné vyprávění o přátelství, lidské sounáležitosti a smířlivosti. Nutno říct, že oblíbenost tohoto titulu je patrná už z toho, že jde od roku 2011 už o druhé vydání.

[1] KRATOCHVÍL, Miloš. Kočkopes Kvído. Vyd. 2. Praha: Triton, 2015. ISBN 978-80-7387-825-2. Str. 18.
[2] Tamtéž, str. 167.

 

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení