Recenze: Knihy pro děti a mládež

Sloní orchestr

1 1 1 1 1 (1 hlas)
il

Kniha Všichni sloni v orchestru vyšla na počest Miloše Macourka. Jde o výbor z jeho prozaických i básnických textů pro děti i dospělé. Autor s vynikající fantazií a osobitým smyslem pro humor se v něm po letech znovu setkává se svým ilustrátorem Adolfem Bornem, který Miloši Macourkovi rozumí jako nikdo jiný.


knihaJiní kluci mého věku lezli po stromech, stříleli prakem po vrabcích a kradli třešně v sousedovic zahradě, kdežto já jsem žil ve vysněném světě princů a princezen, čarodějů a trpaslíků, snil jsem o skleněných palácích, šestihlavých dracích a kouzelných prstenech. Když jsem po mnoha letech začal konečně psát knížky a filmové scénáře, jediný zdroj, ze kterého jsem mohl čerpat, byl svět zázraků - tedy svět pohádek. [1]

Takhle na své dětství, strávené u babičky v Kroměříži, nedlouho před smrtí vzpomínal Miloš Macourek (1926-2002), jedna z nejvýraznějších postav české dětské literární a filmové tvorby. Je duchovním otcem opičky Žofky, Macha a Šebestové, Arabely, Saxany nebo Létajícího Čestmíra. Které dítě by jeho příběhy neznalo?

Kniha Všichni sloni v orchestru ukazuje Miloše Macourka jako autora mnoha tváří. Jako milého vypravěče s úžasnou obrazotvorností, velkého humoristu s výjimečným citem pro pointu, ale také lyrického básníka, jenž nebásní jen ve verších. Najdete zde delší texty i drobné miniatury, pohádky pro děti i hlubší prózy, které si rádi přečtou i dospělí. Do výboru jsou zařazeny texty ze sbírky Člověk by nevěřil svým očím (Praha: Československý spisovatel, 1958), ze dvou cyklů moderních pohádek Žirafa nebo tulipán? (Praha: Mladá fronta, 1964) a Mravenečník v početnici (Praha: SNDK, 1966), z dřívějších výborů Láska a dělové koule (Praha: Československý spisovatel, 1989) a Pětka z přírodopisu a jiné macourkoviny (Praha: Albatros, 2003.)

Kniha Všichni sloni v orchestru je určena dětskému publiku, ale svým humorem přitáhne i dospělé. Kniha na první pohled zaujme i svými ilustracemi, o něž se postaral slavný český výtvarník Adolf Born. Z ilustrací je zřejmé, jak si oba autoři rozumějí a jak dokázali spojit text s ilustracemi.

V knize jsou velice často hlavními hrdiny zvířata, nebo dokonce předměty. V delší próze Proč se už ve škole netahá za uši se dočtete příběh zlobivé žákyně Cecílie z páté B, které kvůli zlobení narostly uši veliké jako zahradní vrátka, díky nimž doletěla až do Afriky a seznámila se se slony, jež měla nejraději, a zazpívala jim písničku Mám tuze ráda slony. Sloni ji přivítali mezi sebe a co se dělo dál, to vám napoví tato kouzelná kniha plná humoru.

Zde jsou sloni zobrazeni jako přátelští tvorové, kteří umějí naslouchat a umí druhé přijmout mezi sebe, a to upřímně a ze srdce. Zpočátku troubí choboty malinko falešně, ale mají chuť do života a trénují od rána do večera, a to se vyplatí, neboť vznikne nádherný sloní orchestr. Naopak v knize Lenky Rožnovské Slůně Riang (Praha: Grada, 2013), Riang znamená veselý, má malé slůňátko předurčený osud kvůli nezvané kmotře (žlutočerný jedovatý had). Hlavní hrdina zde bude bojovat na křivolaké cestě se svým osudem. Naopak sloni Miloše Macourka nepoznají žádné strasti, těm se daří žít bez nejmenších starostí.

Příběh Křída poukazuje na to, že bychom nikdy neměli ztrácet naději. Když jste se narodili, byli jste docela maličcí a pak jste vyrostli. S křídami je to jiné. Napřed jsou veliké a štíhlé, ale pak stárnou a jsou menší a menší, až z nich zbude jenom trocha prášku. Je jakési podivné přátelství mezi malými dětmi a starými křídami.

Na začátku leží křída v papírové krabičce s jinými velkými křídami, leží a sní o tom, jaké nádherné věci v životě nakreslí. Má tolik přání, že by je všechna ani nedovedla vyslovit. Chtěla by nakreslit moře s majákem a lodí, která pluje v dálce na pozadí křídových útesů, chtěla by nakreslit slunce, jak se zrcadlí na modré hladině, chtěla by nakreslit velikou vzducholoď plnou praporků, vzducholoď, která letí kolem malého bílého mráčku, bílého jako křída, vysoko nad střechami domů a nad zahradami s altánky, chtěla by nakreslit květiny, veliký padák, který se snáší, tunel, z něhož vyjíždí vlak, chtěla by nakreslit bílé motýlky. O tom všem sní veliká křída a nemůže se dočkat, až to všechno jedno po druhém nakreslí. [2]

Křída tak musí být trpělivá, zda se jí její velký sen vyplní. I když už je maličká, neztrácí naději. Splní se její velký sen, nebo ji děti vymění za velké nové křídy?

Vydařený je i příběh s názvem Meloun, který vypráví o tom, jak meloun hledá smysl svého života. Nalezne jej? Klubko, kočka a pletací dráty nám přibližuje život kočky, která si povídá s klubkem o vážných věcech. Kočka říká, že život nelze brát vážně, na to je údajně příliš krátký, smysl má prý jenom hra. V knize je jednadvacet příběhů, které si zamilujete. Miloš Macourek má bohatou fantazii, díky níž se čtenář nebude zaručeně nudit. Díky bohaté slovní zásobě si děti rozvinou svůj slovníček (looping, pasiáns...). V knize Všichni sloni v orchestru je text nádherně propojen s ilustracemi. Za tento počin si autoři zaslouží velikou pochvalu.

[1] MACOUREK, Miloš. Všichni sloni v orchestru. Praha: Albatros, 2013. ISBN 978-80-00-03272-6. Str. 104.
[2] Tamtéž str. 49-51

 

Soutěže

Aktuality

  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  
  • Země skrytých úsměvů

    Kniha Země skrytých úsměvů přináší 30 povídek 30 současných českých spisovatelů, spjatých s Podzimním knižním veletrhem v Havlíčkově Brodě + navíc texty tří již nežijících autorů. Povídky jsou žánrově i tematicky pestré, zrovna tak jako je pestrá současná česká literatura.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení