
Třetí setkání s Viki Perryovou
- Recenze
- Vytvořeno 21. 11. 2011 1:00
- Autor: Lenka Martinková

Poslední dobou to vypadá jako nějaká módní vlna. Kdo nečte knihy z řady Neobyčejný deník obyčejné holky od Lauren Myracleové, ten jako by neexistoval. Běžně davovým šílenstvím nepropadám, ale teď jsem neodolala a už potřetí se rozhodla na stránkách deníku navštívit třináctiletou Viki a její kamarádky.
Jde o třetí díl příběhu, který začal, když hlavní hrdinka oslavila jedenácté narozeniny. Kdo by si takovou slávu dokázal představit bez pořádné párty? Stejným způsobem začíná i třetí volné pokračování s vše prozrazujícím názvem Třináct.
Slečna Perryová je o něco starší a rozumnější, takže některé části oslavy považuje za neskutečně trapné a dětinské. Se svým bráškou musí pomáhat těhotné mamce a řeší svoji první lásku. A jak se dokáže vypořádat s problémy svých kamarádek, s tajným přáním pomáhat potřebným a příběhem kluka s leukémií?
Děj se odehrává na místech, která každá náctiletá holka běžně navštěvuje. Mezi kulisami se na prvním místě objevuje soukromá škola a rodinný dům Perryových. Nechybí ani místa, která Viki připomínají její šťastnější léta, kdy byla natolik malá, že veškeré potíže za ni řešili rodiče.
Hlavní hrdince už je třináct. Myslí si, že je vlastně dospělá, a snaží se si to co nejvíc užít. Většinou si akorát přidělává starosti, se kterými jí (alespoň občas) pomáhá její starší sestra Sandra. Některé Vikiiny problémy se zdají na první pohled úsměvné, ale když se nad možnostmi, které má, zamyslí, uvědomí si, že nic není tak jednoduché, jak to vypadá.
Někdy si čtenář říká, že tak jako hrdinka se nechová žádná třináctiletá dívka a její okolí. Na některé situace Viki reaguje příliš dětsky, jindy zase tak dospěle, jak si v hloubi duše přeje. Tahle nejednotnost hrdinčiny povahy navozuje pocit, že autorka neměla příběh pořádně promyšlený, než se pustila do psaní. Na druhou stranu – třeba v porovnání s prvním dílem Jedenáct – musím uznat, že to byla nějaká nemilá náhoda, když se rozhodla do světa vypustit třetí díl.
Román Lauren Myracleová napsala především pro náctileté dívky, které mají šanci se v některých chvílích ve Viki poznat. Svým způsobem jim dává návod, jak se s některými životními situacemi vypořádat.
Ukázka z knihy:
Chytily jsme se za ruce a po špičkách jsme obešly ohniště. Zahoukala sova a my se chytly ještě pevněji. Dusily jsme v obě nervózní smích.
„Proklínám tě, ty sovo jedna!“ zašeptala Mata.
„Ty démone noci!“ doplnila jsem ji.
„Hele, neříkej to slovo!“
„Cože? Jaký slovo? Démon?“
„Jo! Neříkej to!“
„Démon, démon, démon!“ zašeptala jsem. Bylo to legrační. A taky jsem jí trochu oplatila tu poznámku o mém blinkání.
„Hele, myslím to vážně,“ žadonila.
(Myracleová, L.: Třináct. Brno: JOTA 2010, s. 87.)
Knihu Třináct vydalo nakladatelství Jota
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...