
Jeden ze zázraků roku 1945 – ti, kteří přežili holocaust
- Recenze
- Vytvořeno 26. 9. 2010 2:00
- Autor: Lenka Krausová

Druhá světová válka byla, a vlastně stále je, celosvětovou tragédií. Převážné většině se v této souvislosti vybaví slovo holocaust, který měl Zemi navždy zbavit židovského obyvatelstva. Nejspíše je zbytečné něco takového připomínat. Přesto se dodnes objevují tací, kteří brutální vybíjení židů popírají a tím zasévají pochybnosti mezi ty, již počátek čtyřicátých let dvacátého století nezažili. Proto jsou velmi důležitá svědectví přeživších, kterým je v současnosti téměř devadesát let. A jedním takovým svědectvím je i kniha Clařina válka.
Clara Kramer se po skončení války odstěhovala do nově vzniklého státu Izrael, odkud po deseti letech natrvalo odešla do Spojených států amerických. Je jednou z mála, kteří přežili holocaust, aniž by se dostali do koncentračních táborů, za což vděčí bunkru, v němž skrýval dívku a dalších sedmnáct lidí Valentin Beck. Těžko uvěřit, že riskoval životy všech svých rodinných příslušníků. Vždyť vystupoval jako neoblomný antisemita a později jako oddaný Volksdeutscher. Svou věrnost mimo jiné dokazoval pořádáním pitek s nejrůznějšími posluhovači říše – ukrajinskými policisty či esesmany…
Vodka tekla proudem a muzika hrála. Nemohli jsme dělat nic než tiše sedět a poslouchat. Při takových večírcích seděly děti většinou u mě. Ale tentokrát, když začali přicházet první hosté, si hrály s Klarunií a byly na druhé straně bunkru u Patrontaschových. Dokud byli nahoře cizí lidé, nikdo z nás se ani nehnul. Ztuhli jsme. Malé podzemní sochy.
Tančil se nějaký pomalý tanec a já jsem slyšela hovor do nejmenších detailů. Mluvil Lang:
„Bůh nám pomáhej, až válka skončí a židi se začnou mstít.“ Nevěřila jsem svým uším, že mu něco takového vůbec dělá starosti. Alespoň měl něco jako svědomí.
Jeden ze železničářů se zasmál: „Jestli je nejdřív dostaneme, tak ne.“
Ten smích zněl tak, že to Zosii vyděsilo. Začala plakat, nejdřív tiše a pak nahlas. A potom už skutečně naříkala. Po celé ty měsíce jsme ji učili, aby mluvila, jen když je to naprosto nezbytně nutné.
Clařina válka bývá často srovnávána s jinými populárními deníky „z podzemí“ a pokaždé z podobných soubojů vyjde poražena. Hlavním důvodem je skutečnost, že se nejedná o přesné vydání deníku, nýbrž o převyprávění, s kterým autorce pomohl spisovatel a scénárista Stephen Glantz. Doslovné úryvky naleznete jako malé úvodníky k šestnácti kapitolám z celkových osmnácti, a ano, je pravdou, že právě z těchto řádků psaných kurzívou vyzařuje stísněnost, kterou pisatelku provázela. Absolutně však nesouhlasím s tvrzením, že by převyprávění snížilo hodnotu příběhu. Vše je reálné a nejednou se čtenáři zatají dech hrůzou, co se právě teď stane, přestože ví, který člen Clařiny rodiny kdy zemře. Jak je to možné? Na prvních stránkách knihy je vyobrazen jednoduchý rodokmen, na němž má každý z rodiny přiřazeno datum narození a úmrtí. Na protilehlém listě je pak náčrt domu a prostoru pod ním, což umožňuje přesnější představu o podmínkách tajného života za války.
Velkým plusem jsou vložené fotografie uprostřed svazku. Zachycují bezstarostné obličeje v letech před vpádem Němců, ale také za okupace a po ní. Jsem ji jistá, že jimi budete listovat po celou dobu, po kterou vám bude titul dělat společnost.
Poslední řádky, přes které čtenářovy oči přejedou, sdělují, jaké činnosti se Clara Kramer především věnovala, a nechybí upozornění, kde je umístěn originál deníku, který čítá několik (ne)obyčejných čtverečkovaných sešitů.
Nejčtenější články
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...