
Dítě na tripu
- Recenze
- Vytvořeno 1. 6. 2011 2:00
- Autor: Petr Měrka

Lewise Carrolla asi není potřeba představovat. Ačkoli mnohem známější než on bude jeho vůbec nejproslulejší postava Alenka, která je hlavní protagonistkou jeho dvou nejvíce do povědomí zakořeněných knih, a sice Alenky v říši divů a její pokračování Za zrcadlem a s čím se tam Alenka setkala. Za tento nezpochybnitelný věhlas můžou dle mého soudu především četná filmová ztvárnění, z čehož minimálně dvě stojí za zmínku.
První z nich nese název Něco z Alenky z roku 1988 a režíroval ho asi vůbec nejslavnější žijící český surrealista Jan Švankmajer, který se Alenkou v říši divů jen volně inspiroval, podobně, jako tomu učinil i Tim Burton ve svém 3D velkofilmu s Johnny Deppem představujícího v něm potrhlého Kloboučníka. Je ovšem nutné podotknout, že oba snímky, i když se nedrží přesně předlohy, jsou výjimečně zdařilé a nepostrádají nemalé kouzlo s půvabem. Ostatně vizualizace je pro Alenku jako stvořená a jenom jí prospívá.
Pro Alenku je totiž příznačný značně halucinacím poplatný svět plný divů a zázraků, které odkazují do transcendentní sféry mimosmyslových zážitků, s nimiž člověk přijde do kontaktu pod vlivem LSD nebo lysohlávek.
Jisté paralely s Carrollovým dílem ve světě literatury můžeme objevit třeba u Alfreda Jarryho. Konkrétně míním jeho ztřeštěný výmysl nazvaný patafyzika, kterou uplatnil ve své knize Skutky a názory doktora Faustrolla, jež na jeho vlastní přání vyšla teprve posmrtně. Tedy v době, která ji byla s to pochopit. Na mysl nám ovšem může připadnout i další Jarryho krajan – Boris Vian a jeho Pěna dní.
Bylo by mylné se domnívat, že je Alenka určena výhradně pro děti. Setkáváme se v ní totiž s kritikou byrokracie či společenských úzů hraničících s čirou sterilností a především pak pokryteckou přetvářkou, na níž je lidská koexistence běžně založena. Také dochází ke konfrontaci nezdravě strnulého a zapšklého světa dospělých s rozverně rozjívenou dětskou fantazií, pro niž je charakteristická hravost s bezstarostností.
Dospělí si nic takového nemohou dovolit. Pro ně je nejdůležitější stres a spěch, za nimiž stojí jediné – sociální otázka zvládnutí holé existence. Což v současnosti, které dominuje vysoká míra nezaměstnanosti na straně jedné, a vykořisťování dělníků na straně druhé, není nijak zvlášť jednoduché. A politici k lidskému štěstí také dvakrát nepřispívají.
Alenka v říši divů, kterou vydalo nakladatelství Grada, je adaptací pocházející z pera Lewise Helfanda a ilustrací se zhostila Rajesh Nagulakonda. A jde vlastně o sumu toho nejpodstatnějšího z ní, která se sice s knihou nedá srovnat, ale to také nejspíš nebylo ani účelem. Naopak zvolená forma prospívá k jejímu přiblížení těm nejmenším čtenářům, pro něž je podoba komiksu i mnohem adekvátnější, ale hlavně přístupnější a atraktivnější.
Alenka je dílo nadčasové. To znamená veskrze moderní, a to i přesto, že vůbec poprvé spatřila světlo světa v roce 1865.
Na závěr bych chtěl podotknout, že Lewis Carroll, vlastním jménem Charles Lutwidge Dodgson (1832–1898), byl i zcela výjimečný fotograf, jehož si současnost cení jako jednoho z nejlepších viktoriánské éry.
„Jestliže v tom žádný smysl není, nemusíme ho hledat, ušetříme si fůru práce.
Ať porota rozhodne!“
„Ne, ne. Nejdřív trest, potom rozsudek.“
(Carroll L. Alenka v říši divů. Přel. J. Roček. Grada: Praha, 2010, s. 65)
Knihu Alenka v říši divů vydalo nakladatelství Grada
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře