Dítě na tripu

Recenze

Vytvořeno 1. 6. 2011 2:00

Autor: Petr Měrka

Lewise Carrolla asi není potřeba představovat. Ačkoli mnohem známější než on bude jeho vůbec nejproslulejší postava Alenka, která je hlavní protagonistkou jeho dvou nejvíce do povědomí zakořeněných knih, a sice Alenky v říši divů a její pokračování Za zrcadlem a s čím se tam Alenka setkala. Za tento nezpochybnitelný věhlas můžou dle mého soudu především četná filmová ztvárnění, z čehož minimálně dvě stojí za zmínku.

První z nich nese název Něco z Alenky z roku 1988 a režíroval ho asi vůbec nejslavnější žijící český surrealista Jan Švankmajer, který se Alenkou v říši divů jen volně inspiroval, podobně, jako tomu učinil i Tim Burton ve svém 3D velkofilmu s Johnny Deppem představujícího v něm potrhlého Kloboučníka. Je ovšem nutné podotknout, že oba snímky, i když se nedrží přesně předlohy, jsou výjimečně zdařilé a nepostrádají nemalé kouzlo s půvabem. Ostatně vizualizace je pro Alenku jako stvořená a jenom jí prospívá.

Pro Alenku je totiž příznačný značně halucinacím poplatný svět plný divů a zázraků, které odkazují do transcendentní sféry mimosmyslových zážitků, s nimiž člověk přijde do kontaktu pod vlivem LSD nebo lysohlávek.

Jisté paralely s Carrollovým dílem ve světě literatury můžeme objevit třeba u Alfreda Jarryho. Konkrétně míním jeho ztřeštěný výmysl nazvaný patafyzika, kterou uplatnil ve své knize Skutky a názory doktora Faustrolla, jež na jeho vlastní přání vyšla teprve posmrtně. Tedy v době, která ji byla s to pochopit. Na mysl nám ovšem může připadnout i další Jarryho krajan – Boris Vian a jeho Pěna dní.

Bylo by mylné se domnívat, že je Alenka určena výhradně pro děti. Setkáváme se v ní totiž s kritikou byrokracie či společenských úzů hraničících s čirou sterilností a především pak pokryteckou přetvářkou, na níž je lidská koexistence běžně založena. Také dochází ke konfrontaci nezdravě strnulého a zapšklého světa dospělých s rozverně rozjívenou dětskou fantazií, pro niž je charakteristická hravost s bezstarostností.

Dospělí si nic takového nemohou dovolit. Pro ně je nejdůležitější stres a spěch, za nimiž stojí jediné – sociální otázka zvládnutí holé existence. Což v současnosti, které dominuje vysoká míra nezaměstnanosti na straně jedné, a vykořisťování dělníků na straně druhé, není nijak zvlášť jednoduché. A politici k lidskému štěstí také dvakrát nepřispívají.

Alenka v říši divů, kterou vydalo nakladatelství Grada, je adaptací pocházející z pera Lewise Helfanda a ilustrací se zhostila Rajesh Nagulakonda. A jde vlastně o sumu toho nejpodstatnějšího z ní, která se sice s knihou nedá srovnat, ale to také nejspíš nebylo ani účelem. Naopak zvolená forma prospívá k jejímu přiblížení těm nejmenším čtenářům, pro něž je podoba komiksu i mnohem adekvátnější, ale hlavně přístupnější a atraktivnější.

Alenka je dílo nadčasové. To znamená veskrze moderní, a to i přesto, že vůbec poprvé spatřila světlo světa v roce 1865.

Na závěr bych chtěl podotknout, že Lewis Carroll, vlastním jménem Charles Lutwidge Dodgson (1832–1898), byl i zcela výjimečný fotograf, jehož si současnost cení jako jednoho z nejlepších viktoriánské éry.

„Jestliže v tom žádný smysl není, nemusíme ho hledat, ušetříme si fůru práce.
Ať porota rozhodne!“
„Ne, ne. Nejdřív trest, potom rozsudek.“
(Carroll L. Alenka v říši divů. Přel. J. Roček. Grada: Praha, 2010, s. 65)

Knihu Alenka v říši divů vydalo nakladatelství Grada