Recenze: Odborná literatura

Recenze: Erling Kagge – Radost z chůze

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
5

Chůze je pro člověka přirozená. Každý rodič se často těší na první kroky své ratolesti, s nedočkavostí člověku vlastní vyhlíží okamžik, kdy začne překonávat různé vzdálenosti a překážky. Chodíme od útlého věku, dokud nám to limit těla dovolí. Chůze má v sobě něco krásného, filozofického. Často se jí vyhýbáme, abychom ušetřili čas, ale když spěcháme, čas plyne jiným tempem, doslova letí. V dnešní uspěchané době je tak osvěžující zpomalit, zamyslet se nad tím, zda čas neplyne jinak, když se procházíme.



O tom všem píše ve své knize Radost z chůze Erling Kagge. Je k tomu jedním z nejpovolanějších, neboť je prvním člověkem, který zvládl „výzvu tří pólů“, což znamená, že po svých pokořil severní pól, jižní pól a vrchol Mount Everestu. Když v roce 1993 jako první člověk na světě bez jakékoli podpory a rádiového spojení přešel Antarktidu k jižnímu pólu, stal se v Norsku národním hrdinou. A z jeho knihy Radost z chůze je láska k chůzi doslova cítit.

Klást jednu nohu před druhou patří mezi nejdůležitější činnosti člověka. Poté, co jsem dočetla knihu Erlinga Kagge, mi toto vytane na mysli pokaždé, když si nazuji boty a nechám své myšlenky volně plynout. Kniha je kombinací faktických informací o chůzi a do jisté míry snahy přesvědčit čtenáře o jejích výhodách. Řadu situací Kagge zasazuje do kontextu vlastních cest, které jsou bezpochyby fascinující a neobvyklé, však kdo si prošel část jednoho z největších a nejrušnějších měst světa systémem kanálů a odpadních stok, ale řadu aspektů demonstruje na vlastních příbězích, a to i ze svého soukromého života. Kagge příliš nemoralizuje, argumentuje, pravda, někdy až příliš prvoplánově, ale pro své domněnky a rady má vždy připraveny argumenty, které jsou přirozené a akceptovatelné. Umožňuje čtenáři přemýšlet, a to i díky zdánlivému pozvolnému a poklidnému tempu, kterým kniha plyne. Autor se věnuje nejrůznějším atributům chůze, zdůrazňuje její terapeutický účinek, pomáhá pochopit propojení myšlení a chůze. Kniha je tak jakousi nenásilnou výzvou k tomu, abyste chodili a radovali se.

Z pohledu čtenáře vnímám dvě dimenze knihy, filozofickou a osobní. Líbily se mi obě. Jak filozofické zamyšlení se nad významem chůze, tak osobní rovina, kdy mi autor jako čtenáři dovolil spolu s ním pravidelně chodit do práce a vnímat atmosféru ospalého rána, kdy jsem s ním měla možnost sdílet těžké životní okamžiky, ale i ty radostné, sdělované s takovou lehkostí a nenásilnou formou, jako bychom byli staří známí, já- čtenář a on – autor.

Radost z chůze je malým útlým průvodcem, který čtenáři zpříjemní delší cestu, opakované čekání na dopravní prostředek nebo chvilku před usnutím. I přes svoji útlost a rozměr se ale jedná o v přeneseném pojetí knihu velkou, která nese velké myšlenky velkého, inspirativního muže.

Ukázka z knihy:
Nemám spočteno, kolik výšlapů jsem podnikl. Zažil jsem krátké výlety, absolvoval jsem dlouhé túry. Putoval jsem z měst a do měst. Šel jsem v noci i ve dne, od lásek k přátelům.

Chodil jsem v lesích i po horách, přes ledem pokryté náhorní plošiny a člověkem stvořenou divočinu. Chodil jsem a nudil jsem se, chodil jsem, abych se vyhnul neklidu. Chodil jsem s bolestí i s radostí. Ale bez ohledu na to, kam a proč, jsem pořád chodil. Došel jsem doslova na konec světa.

Výšlapy se od sebe liší, ovšem když se ohlédnu, uvědomím si, že chůze má jednu společnou vlastnost: vnitřní klid. Chůze a klid spolu souvisejí. Klid je abstraktní, chůze konkrétní.

Dokud jsem neměl rodinu, domov a práci, nikdy jsem se nezamýšlel nad tím, proč je tak důležité chodit. Ale děti vyžadují odpovědi: Proč máme chodit, když je rychlejší tam dojet? Také dospělé, se kterými jsem mluvil, někdy zajímalo to samé: Jaký smysl má pomalý pohyb z jednoho místa pro druhé?

I kdybychom vy a já šli vedle sebe, vnímali bychom chůzi odlišně. Až doteď jsem lidi přesvědčoval jakýmsi automatickým vysvětlením, takovým, ke kterému se člověk uchyluje, protože je stručné – přímý protiklad k podstatě chůze samotné, která je pomalá: Vysvětloval jsem, že kdo chodí, žije déle. Člověk také méně stoná. Když jsem to ale vyprávěl, pokaždé jsem věděl, že říkám půlku pravdy. Chůze je mnohem víc než nějaký výčet zdravotních přínosů, jaký známe třeba z reklam na vitaminy. Jak tedy vypadá celá pravda. (KAGGE, E. (2020). Radost z chůze. Ed. J. Drápalíková. Přel. E. Dohnálková. Praha: Grada Publishing, s. 15-16.)

Název knihy: Radost z chůze 
Autor: Erling Kagge
Překlad: Eva Dohnálková
Nakladatelství: Grada Publishing
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2020
Vydání: První
Počet stran:174
ISBN: 978-80-271-2081-9

 

Soutěže

Aktuality

  • Svaz českých knihkupců a nakladatelů děkuje zdravotníkům a spouští iniciativu #knizkaprosestricku

    Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) si velice váží práce sester, lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, kteří v těchto dnech intenzivně pečují o pacienty nemocné Covidem-19 a letos proto nemají mnoho možností připravit se na blížící se Vánoce. SČKN proto věnuje kolekci knižních titulů Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a spouští iniciativu #knizkaprosestricku. Nabízí tak veřejnosti možnost poděkovat zdravotnickým pracovníkům za jejich nasazení tím, že pro ně mohou koupit a darovat jim knížku.

    Číst dál...  
  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení