Recenze: Odborná literatura

Recenze: Václav Havel, Adam Michnik – Podivná doba. Rozhovory Adama Michnika s Václavem Havlem

1 1 1 1 1 (1 hlas)
5

Třicáté výročí sametové revoluce bylo pro Čechy hojně využívanou příležitostí obracet se zpátky a pokládat si otázku, co nám demokracie dala a vzala. Debatovali jsme v politických kruzích, na internetu i v hospodách. A právě v listopadu 2019 se objevila kniha Podivná doba, která na tuto otázku nabízí odpověď z úst Václava Havla a Adama Michnika, kteří se nalézali ve středu dění, byli dobrými přáteli, a přestože pocházeli každý z jiné země, pozorovali kolem sebe velmi podobné věci.

 

podivna-dobaKniha je souborem rozhovorů mezi Václavem Havlem a Adamem Michnikem, z nichž první se odehrál v roce 1991 a poslední v roce 2008. V mnoha ohledech to byla doba skutečně podivná. Byla to doba, kdy demokracie rozkvétala, leč s řadou kosmetických vad, jak zpíval Karel Kryl, zklamaný porevolučním děním, tak jako mnoho dalších. Doba okouzlení a současně frustrace jak demokracií, tak tržním hospodářstvím. Doba, která otevírala stará témata, jež diktatura celá desetiletí držela pod pokličkou. Doba, kdy na Hradě místo politika vládl intelektuál, „politicky angažovaný spisovatel“, jak Havel sám sebe nazýval. Doba hledání správného způsobu života v demokracii, mnoha pozitivních změn i mnoha přešlapů.

 

Michnik tu dobu označuje jako „vyhnání z pohádky“, za kterým se skrývá vystřízlivění z pohádkově naivní představy roku 1989, že demokracie společnost desetiletí ničenou totalitním útiskem lusknutím prstů vyléčí. Ve skutečnosti přechod k demokracii naopak odkryl mnoho temných stránek lidských osobností, které totalita držela pod pokličkou. A právě v kontextu této deziluze vidí Michnik důležitost postavy Václava Havla, který nám dodával naděje výroky o trpělivosti, morálce a osobní odpovědnosti.

 

„Historie se mění postupně a nelze k urychlení oněch proměn užívat násilné manipulace. Svět není stroj. Je třeba trpělivě zasévat semena, poctivě zalévat půdu, kde byla zaseta, a dopřávat rostlinám přesně ten čas, který si samy určují. Jako neobelstíme rostlinu, neobelstíme ani dějiny. Ale i dějiny můžeme zalévat. Trpělivě a každý den. Nejen s porozuměním, nejen s pokorou, ale i s láskou.“ (HAVEL, V. – MICHNIK, A. (2019). Podivná doba. Ed. T. Vrba. Přel. T. Vrba – E. Rysová. Praha: Paseka, s. 194.)

 

Ač byla doba, ve které se rozhovory odehrávaly, plná výrazných událostí – schválení lustračního zákona, rozpad Československa, opoziční smlouva, vstup ČR do Evropské unie atd. –, rozhovory Havla a Michnika se jich dotýkají jen okrajově. Hlavní oblastí zájmu jsou procesy a tendence ve společnosti potýkající se s přechodem k demokracii a mnoha otázkami s ním spojených: Jakou funkci mají mít politické strany, politici samotní a občanská společnost? Vede demokracie ke krizi autority? A jakým způsobem se má autorita v demokratické společnosti vůbec projevovat?

 

Kromě otázek směřujících do budoucnosti bylo tenkrát třeba se vypořádat s mnoha problémy z minulosti. Bylo třeba vyřešit, jak naložit s lidmi spojenými s minulým režimem (přičemž lustrační zákon považuje Havel za jeden z největších porevolučních přešlapů), otevírala se však i témata ze vzdálenější minulosti, především problematika vysídlení Němců, jehož správnost v době diktatury nesměla být zpochybňována.

 

K aktuálnímu dění se pak Havel v rozhovorech vyjadřuje spíše krátkými zmínkami, při čtení je však určitě dobré mít na paměti, co se v té době dělo. V rozhovoru z roku 2003, kdy ve veřejné debatě stále rezonovala válka v Kosovu, se Havel s Michnikem zamýšlejí nad pacifizmem i nad tím, jaké prostředky by v mezinárodních vztazích měly být legitimní. V roce 2007, době vlády bratrů Kaczynských v Polsku, je zase hlavním tématem hrozba nových autoritářských tendencí v celé střední Evropě. Mimo to se v rozhovorech dotýkají témat, jako jsou role médií v politice nebo nárůst xenofobie a rasizmu.

 

Formát novinových rozhovorů čtenáři bezpochyby usnadňuje pochopení v nich obsažených postojů. Havel se zpravidla nedostane k monologu, který by byl delší než na jednu stranu, což ho nutí odpovídat stručně a k věci. Díky tomu je kniha nabitá myšlenkami a každý odstavec nutí člověka se zastavit a zamyslet zase nad něčím novým (na druhou stranu rozmanitost otázek nedovoluje věnovat se některému tématu více do hloubky). Postava novináře Michnika pak vnáší do knihy jakýsi kritický prvek – přestože zastává v principu stejná stanoviska jako Havel, ptá se kriticky, poukazuje na sporná místa a doptává se, má-li pocit, že je v projevu jeho přítele něco nedotažené.

 

Knihu uzavírá esej Adama Michnika Cestou velkých dějin češství, kterou napsal v roce 2011. Vychází v ní z myšlenky Jana Patočky (který je v knize již dříve zmiňován jako inspirace Michnika i Havla), že se české dějiny dělí na velké, kdy máme svůj osud pevně v rukou, a malé, kdy trpíme pod cizím útiskem. Relativně obsáhle se vrací k Edvardu Benešovi a jeho rozhodnutí nebojovat s Němci v roce 1938, kterýžto krok snad můžeme do jisté míry lidsky chápat, právě on ale uvrhl Čechy do jejich „malých dějin“ plných hrbení zad. Právě Havel podle Michnika po vzoru Masaryka vrací Čechy na cestu jejich „velkých dějin“, k suverénní občanské společnosti připravené se zas a znovu stavět za svoje hodnoty.

 

Série šesti rozhovorů, ve kterých Havel vyjadřuje svá přesvědčení, spolu s esejí jeho přítele, ve které se mimo jiné snaží zachytit Havlovy přednosti, jako jsou odvaha, dobrosrdečnost a upřímnost, nám umožňuje podívat se na jeho prezidentství z trochu jiného úhlu. Nemusíme ho vnímat jen jako sled dobrých a špatných událostí, nýbrž jako kontinuální vládu určitého světonázoru, který spolu s Havlovou osobností i osobitostí v české společnosti dodnes svým způsobem přetrvává, formuje ji a připomíná nám mravní ideály revoluce v roce 1989, ke kterým snad stále směřujeme. Postava Václava Havla funguje dodnes jako jakýsi morální imperativ, který nám připomíná, že „ač nikdo z nás – jako jednotlivec – svět nezachrání, každý se musíme chovat tak, jako by to bylo v našich silách“. (Tamtéž, s. 207.)

 

 

Název knihy: Podivná doba. Rozhovory Adama Michnika s Václavem Havlem

Autor: Václav Havel, Adam Michnik

Editor: Tomáš Vrba

Překlad: Tomáš Vrba a Eva Rysová

Nakladatelství: Paseka s. r. o.

Místo vydání: Praha

Rok vydání: 2019

Vydání: 1.

Počet stran: 232

ISBN: 978-80-7637-026-5

Ediční řada: -

 

Soutěže

Aktuality

  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  
  • Země skrytých úsměvů

    Kniha Země skrytých úsměvů přináší 30 povídek 30 současných českých spisovatelů, spjatých s Podzimním knižním veletrhem v Havlíčkově Brodě + navíc texty tří již nežijících autorů. Povídky jsou žánrově i tematicky pestré, zrovna tak jako je pestrá současná česká literatura.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení