Recenze: Odborná literatura

Stanislava Jarolímková: Jak to bylo se zázraky

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
socha 100x100
Je známo, že nevysvětlitelné záhady a s nimi spojované zázraky přitahují lidi po staletí. Jestliže jste fandou tajemna, libujete si v záhadách všeho druhu a pokládáte si otázku, zda vůbec existují zázraky, zkuste nahlédnout do nové knihy české spisovatelky a novinářky Stanislavy Jarolímkové s názvem Jak to bylo se zázraky aneb Co v záhadologiích nebývá, kterou letos vydalo nakladatelství Motto.

 

Sama Jarolímková ke vzniku své knihy dodává:

„Dovolím si tvrdit jen to, že jsem hledala nikoli senzace, nýbrž pravdu, ačkoli vím, že ve srovnání se záhadami a zázraky se pravda může jevit jako pěkně nudný patron.“

jak to bylo se zazraky obalZačtete-li se do knihy Jak to bylo se zázraky, najdete zde vysvětlení toho, jak to vlastně bylo s anděly, čerty a peklem, biblickými zázraky, čarodějnicemi, Hitlerem a nadlidmi, chytáním střel anebo Ježíšem, jeho činy, jeho smrtí a jeho rodinou.

Kniha vám rovněž dá odpověď na otázky, proč v divadelních hrách o pekle hráli kuchaři, jakou roli v čarodějnických procesech sehrálo obilí, proč nacisty zajímal Tibet nebo proč je téměř jisté, že Vánoce nepřipadají na Ježíškovo narození a že se Ježíšek narodil v jeskyni.

V knize Stanislavy Jarolímkové se také dozvíte, že Adolf Hitler nejraději četl Karla Maye, neměl rád dobrodružné romány, ale zbožňoval detektivky a nadšeně fandil myšáku Mickeymu. Jistého kamnáře, který po známých vyprávěl o tom, jaké knihy v Hitlerově knihovně viděl, prý dokonce poslal do koncentračního tábora.

Autorka se rovněž snaží rozšifrovat poslání „tajemného“ nacistického šlechtického programu Lebensborn, jehož zrůdní a zvrhlí propagátoři tvrdili, že když se podařilo vyšlechtit druhy zvířat vybavené vybranými vlastnostmi, podaří se to také u lidí. Jarolímková tvrdí, že od roku 1936 až do konce druhé světové války se v domovech Lebensbornu narodilo přes sedm tisíc „správných“ dětí.

„Tyto bývalé děti, pocházející z různých zemí okupovaných Německem se poprvé sešly 6. listopadu roku 2006 ve východoněmeckém městě Wernigerode. Shodly se většinou na tom, že o ně sice bylo po materiální stránce dobře postaráno, ale pokud byly odebrány svým vlastním matkám a dány k adopci do německých rodin, po celý život se s tím nedokázaly vyrovnat. A pokud se narodily v domech Lebensbornu, pak (alespoň některé) byly po skončení války perzekvovány.“

V knize najdete také odpověď na otázku, jaký byl nejčastější dopravní prostředek čarodějnic. Samozřejmě, že koště. Podle jedné verze proto, že běžné koště, zhotovené zpravidla z březových větví, kdysi vlastnila každá žena. Podle další verze tato skutečnost souvisela s živým plotem z březu, bezu, lísky nebo hlohu, kterým lidé v minulosti ochraňovali svá obydlí před nepřáteli i divokými zvířaty.

„Protože staré ženy dřevinám rozuměly a využívaly jejich léčivé účinky, začaly být s těmito ploty, které jim sloužily coby „lékárničky“, spojovány a dostaly kvůli tomu například v němčině označení die Heckensitzerin (tj. ta, která sedí v křoví), z nějž se později vyvinulo slovo die Hexe (čarodějnice).“

Podle třetí verze se koštěti dostalo pochybné cti proto, že při starých rituálech plodnosti a úrody s ním (a s vidlemi či tyčemi) chodívali lidé na pole, kde kolem něj tancovali a přitom skákali do výšky, aby naznačili, jak vysoko má růst obilí.

Autorka svoji knihu doplnila také množstvím ilustrací. V publikaci zabývající se záhadami a tajemnem najdete na třicet pět map, čtyřicet sedm kreseb i třicet tři barevných fotografií.


Knihu Jak to bylo se zázraky vydalo nakladatelství Motto.

Soutěže

Aktuality

  • Krátká přestávka

    Vážení čtenáři,

    čas prázdnin a dovolených je tady, léto, i když to občas tak nevypadá, také. Po roce různých omezení si někteří z nás konečně alespoň trochu užijí cestování, třeba jen v rámci naší republiky. Bylo by zbytečné zdůrazňovat, že i u nás jsou krásná místa. V této souvislosti mi dovolte vyhlásit krátkou přestávku ve zveřejňování recenzí, které pro vás už řadu let pravidelně připravujeme. Doufám, že nás po prázdninách čeká mnoho dalších krásných knih, které budou stát za zmínku, a hlavně že se podaří uskutečnit akce, které jsou s literaturou spojené, jako jsou třeba knižní veletrh v Havlíčkově Brodě či Svět knihy. 

    Těším se na opětovné shledání a vámi a věřím, že i přes tuto - určitě krátkou - odmlku nám zachováte svou přízeň. Přeji vám všem - čtenářům i redaktorům - krásné léto plné zážitků.

    Jiří Lojín

    Šéfredakor

     
  • Paseka se stěhuje do Karlína

    Po dvaceti letech na pražských Vinohradech započne nakladatelství Paseka novou etapu v  Karlíně. Nový majitel Laichterova domu, kde Paseka sídlila od roku 2000, má s prostorem plány, které nejsou slučitelné s běžným provozem nakladatelství. V redakci Paseky v ulici Vítkova již nebude možné vyzvedávat internetové objednávky, ale kromě stávajícího Vinohradského knihkupectví bude od 5. května výdejním místem také oblíbené karlínské knihkupectví Přístav.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení