Recenze: Odborná literatura

Recenze: Susanne Barknowitzová – Dýchání jako živoucí dění

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
5

Dýchání je nejpřirozenější činností člověka. A přesto se právě v plynulosti i těžkosti dechu mohou projevovat potlačované emoce, tělo je v křeči, dech je plytký, zadržovaný nebo trhaný. Umění práce s dechem je zásadní a mnohé se o sobě díky tomu dozvíme. Ví to i autorka knihy Dýchání jako živoucí dění, rakouská psychoterapeutka Susanne Barknowitzová. Poznatky a zkušenosti ze své praxe se snaží zprostředkovat i čtenáři. Psaní však není tak přirozené jako dýchání a vyvstává otázka, zda má autorka čtenáři vůbec co předat.



Už samotný úvod je matoucí. Autorka podává obecně známé informace o kyslíku a oxidu uhličitém, dotkne se lingvistické zajímavosti spojené se slovem „dech“ a „duch“, na prostoru tří stran nás stihne zavést i do východních kultur, klasicky v porovnání se západními. Dozvíme se, že její snahou je přiblížit nám správné dýchání a jejími inspiračními zdroji je Ilse Middendorfová se svými asistenty a kniha Ve světle Pravdy – Poselství Grálu od Abd-ru-shina. Od Ilse M. převzala četná cvičení a z knihy bude hojně citovat, což v nás vyvolává očekávání, jaký bude přínos samotné autorky.

Nesourodá směs dílčích poznatků z několika oblastí se odráží nejen v úvodu, ale v celé knize. Ezoterický přístup k dýchání střídá fyziologický základ o pohybu bránice, na ten navazuje osobní zkušenost autorky při práci se svými pacienty, aniž by se nám Susanne Barknowitzová vlastně představila, tudíž nevíme, nakolik jí můžeme důvěřovat. Rychle prolistujeme knihou a najdeme kapitolu O autorce, ve které jí nakladatel věnoval celé tři řádky.

Nicméně zkusíme jí důvěřovat a pokračujeme ve čtení. Dostáváme se k avizovaným citacím z knihy Abd-ru-shina, u kterých autorka jednak nedodržuje citační normu – ani styl, někdy jsou citace v uvozovkách, někdy ne –, ale především dál tříští už tak křehce udržovanou souvislost mezi jednotlivými pasážemi knihy. Místo, aby text nebo myšlenky autorky citace podpořily, znejišťují. Nejen proto, že se v nich objevují slova jako „hrubohmotnost“, která autorka dále nevysvětluje, přestože je používá, což může být výtka i vůči překladatelce.Citace působí samoúčelně, aby plytkému textu dodaly hodnotu, zdání moudrosti.

Docela záhy se dostáváme k prvním cvičením, například cvičení pro uvolnění a uvědomění si těla a zažití ducha. Autorka srozumitelně popisuje jednotlivé kroky cvičení i cílený prožitek z něj. Poněkud nepochopitelné je, že totožná cvičení najdeme spolu s ilustracemi pohybu i v druhé polovině knihy, která zahrnuje Dechová cvičení k praktickému použití. Proč autorka zařadila totožná cvičení i do teoretické části, místo aby odkázala na příslušné stránky v praktické části, se dá vysvětlit leda potřebou navýšit počet stran. Proč by to ale dělala?

Za třetí se setkáme s deseti příklady terapie z praxe Susanne Barknowitzové. Ty mohou být pro čtenáře zajímavé díky možnosti ztotožnit se s některým z pacientů. Autorka dobře zvolila pacienty s různým typem potíží i intenzitou jejich prožívání. Teprve závěrečný, desátý příklad z praxe racionálně smýšlející téměř zvedne ze židle (na které se dle instrukcí autorky naučili správně sedět) pasáží, ve které terapeutka rozmlouvá s pacientem: „Nebyl jsem uvolněný. Jindy to bývá lepší.“ Spontánně jsem mu odpověděla: „Ano, nebyl jste uvolněný. Volnost se dostaví, až když se otevřete směrem vzhůru – a budete zpívat ke slávě Boží.“ (Str. 65).

Nečekaně „odborný“ zvrat ze strany držitelky evropského certifikátu pro psychoterapii.

Po kritice by mělo následovat ocenění. Například nadpis je vyveden pěkným fontem. Dobře, nebuďme tak přísní. Ocenit můžeme důraz, který klade autorka na individualitu každého člověka. Dechová cvičení jsou návodem, ale ne normou, každý si je může uzpůsobit podle svých vlastních potřeb a cítění, co je pro něj příjemné a vyhovuje mu to. Stejně tak hlasová cvičení nebo cvičení na správné držení těla a prožívání dechu a těla v propojení může být obohacující. Nejvýrazněji si to uvědomíme na příkladu pacienta s tělesným postižením.

Každý člověk má svůj dechový rytmus, odpovídající jemu samému, jeho osobnosti. Většinou si přitom svůj dech brzdí, překrývá, potlačuje, brání mu v plném rozvinutí. Hloubka, přirozenost a harmonie dýchání souvisí se schopností vnitřního soustředění, uvolněného odevzdání se vědomí, že jsme neseni přirozenými přírodními silami. (z anotace knihy)

Přesto by čtenář mohl očekávat podobně jako recenzentka rozsáhlejší množství cvičení, když se jedná o dechovou terapii v praxi, jak uvádí podnadpis. Nejen v tomto směru, ale i v teoretickém úvodu je obsah poněkud plytký a nepříliš obohacující.

Pokud vás oslovuje duchovní přístup k dýchání jako propojení těla i mysli skrze toto dění, pokud byste si chtěli vyzkoušet různé techniky zpřítomnění a meditace, doporučila bych vám spíše velmi moudrou a podnětnou knihu Tibetská kniha o životě a smrti Sogjala Rinpočhe.

A(t)men.


Dýchání jako živoucí dění
Autor Susanne Barknowitzová
Překlad Magdalena Havlová
Nakladatelství Kazda
Místo vydání Brno
Rok vydání 2019
Vydání 1.
Počet stran 112
ISBN/EAN 978-80-907420-3-1
Ediční řada -

Do nakladatelstvíPorovnat ceny

Soutěže

Aktuality

  • Reportáž rozverná o tom, kterak bylo v Havlíčkově Brodu

    V sobotu jsem měla možnost účastnit se již 29. ročníku Podzimního knižního veletrhu, který se konal v Havlíčkově Brodu. Jde o akci, na našem území vůbec nejstarší svého druhu, na kterou se sjíždí milovníci knih z širokého okolí a na kterou se také těší vystavovatelé z řad předních českých nakladatelství i menších vydavatelů.

    Číst dál...  
  • Pozvánka na 29. podzimní knižní veletrh

    Již velmi brzy se v Havlíčkově Brodě bude konat 29. Podzimní knižní veletrh - 11. a 12. října v Kulturním domě Ostrov. Vystavovatelé se stále hlásí. K dnešnímu dni je přihlášených celkem 170 vystavovatelů a zbývá jedno poslední volné tržní místo. Stále přibývá i autorů, kteří vystoupí v doprovodném programu veletrhu. K dnešnímu dni jich je 71, ale několik zajímavých jmen má účast ještě potvrdit.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení