
Recenze: James Hollis – Uvědomělý život
- Vytvořeno 3. 7. 2019 1:00
- Autor: Jolana Hlušičková

Útlá knížka s levitujícími klíči na obálce a nekonečným názvem Uvědomělý život, Průvodce lepším poznáním sebe samého a smyslu svého života, 21 klíčů k přehodnocení a růstu nabízí pomoc při hledání cesty k lepším zítřkům a celkovému vnitřnímu růstu. Vzhledem k několika předchozím zkušenostem s knihami věnujícími se osobnímu rozvoji jsem očekávala, že 21 klíčů bude jednoduchý text s prostými návody, jak vést uvědomělý život, po jehož přečtení by se ze čtenáře bez většího úsilí stal úplně jiný člověk – dokonalý, vyrovnaný a uvědomělý.
Ale tak to nefunguje a James Hollis to dobře ví. Jungiánský analytik a výkonný ředitel institutu Jung Society of Washington, D.C. vydal již 14 knih zabývajících se druhou půlkou života a rolí jednotlivce ve světě. V knize Uvědomělý život nabízí Hollis čtenáři pomocnou ruku s klíči, které by nám mohly usnadnit odemykání dveří vedoucích k uvědomělejšímu životu a k lepšímu poznání sebe samého a smyslu svého života.
Autor v předmluvě uvádí, že občas potřebujeme nahlédnout do nějakého soupisu, jindy je potřeba, aby nás někdo nakopnul. Musím konstatovat, že v některých okamžicích jsem „nakopávání“ téměř fyzicky vnímala a při čtení textu jsem si několikrát vzpomněla na dílo jiného amerického autora Larryho Wingeta a jeho knihu Lidé jsou idioti a já to mohu dokázat, který zvolil podobně „nakopávací“ cestu.
Každý z klíčů mi přinesl nové informace, některé mne oslovily více, jiné méně, ale byly to podněty, nad kterými jsem se musela zamyslet. Pro lepší představu jsem vybrala ukázku z části textu klíče číslo 2 – Je načase dospět, kde autor uvádí:
V tradičních společnostech, které se ze všech sil snažily udržet na této vířící planetě, přestát nápor živlů, drsné podmínky a nepřátelské vlivy všeho druhu, bylo dospění otázkou přežití. Kmen si nemohl dovolit, aby sestával ze zahálčivých dětí. A tak se v každé civilizaci, bez zásahu jakékoli centrální komise, která by všem zúčastněným rozesílala vytištěné pokyny, utvořil přechodový rituál, který zajišťoval proměnu dětské naivity a závislosti v dospělost, jež dokáže obětovat pohodlí a nečinnost ve prospěch společných zájmů. (Str. 19).
Když se podíváme na současnou společnost, zjistíme, že tyto přechodové rituály chybí. Místo toho, abychom mladé vybavili vnitřní silou a prostředky k přežití, učíme je pracovat s počítači. Dovolujeme dětem setrvávat v náručí naší ochranitelské kultury, pročež je mezi námi pouze velice málo zasvěcených, individualizovaných a samostatných lidí dospělého myšlení. Samotné stárnutí to nezařídí, přijímání náročných životních rolí to také nezařídí. Co je tím šémem, který člověka posune od naříkavé, obviňující a závislé mentality k psychospirituální samostatnosti? Co naši kulturu vystihuje lépe než ukřičené, mečivé volání po okamžitém uspokojení, útěk před zodpovědností a neschopnost snášet pnutí protikladů namísto pevného uchopení života i s jeho mnohoznačností a povznesení se nad touhu po urychleném vyjasnění jeho dvojsmyslů? (Str. 21).
Druhá ukázka je z desátého klíče s názvem Jaký dar upíráte světu?, ve kterém autor pranýřuje jeden z fenoménů současnosti a prezentuje svou poměrně drsnou selfíčkářskou teorii. Představíme-li si všechny možné sociální sítě plné neuvěřitelného množství vystajlovaných selfíček, které ukazují světu (často falešně) báječný život selfíčkáře, tak si uvědomíme, že něco na tom jeho tvrzení je:
Vzestup éry Facebooku, „selfíčková“ mánie, nepřeberné množství blogů, to vše ukazuje na naši zoufalou potřebu být oceňováni, viděni a přijímáni.
…
Posedlost selfie je založená na touze nechat se vidět v nějakém kontextu – s celebritou nebo třeba historickou památkou. Mnoho z těch snímků je ve skutečnosti kompenzace za to, že dotyční necítí svou vnitřní hodnotu. (Str. 67).
Uvedené ukázky dokládají, že se jedná o texty jdoucí do hloubky, téměř filozofické rozbory a knížka se proto nedá přečíst „na jeden zátah“. Autor sám doporučuje, aby se nečetla více než jedna kapitola denně, čtenář by se měl nad ní zamyslet, nechat si čas na to, aby si informace zažil a zpracoval.
V knize jsem nalezla velké množství pozoruhodných myšlenek, na druhou stranu ale i tvrzení a úvahy, které šly mimo mě, protože přece jenom teorie amerického spisovatele byly místy pro běžného člověka žijícího v našem prostředí poněkud přehnané. Ale to souvisí s tím, že každý máme nějakou úroveň vnímání, jiné zkušenosti a prožitky a co je pro někoho normální a přirozené, může na někoho jiného působit úplně jinak. Knihu bych proto doporučila čtenářům pokročilejším v oblasti osobního rozvoje, pro někoho touto disciplínou nepolíbeného by to bylo asi příliš velké sousto.
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...