
Recenze: Monika Stehlíková – Nadané dítě. Jak mu pomoci ke štěstí a úspěchu
- Vytvořeno 12. 6. 2018 0:00
- Autor: Zuzana Tomášková

Nadané děti. Fenomén dneška. Kdo by nechtěl mít doma chytré dítě, které vystuduje vysokou školu a získá prestižní zaměstnání? Bohužel ne vždy je to tak jednoduché. Někdy není nadání rozpoznáno vůbec, někdy se i samotné nadané děti považují za hloupé. Jak je to možné? A jak se vůbec takové dítě pozná, co vůbec vnímá, jak chápe a co prožívá? Tyto otázky poutavým způsobem zodpoví kniha Nadané dítě autorky Moniky Stehlíkové.
Každý rodič i učitel si přeje, aby jejich děti byly šťastné a úspěšné. Ale nadané děti jsou natolik specifické, že jejich motivace, chování, myšlení i prožívání mohou být okolím nesprávně interpretovány, a přinášet jim tak trápení, nepochopení a problémy –doma i ve škole. Intelekt, paměť, vnímavost, citlivost i zvídavost nadaných dětí bývají od útlého věku fenomenální, v některých oblastech může být ale vývoj naopak nerovnoměrný až opožděný. A proto vyžadují specifický přístup. Výchova a vzdělávání těchto dětí mohou být pro dospělé velmi náročné až stresující a dostávat je do situace bezradnosti i vyčerpání.
Autorka v knize Nadané dítě tudíž nezmiňuje pouze pozitivní aspekty života s nadáním, ale i jeho stinné stránky – úzkost, deprese, nepochopení, někdy i šikanu ze strany ostatních. Život nadaných dětí není vždy jednoduchý, třebaže mají vysoký potenciál pro úspěch, pocit spokojenosti i životní elán. Je to jen otázka přístupu a pochopení toho, jak nadané dítě funguje a jaký přístup výchovný či vzdělávací je pro něj vhodný. Autorka proto popisuje jednotlivé oblasti života nadaných dětí – např. touhu poznávat a objevovat, samostatnost a autonomii, potřebu kontrolovat, intuici, perfekcionismus a nižší sebevědomí, úzkostlivost, hypersenzitivitu, empatii a další.
Nadanému dítěti totiž ne vždy sedí i nadále přítomný frontální školský systém, kde jsou spíše opakovány a předávány informace, než aby nad nimi děti hlouběji přemýšlely. Nadané děti mají velký potenciál k hledání souvislostí, čerpání nových poznatků, kreativitě a flexibilitě myšlení; mohou se proto při neustálém opakování například slovních druhů v českém jazyce nudit. Záleží pak i na osobnosti, zázemí, vnitřní motivaci, učiteli a výchově rodičů nadaného, zda dítě bude ve škole i v životě úspěšné či nikoliv.
Nadané děti totiž vidí věci jinak a rychleji, často mohou sahat ke kritice nebo zpochybňování statusu quo, ale je to jejich způsob nazírání na svět. Samy mají jen málo jistot, protože se na každou věc dokáží podívat z více úhlů pohledu. A to pro většinu lidí bývá těžké pochopit. Nadané děti jsou také velmi citlivé, morálně silné, všímavé a samozřejmě inteligentní. Není snadné je obelstít. Mají také dar vysoké empatie a soucitu, ale neumí hrát sociální hry. Proto jsou často ostatními vnímány jako sociálně neobratné, třebaže opak je pravdou.
Autorka proto uvádí praktické příklady, jak zlepšit výuku, výchovné postupy, vnitřní i vnější náhled na nadané dítě. Současně se snaží vysvětlovat, nikoliv poučovat. Nestaví nadané děti na piedestal, ale ani je nikterak nestěžuje. Jen popisuje, co se v nich děje a o co lidstvo přichází, když se je snaží nacpat do šablon nebo nechápe jejich odlišnost. Kreativita, schopnost rychlého učení a zvídavost jsou těmto dětem vlastní. A právě tyto vlastnosti jsou na dnešním pracovním trhu ceněné, tak proč je v dítěti nesprávným přístupem potlačovat?
Celkově je publikace Nadané děti velmi dobře napsaná. Autorka je ve svých sdělením výstižná a citlivá zároveň. Vysvětluje na mnoha příkladech z reálného života postoje, myšlení, chování a cítění nadaných, což dodává knize na plasticitě. Text je členěný, proto se v něm velmi dobře orientuje a je možné se k jednotlivým pasážím snadno vracet. Jediné, co mě při čtení vyrušovalo, bylo, že se autorka někdy uchylovala k dosti idealistickému popisu fungování třídy i školního systému, na druhou stranu alespoň předkládá vizi toho, čemu se jako společnost můžeme přiblížit. K respektu vůči odlišnosti, ať už je jakéhokoliv druhu.
Publikace Nadané dítě nabízí rodičům i učitelům praktická doporučení pro výchovu i konkrétní cvičení, techniky a metody vzdělávání – a to s jediným cílem: aby byly nadané děti šťastné, aby mohly plně rozvíjet svůj mimořádný potenciál a nadání, pracovat na svých slabých stránkách a v životě uspět. Knihu mohou číst i nadaní dospělí, kteří chtějí více porozumět svému vnitřnímu nadanému dítěti. Také ji mohou číst i nadané děti právě proto, aby pochopily, proč tolik baží po nových poznatcích, proč si občas připadají tak jiné a že takové, jaké jsou, jsou naprosto v pořádku.
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...