Recenze: Odborná literatura

Recenze: Richard Askwith – Dnes trochu umřeme. Vzestup a pád Emila Zátopka.

1 1 1 1 1 (0 hlasů)

Emil Zátopek. Jen málokomu se při zaslechnutí tohoto jména nevybaví něco mimořádného. Jediný běžec, který na dlouhých tratích získal na jedněch olympijských hrách tři zlaté medaile. Největší český atlet všech dob. Vítěz olympijského maratonu, přestože jej běžel poprvé v životě. Obyčejný kluk z Kopřivnice, který se stal světovou sportovní ikonou. Laskavý muž s obrovským srdcem. Člověk, který se nebál postavit se komunistickému režimu v době, kdy Československo okupovala vojska socialistických zemí. Ať už si v souvislosti s ním vzpomenete na cokoliv, nelze upřít fakt, že byl Emil Zátopek výjimečnou osobností. O jeho životě plném triumfů, radosti a nadlidských výkonů, stejně jako o jeho odvrácené straně se rozhodl napsat Zátopkův obdivovatel a britský žurnalista Richard Askwith. Kniha vyšla v Londýně roku 2016 a díky nakladatelství Mladá fronta si ji pod názvem Dnes trochu umřeme: Vzestup a pád Emila Zátopka můžeme přečíst i my.


knihaAskwithovo dílo netradičně začíná dvěma pomyslnými vrcholy Zátopkova života. Ten první demonstruje odvahu, jakou se v roce 1952 nebál fenomenální běžec projevit, když odmítl jet na olympijské hry, pokud komunističtí předáci nezruší zákaz startu jeho přítele Stanislava Jungwirtha. Vládnoucí partaj naštěstí ustoupila a na řadu tak o několik dní později přišel druhý vrchol. Vítězství v závěrečné disciplíně helsinské olympiády. Zátopek, který zde již vybojoval dvě zlaté medaile, poprvé v životě nastoupil k závodu na 42 195 metrů. Pokud si teď říkáte, že autor knihy dal to nejzajímavější a nejefektnější na začátek a zbytek knihy bude jen biografická nuda, mýlíte se.

Po úvodu, který málokoho nechá chladným, Askwith postupuje tradičním chronologickým způsobem. Popisuje dětství, mládí i dospívání Emila v Kopřivnici s rodiči a sourozenci, v Plzni uvnitř soukolí Baťovy mašinerie. Již tehdy projevoval sílu vůle a odhodlání, které z něj jednou udělá bez zvláštního nadání nejlepšího běžce planety. Ještě během práce v továrně na boty začal mladý Zátopek závodit, vytrval i v období druhé světové války a po ní. Kniha se věnuje rovnoměrně celému jeho životu, přestože se, pochopitelně, zaměřuje podrobněji na Zátopkovu sportovní kariéru.

Richard Askwith věnoval svojí knize obrovské množství času i energie. Nezdráhal se naučit se česky, aby mohl číst jiné životopisy svého oblíbence nebo osobně jednat s pamětníky popisovaných událostí v čele s paní Danou Zátopkovou. Jeho práce vyústila ve velmi fundovaný text, na kterém je vidět skvělá znalost českých reálií. Askwith popisuje například vzestup Tomáše Bati a českou historii nejen z dob Zátopkova života – Vítězný únor, pražské jaro či sametovou revoluci, ale i dopad upálení Jana Husa na české dějiny. České kultuře rozumí natolik, že jeho srovnání Zátopka se Švejkem nepůsobí hloupě. Udivuje i jeho pochopení nuancí češtiny, včetně využití expresivního, často moravského nářečí. Pokud máte anglicky mluvící přátele a budete je chtít poutavou formou poučit o naší zemi, těžko jim můžete doporučit lepší knihu, přestože je zaměřena na jediného člověka.

Richard Askwith se projevil jako ideální autor takové biografie. Nejenže je sám běžcem, umí své zkušenosti přenést na stránky knih a umožní nahlédnout do mentality běžců i „gaučovým bramborám“. Nejenže se do svého díla zakousl se zátopkovskou vervou, navíc přes veškerý svůj obdiv k české legendě neztratil kritický odstup. Kniha demaskuje hned několik obecně známých mýtů o Zátopkovi, například o jeho trénincích s manželkou Danou na zádech nebo darování vlastní zlaté olympijské medaile další běžecké ikoně Ronu Clarkovi po jeho selhání na olympiádě v Mexico City, jež je popsáno i ve slavné knize Born to Run – Zrozeni k běhu. Čtenář se dozví, proč nejsou pravdivé, ale i to, jak se tyto historky odehrály ve skutečnosti. Dnes trochu umřeme se nevyhýbá ani nepříjemným pravdám, přestože se v nich, naštěstí, nevyžívá způsobem bulvárních médií. Můžeme si tak přečíst dopis, který vyšel Zátopkovým jménem v době soudu s Miladou Horákovou a v němž se píše o „zrůdách, které chtěly zničit naši výstavbu a cestu k socialismu.“ Dočteme se též o Zátopkově podpoře tehdejšího režimu, podle všeho motivované skutečným komunistickým přesvědčením, nebo neradostné době ovlivněné alkoholismem, kdy jedním z jeho pijáckých kumpánů byl i mladý herec Ladislav Županič. Asi nejtemnějším úsekem je pasáž zkoumající otázku, zda byl Zátopek vědomým spolupracovníkem StB. Jako několikrát v knize i zde vystoupí na povrch osobnost autora, který otevřeně přiznává strach, kterému čelil při procházení archivních svazků a diskuzích s pamětníky. V tu chvíli čtenář takřka zažívá stejné pocity obav ze ztráty idolu, který byl pro Askwitha vzorem po velkou část jeho života.

Pochvalu si zaslouží také překlad Anny Kudrnové. Nejenže zachovala ducha knihy, ale také velmi dobře pracuje se zmiňovanými nespisovnými výrazy či nářečím. Jsou to pouhé detaily, ale text velmi oživují. Mnohý čtenář se tak například neubrání smíchu, když si přečte, jak českému běžci po první vyhrané olympijské medaili někdo „štípnul“ tretry. Omluva překladatelky za případné chyby po tak dobře odvedené práci je tedy velmi pokorná.

Přestože je Dnes trochu umřeme vynikající kniha, i na ní lze najít nedostatky. Prvním je absence fotografické přílohy. Richard Askwith několikrát popisuje zajímavé fotografie či strhujícím způsobem přibližuje dramatické okamžiky, které musely být zdokumentovány, ale kromě dvou fotografií na přebalu knihy čtenář nic nevidí. Buď může sám pátrat na internetu, nebo se s touto situací smíří. Pokud však mohu doporučit, v některých případech trocha pátrání v nekonečné virtuální síti neuškodí. Například shlédnutí rozhovoru s Alainem Mimounem, jedním z největších Zátopkových soupeřů a přátel, na Youtube dojem z knihy ještě umocní. Přestože by vložení fotografické přílohy knihu nepochybně zdražilo, jistě by si ji zasloužila. Výtku si také zaslouží „neviditelné“ poznámky na konci knihy. V textu je jejich existence zmíněna až za stranou padesát a bohužel je to pouhá výjimka potvrzující pravidlo. Samotné poznámky jsou uvedeny číslem stránky a tučným textem, k němuž se vztahují, ale pokud nechce čtenář v jednom kuse listovat na konec knihy a zjišťovat, zda náhodou není to či ono v nich rozvedeno, jsou tam víceméně zbytečně. Navíc ta jediná zmíněná v textu vyprávění odkazuje na jinou stranu, než kde se daná poznámka skutečně nachází.

I přes popsané nedostatky je však Dnes trochu umřeme výjimečnou knihou, kterou lze doporučit široké čtenářské obci. Radost udělá nejen fanouškům českého sportu, tak těm, kteří rádi čtou o historii a neobyčejných osobnostech. Díky skvělému vyprávění a bohatosti Zátopkova života kniha potěší i kteréhokoliv milovníka knih, který není vyhraněný jen na určité žánry. Kniha rozesměje, napíná, dojímá i dohání až k slzám, snad ani jednou nesklouzne k popisné nudě, která je velkou nástrahou klasických životopisů. Čas s ní strávený rozhodně nebude ztracený a třeba vás i motivuje k běhu, nebo jen většímu úsilí při překonávání životních překážek.

Název knihy: Dnes trochu umřeme. Vzestup a pád Emila Zátopka.
Autor:  Richard Askwith
Překlad: Anna Kudrnová
Nakladatelství: Mladá fronta
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2017
Vydání: 1.
Počet stran: 368
ISBN: 978-80-204-4188-1
Ediční řada:

Soutěže

Aktuality

  • Vyhlášení cen za českou detektivní literaturu

    Cena Jiřího Marka pro nejlepší detektivku vydanou v roce 2017 putuje k Vilému Křížkovi za historický příběh Smrt má vůni inkoustu (nakladatelství Mystery Press).

    Číst dál...  
  • 100 let, 100 knih

    Oslavy stého výročí republiky jsou za námi. Alespoň v Brně, kde se ve dnech 26. května – 17. června 2018 konal festival Re:publika. Brněnské výstaviště v těchto dnech ožilo nebývalým množstvím akcí, kromě klasických výstav prezentujících různé obory si tu mohli návštěvníci zajít na koncert, taneční party, přednášku nebo autorské čtení. A právě na literární sekci se podíváme blíže.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení